Death Calls My Name

75_170518

Hoseok;

Oběd proběhl v tichosti. Nikomu z nás se nechtělo vařit, tudíž jsme si objednali smažené kuře s rýží v pálivé omáčce. Dokud se neozval zvonek na znamení přítomnosti kurýra s jídlem, nikdo nepromluvil, ani se nesnažil začít konverzaci. 

Byli mi zvláštně. Měl jsem špatný pocit, že se něco stalo, ale nedokázal jsem odhadnout, co to bylo a neměl jsem odvahu k tomu, se zeptat Yoongiho, který bez života pozoroval stůl, u něhož seděl. 

Rozmluvili jsme se až večer, kdy jsme si v mikrovlné troubě připravili popcorn a pustili si film. Yoongi mě překvapil. Jako by v něm někdo přepnul vypínač. Začal mluvit rychle, nesouvisle a podivně vysokým hlasem, na který jsem u něj nebyl zvyklý ani já a soudě podle překvapeného pohledu Jimina, ani on zvyklý. Byl jsem však rád, že se do jeho očí vrátila alespoň malá jiskra života. 

"Zítra budu muset vyjet už brzy ráno... musím se připravit do školy," vydechl jsem při krátké pauze ticha, čímž jsem na sebe upoutal pozornost. Omluvně jsem se na oba usmál. Yoongi posmutněl a Jimin jeho výraz podpořil smutných povzdechem. "Já pojedu až další den... mám zarezervovaný lístek a nechce se mi to rušit - pokud ti to nevadí Yoongi-hyung," promluvil po chvíli Jimin a zvědavě se na nejstaršího z nás zadíval. Ten pokýval hlavou. "Samozřejmě, že mi to nevadí Jiminie," ujistil jej. "Jen pro vás dva něco mám," spustil a poškrábal se  na zátylku. 

Nejprve se podíval na mě. "Tobě to dám ještě dneska," poté se zadíval na Jimina: "A tobě až zítra, už je dost pozdě, tak s tím počkám." Oba s Jiminem jsme přikývli. 

-

Jimin byl první, kdo se vydal spát, prý aby mě ráno vyprovodil. Já stál akorát v koupelně a připravoval se na to samé. Akorát jsem si vyplachoval ústa od zbytků zubní pasty, když se dveře koupelny otevřely a někdo vstoupil dovnitř. 

Vyplivl jsem zbytky vlažné vody a zvedl tvář. Spatřil jsem Yoongiho, který za sebou právě zavíral dveře a nejistě postával přímo před nimi, aniž by se na mě přímo podíval. 

Utřel jsem si ústa do ručníku visícího jen kousek ode mě. "Děje se něco Yoongi?" zajímal jsem se a přešel blíže k němu. Trhanně se nadechl a konečně se střetl s mým pohledem. "Chci ti jen dát  to, co pro tebe mám," šeptl a své oči nasměroval na mé rty. Ty jsem jemně pootevřel a špičkou jazyka si je olízl. 

"Co přesně to je?" zeptal jsem se stejně tiše, jako on. "Možná to odmítneš, ale... já musím," vydechl a bez varování spojil naše rty. Ačkoliv jsem tušil, že měl na mysli právě toto, překvapil mě. A v mém nitru spolu s tím rozbouřil nespočet těžko pojmenovatelných pocitů.

ᑎᗩIᗪE᙭_

----------