Death Calls My Name

71_160518

Zatímco jsme v objetí stáli na chobě, rozplakal jsem se štěstím. Pevně jsem se jich držel a přejížděl dlaněmi po jejich zádech a pažích, jen abych si zapamatoval, jaké to bylo. Bylo to vůbec poprvé, kdy tu byli takto spolu jako moji nejdražší přátelé. Nevím, do čí kůže jsem zabořil tvář, ale udělal jsem tak.

"Hyung, neplakej už," poprosil mě Jimin, jenž se ode mě oddálil dost na to, abych mu viděl do tváře a on zase do té mé. Přikývl jsem a popotáhl, snaže se o úsměv. Hobi mě potom zatahal za rukáv. "Pojďmě dovnitř, pustíme si něco," navrhl poté a já znovu pokýval hlavou na znamení souhlasu. 

Odloudali jsme se do obývacího pokoje, kde jsem roztáhl gauč, abychom se na něj všichni vešli a sledoval, jak se na něj Jimin s Hoseokem usadili. Poté zvedli hlavu ke mně a vyčkávali. Já však zavrtěl hlavou a zajímal se, jestli měli hlad. Poté, co mi vysvětlili, že na jídle již byli jsem jen přikývl a vydal se do kuchyně, abych připravil večeři alespoň sobě. 

-

Když jsem měl svojí večeři připravenou, mohlo být asi sedm hodin večer. Protože jsem se svými rozkošnými přáteli chtěl trávit co nejvíče času, rozhodl jsem se, že si jídlo sním spolu s nimi v obývacím pokoji.

S miskou plnou instantních nudlí jsem se však zastavil na prahu, když jsem viděl svénu před sebou. Ta mě zčásti zabolela a zčásti zahřála u srdce a já netušil, která část v tu  chvíli převažovala.

Jimin s Hoseokem zdánlivě pozorovali běžící akční kdramu v televizi. Doopravdy se však co chvíli podívali na sebe, aniž by se navzájem nachytali. Právě teď jsem viděl, jak Hoseok pootočil tvář tak, aby měl výhledn a tu Jiminovu. Když jsem zahlédl něhu v jeho očích, stiskl jsem zuby k sobě. V tu chvíli spojil s Hobim pohled i Jimin. Takřka okamžitě jejich tváře zřervenaly a rty se jim rozšířily do kouzelných úsměvů. Ani jeden si mě však nevšiml - a to bylo v pořádku. 

Všiml jsem si, že ačkoliv se jejich těla nedotýkala, seděli blízko u sebe a jistě cítili vůni toho druhého. 

Donutil jsem se usmát a dát najevo, že jsem byl ve stejné místnosti hlasitějšími kroky. V tu chvíli mezi sebou uvolnili dostatečně místa, abych se mohl posadit vedle nich, což jsem také udělal, zatímco jsem se zamyslel. Měl jesm rád Hoseoka. Opravdu hodně. Jimin byl můj nejlepší přítel. Ale také měl na Hobiho zálusk, to mi došlo ve chvíli, kdy jsem zahlédl jeho pohled. Jestli mě Hoseok rád Jimina jsem si však jistý nebyl. Nevěděl jsem ani, jesli měl tímto způsobem rád mě. Povzdechl jsem si a dal se do jídla. Rozhodl jsem se tomu nechat volný průběh. 

ᑎᗩIᗪE᙭_

----------