Death Calls My Name

58_100518

Yoongi

Když jsem viděl, že Hoseok se po shlédnutí filmu vážně necítil dobře, bylo mi najednou líto toho, že jsem jej přinutil se na film se mnou dívat. Ovšem už se to stalo a já jsem byl na jednu stranu přeci jen rád, protože nyní si naše tváře byly blíž, než jsem vůbec předpokládal, že někdy budou. Věděl jsem, že se díval na mé rty. Mě samotného stálo velké úsilí, abych se j nepodíval na ty jeho.

Polkl jsem a čekal jsem, co se bude dít dál. Políbí mě? Jedna má část si to neskutečně přála. Ale ta druhá, která žila v realitě mi neustále připomínala fakt, proč si nemohu dovolit mít jakýkoliv vztah. Ale jeden polibek přeci nikdy nikoho nezabil, ne?

Byl jsem připravený naklonit se k němu a políbit jej. Už jsem se k němu začal nenápadně naklánět. Ovšem on byl rychlejší a sám mi jeden polibek vtiskl. Bolestně se mi sevřelo srdce, když jej však mířil na čelo, kde jsem ještě několik vteřin poté jeho rty cítil. Ačkoliv příjemně hřály a byl jsem rád aspoň za takový důkaz náklonnosti, nemohl jsem si pomoct, ale být skleslý. Doopravdy jsem myslel, že mě políbí - a nebo já jeho.

Nic jsem však na sobě nedal najevo. měl jsem štěstí, že jsem dokázal tak dobře skrývat své pocity. Jen jsem se usmál a mimoděk jednou svojí rukou našel pod peřinami tu jeho a stiskl jí. "Děkuju hyung," šeptl a také se usmál. Stisknutí ruky mi opětoval a několikrát zamrkal, načež si dlouze zívl. "Dobrou noc Hobi," špitl jsem tiše a hodlal jej pustit. On však mojí ruku pevně držel. "Nepouštěj mě prosím," zaprosil a já nepatrně přikývl. "Nepustím tě," slíbil jsem a propletl si s ním prsty. Bylo velmi jednoduché usnout, když jsem byl obklopen jeho vůní a v mém těle proudilo teplo z jediného doteku, který nás teď spojoval. Byl to divný pocit - ale byl jsem melancholicky šťastný.

ᑎᗩIᗪE᙭_

----------