I'm just drunk // Yoonmin

19. Confusion

Jiminův pohled

Když Tae odešel, jen jsem si lehl a díval se do stropu. Jak můžu být tak naivní? Povzdychl jsem si a utřel si další slzu. Podíval jsem se na to jídlo, ani jsem neměl hlad. Zahrabal jsem se do peřiny a vdechoval její vůni. Tohle mi bude chybět, vlastně všechno, co je s ním. Ale nemůžu se potkávat s člověkem, o kterém vím, že k němu něco cítím, ale on ke mě nic.

Ty jeho polibky... Byly krásné, ale vždyť je to jeho styl života. Alespoň dneska chci ještě s ním být, abych si připadal důležitěji.

Otevřely se dveře a já si rychle utřel další slzy. Zavřel jsem ještě radši oči, aby si ničeho nevšiml. Ucítil jsem, že si sedl na postel a natáhl se blíž ke mě. Jemně mě pohladil ve vlasech a povzdychl si.

"Co se stalo?" Zeptal se a já jen zakroutil hlavou. Nechtěl jsem mu to rozhodně říkat. Jen si povzdychl a přitáhl si mě k sobě.

"Udělal ti něco?" Zeptal se a já znovu zakroutil hlavou.

"Ne." Kňukl jsem potichu, Tae by mi nic neudělal. To jen já jsem blbec.

"Tak co se stalo?" Znovu se zeptal a já se na něho podíval. Utřel jsem si znovu slzy a mávl rukou.

"Je to jedno." Zašeptal jsem a otočil se zády k němu. Neodradil se a znovu si mě přitáhl, abych se na něho díval.

"Udělal jsem ti něco já?" Zeptal se a díval se mi do očí. Začal jsem těkat pohledem okolo a zakroutil hlavou. On nemůže za to, že jsem blbec.

"Proč mi to nechceš říct?" Znovu se zeptal a dál se mi díval do očí. Podíval jsem se na něho, nevěděl jsem, co říct. Nevěděl jsem, jestli mu mám vůbec odpovědět. Zahleděl jsem se hlouběji do jeho očí. Vážně to vypadalo, že se staral.

Po chvíli jsem si ale všiml flíčku na krku. Přesunul jsem svou pozornost jemu a pohladil ho na tom místě.

"Od koho to máš?" Zeptal jsem se ho a on očividně začal zmatkovat. Odtáhl se a zakroutil hlavou.

"Od nikoho... Je to moc složité." Řekl mi a já se lehce zamračil. Takže přece jen někoho má? Někoho, na kom mu záleží natolik, že ho nechá? A i přesto se tu o mě stará.

Jen jsem jemně kývl a odvrátil pohled. Zase jsem cítil to svírání v srdci. Tu tupou bolest, která ale nebolí fyzicky. Bolí psychicky. Je to tlak, který cítíte, ale nedokážete ho popsat. Je to pocit, jako by vám vaše srdce mělo vybouchnout na tisíce kousků a každý z těch kusů by se zabodl do vašeho těla. Lidé tomu říkají pocit zlomeného srdce. Nikdy jsem ten pocit neznal, ale už vím jaké to je.

Usmál jsem se na něho a on zvedl obočí.
"A je alespoň něco, co bych pro tebe mohl udělat?" Zeptal se mě a já se znovu usmál. Přitulil jsem se k němu a zamručel. Ihned mě objal nazpátek a zasmál se.

"Promiň." Zašeptal jsem a znovu se od něho odtáhl. Nechápavě se na mě podíval.

"Že se teď o mě staráš, i když bys mohl být s tím 'někým'." Upřesnil jsem a ukázal na jeho značku. Zadrhl se a asi mi chtěl něco říct, ale já mu dal malou pusu. Jeho rty byly úžasné a jednoduše mi chyběly. Vím, že už asi někomu patřily, ale i tak jsem naivně doufal, že se neodtáhne.

Zarazil jsem se, když se neodtáhl a naopak si mě přitáhl blíž a ihned se do polibku přidal. Nevadilo mi to, naopak. Objal mě kolem pasu a polibek jemně prohloubil. Nebránil jsem se, i když jsem začal já, on byl ten dominantnější.

Po chvíli jsem se z polibku jemně odtáhl a podíval se na něho. Měl zavřené oči a na rtech mu pohrával lehký úsměv. Usmál jsem se nad tím taky a dal mu ještě malou pusu. Uchechtl se a znovu jemně našpulil rty. Ihned jsem mu dal další pusu, kterou on proměnil v polibek.