I'm just drunk // Yoonmin

5. Oppa!

Pohled Jimina

Sednul jsem si na postel v pokoji a přemýšlel. Chtěl jsem si to srovnat v hlavě.

Takže, měl jsem sázku, abych došel za klukem a objednal mu pití. On mi chtěl udělat značku. Pak na mě na záchodě namířil zbraň a vyhrožoval mi smrtí. Nakonec mi udělal cucflek a řekl mi že se ho nezbavim. Pak jsem odešel z klubu a šel domů. Cestou mě zmlátil další kluk a ten první mě zachránil a dovedl mě domů kde se o mě postaral. Potom beze slova vyskočil z okna a odešel. Pak přišli kluci. Když jsem se vrátil do pokoje, měl jsem na posteli mastičku na lepší hojení modřin. A když jsem šel spát, tak mi neznámý číslo napsalo 'Dobrou'.
A tohle všechno se stalo za jeden den.
Dál jsem přemýšlel a cítil jsem, že mi stéká slza.

"Proč brečíš?" Vzbudil mě z přemýšlení Taehyung.
"Ah, jen přemýšlím nad domovem. Půjdu zavolat Kookiemu, přidáš se?" Usmál jsem se na Taeho a on přikývl. Sedl si na mojí postel a obejmul mě.
"Copak?" Zeptal jsem se ho když se na mě díval.
"Od čeho máš ten ret? Je mi jasný, že z nešikovnosti ne. Hyung, mě to říct můžeš. Můžeš mi říct všechno, nic jsem nikomu ještě neřekl." Usmál se a já se mu podíval do očí.
"T-tae, slíbíš mi že nebudeš vyšilovat, ani nebudeš nadávat a už vůbec ne mě pomstit." Smutně jsem se usmál a Tae zpozorněl.

"Povídej hyung." Řekl mi Tae a starostlivě se na mě podíval.
"Není co." Řekl jsem a hned na to si vyhrnul tričko.
"HYUNG!" vykřikl Tae a rychle se zvedl. Poté se zase ke mě přiblížil a opatrně se mého břicha dotknul.
Sykl jsem bolestí a on se na mě omluvně podíval.
"Kdo?" Zeptal se mě a dával mi tričko zpátky.
"Jeden kluk z ulice. Ani nevím jak se jmenoval. Prostě jsem se mu nezamlouval." Usmál jsem se.
"Proto jsi včera sykl bolestí, když jsem tě objal? Hyung moc se omlouvám!" Vypískl Tae.
"V klidu, nic se neděje. Jen už vím komu se vyhýbat." Odbyl jsem svého spolubydlícího a nahnul se pro mobil.

Odemkl jsem ho a podíval se na upozornění.
2 nepřečtené zprávy od: Neznámé číslo
Lekl jsem se a rychle odemkl mobil.

Neznámé číslo: Omlouvám se, nechtěl jsem tě včera tolik vylekat. Ale byl jsi roztomilý :))

Neznámé číslo: 11:30 v parzku poblíž vašwho domu. Bdu na tene čekst. Chtěl bxch se ti omluvit. Agust

Musel být opilý. Kdo se ale opíjí ve dne? Jenže to jak psal vypadalo, že nevidí na klávesnici. Takže byl opilý, nebo brečel. A přiznejme si, víc pravděpodobné je to první.
Přemýšlel jsem, jestli mu mám odepsat, ale nakonec jsem si řekl, že ne. Pořád jsem se ho bál a nechtěl jsem nic riskovat.

"Hyung jdeme teda zavolat Kookiemu?" Usmál se Tae a dělal jakože jsem mu před chvílí neukázal modřiny na břiše.
"J-jo jasně promiň." Usmál jsem se nazpět a začal volat Kookiemu videohovor.

"Ahoj Kookie!" Zakřičel Tae a já se začal smát, tedy alespoň tak, jak mi to moje břicho dovolilo.
"Kluci! Jsem moc rád, že vás zase slyším. Moc mi chybíte!" Odpověděl nám Kook.
"Ještě rok a budeš tady s náma." Mrknul jsem na něj. A on se zasmál.
"Pokud ty talentovky dám. Bude tam určitě o hodně víc nadaných lidí než jsem já." Mluvil Kook a já ho spražil pohledem.
"Kooku! O tomhle jsme už mluvili. Dáš je určitě, tancuješ úžasně a hlas máš taky krásný." Vytkul jsem mu.
"A já ti pořád budu říkat, že tam jsou lepší lidi. No nic kluci, musím končit. Zavolali jste naštěstí o přestávce, ale zachvilku máme zase hodinu, musim si připravit učení." Řekl rychle Kook.
"Ty máš vlastně školu! Promiň Kookie, úplně jsme zapomněli. V tom případě si to užij, držím palce." Zasmál se Tae.
"Díky kluci. No nic musím končit, pozdravujte kluky a zase si někdy zavoláme." Odpověděl Kook.
"Ahoj." Zamávali jsme Kookovi a típli hovor.