Stál jsem na nástupišti a dýchal jsem čerstvý vzduch Daegu, když jsem se rozhlížel a hledal kohokoliv se zrzavou kšticí. Netrvalo to dlouho - Yoongi stál v hloučku několika lidí, kteří stejně jako on čekali na toho, kdo za nimi do tohoto krásného města zajel. Ve chvíli, kdy jsem se na něj zadíval, všiml si i on mě a já si povšiml, že jeho pohled okamžitě zněžněl.
Neváhal jsem a vydal jsem se spolu s jistými a dlouhými kroky k němu, on napodobuje mé rozhodnutí. Jeho kroky byly od pohledu váhavé a krátké. Začal jsem věřit tomu, že se našeho setkání doopravdy bál - obzvlášť když jsem viděl to, jak nejistě a křehce působil.
Už nás dělilo jen několik kroků, když jsem se na něj povzbudivě usmál a a nepatrně zrychlil tempo svých kroků. A pak už jsme stáli před sebou. Všiml jsem si, že je o několik málo nižší než já, když pozvedl tvář, aby se mi zadíval do očí.
Netuším, nad čím jsem přemýšlel, když jsem si jej bez sebemenšího zaváhání přitáhl do pevného objetí, které mělo vyřknout všechny nevyřčené otázky. Odpovědi na ně jsem dostal ve chvíli, kdy mi Yoongi hyung pevné objetí oplatil. Přišlo mi, že tohle je domov a bezpečí. Ten hřejivý pocit, který mě naplňoval, když jsem Yoongiho držel pevně u sebe po tolika týdnech, kdy jsem si to tajně přál, aniž bych si to sám plně uvědomoval.
ᑎᗩIᗪE᙭_
----------
ČTEŠ
Death Calls My Name
Fanfiction@HappyCheeks - proč chceš zemřít? @SoonDead - smrt už dlouho volá mé jméno /sope/ Nádherný Cover je jako vždy od skvělé @Carol-ComT end-24.02.18 corection star -09.04.20 corection end - 29. 09. 22
