I'm just drunk // Yoonmin

7. I'm Sorry

Jiminův pohled

Došel jsem spolu s Taem do tělocvičny. Bylo tady už hodně studentů a různě se protahovali, nebo se s někým bavili. Super, takže spousta lidí a všichni tady budeme tancovat. Podíval jsem na Taeho. Trochu jsem se bál. Vlastně hodně. Když jsem se ale podíval na Taeho, můj stud lehce odpadl. Díval se na všechny s takovou odhodlaností, bylo to roztomilý.

Do tělocvičny vešel profesor. Vysoký, svalnatý muž okolo třicítky. Jeho široká ramena mu dodávala na vzhledu přísného profesora. Ale vypadal mile. Odhadoval bych ho na profesora tělocviku a češtiny. Za ním cupitala menší paní, okolo padesáti. Krátké vlasy, roztomilý úsměv a hluboké oči. Na první pohled jsem si jí oblíbil, byla je o trochu menší než já.

"Studenti?" Řekl ten profesor a my přesunuli svou pozornost jemu.
"Jsem rád, že máme nové studenty, nebudu chodit okolo horké kaše a hned vás prosím, postavte se do řad po pěti, tak aby byl ten za vámi v mezeře mezi vámi a vaším sousedem. A budete se střídat. Jedna dívka, chlapec, dívka... Chápete?"

Podíval se na nás a já se otočil na Taeho. Znamenalo to, že budu mezi dvěma holkama, co vůbec neznám. Navíc se na nás dívali studenti ze starších ročníků, což mě ještě víc znervózňovalo. Profesor ukázal na mě.
"Ty malý, pojď sem." Řekl a ukázal na místo úplně vepředu. Podíval jsem se na Taeho a neochotně jsem na to místo došel. Uslyšel jsem lehké zasmání se, od jedné party dívek a povzdychl si.

Poté co si profesor urovnal třídu tak, jak chtěl nám jeho menší kolegyně začala ukazovat kroky do hudby. Všichni jsme po ní opakovali, čímž jsme strávili asi půl hodiny. Kroky nebyly vůbec těžké, tedy mě nedělali problémy, což se o mé sousedce nalevo říct nedalo. Největší problém jí dělala otočka.

Když nám dali profesoři malou přestávku na pití, došel jsem ihned za Taem.
"Pomoc!" Řekl se smíchem. Zvedl jsem nechápavě obočí.
"Ty dvě holky vedle mě se soustředí jen na tvůj zadek." Řekl tiše a vyprskl smíchy. Zrudl jsem.
"To je moje zboží, to nikomu nedám." Řekl jsem potichu a on se začal smát ještě víc. Ty dvě holky se na nás dívaly a něco si povídali.

Rozhlédl jsem se po tělocvičně. Všiml jsem si té dívky, co tančí vedle mě. Seděla tam sama a přemýšlela. Podíval jsem se znovu na Taeho.
"Půjdu jí pomoct." Řekl jsem a kývl jejím směrem. Usmál se.
"Už se nestydíš? Tak běž." Pobídl mě a ja ho objal. Poté jsem se rozešel jejím směrem.

Došel jsem k ní. "Eh, hm... Ahoj?" Řekl jsem nervózně a ona ke mě zvedla hlavu. "A-ahoj" Zamumlala a já si k ní dřepnul.
"Nechci aby to znělo zle, jen... No... Viděl jsem, že ti moc nešla ta otočka." Řekl jsem a ona jen mlčky přikývla. Trochu mě znervóznilo, že mi nic neodpoví.

"No... Myslel jsem... Jestli bych ti nemohl pomoct?" Pousmál jsem se a ona mi úsměv opětovala.
"Jestli ti to nevadí..." Řekla tiše a ja zakroutil hlavou.
"Máš jen problém s rovnováhou. To nic není." Zvedl jsem se a podal jí ruku. Pomohl jsem jí vstát a i když jsem viděl, že se na nás někteří dívají, začal jsem jí otočku učit.

"Děcka vstávejte, teď mi půjdete ukázat, jak jste tu choreografii zapamatovali." Pobídl nás profesor a já se podíval na lidi ze starších ročníků, kteří nás bedlivě sledovali. Všiml jsem si kluků, kteří se na nás usmívali a usmál jsem se na ně taky.

Můj úsměv ale ihned zmizel, když jsem si všiml Agusta s tím dalším klukem. Ten kluk mu něco říkal, ale nevypadalo to, že by tomu Agust věnoval pozornost. Upřeně se díval mým směrem, ale ne na mě. Na tu dívku, které jsem pomáhal. Úplně ji probodával pohledem, jako by probedla něco hrozného. Znali se? Možná, teď se ale nesmím soustředit na něho, ale na tanec.