I'm just drunk // Yoonmin

12. I don't believe

Yoongiho POV

Co to do mě sakra vjelo!?

Seděl jsem doma, na posteli a díval se z okna. Přemýšlel jsem nad vším co se dneska stalo. Už ráno jsem byl trochu mimo z toho chlápka a pak jsem se rozbrečel na hodině. Super...
Viděl jsem, že si toho všiml. Ale nesmál se mi, spíš se na mě díval, jako by se chtěl zajímat, co se stalo.

Ví vlastně všechno. Ví skoro všechno o mojí rodině. Viděl moji ruku. To nejhorší na tom ale je, že to teď všem určitě řekne. Tak zoufale jsem v něm viděl naději, až mi nedošlo, že všichni jsou svině. Všichni... Našel jsem jen Seni a Zica, kteří jsou výjimkou, ale snad nikdo nevěří na opakovanou náhodu.

Také jsem si uvědomil něco, co mě děsilo. Že měla Seni pravdu. S čím? Vlastně se vším, co mi řekla. Říkala, že mu mám dát šanci a že se mi líbí. Bohužel, nejspíš měla pravdu. Vážně jsem v tu chvíli neměl v plánu ho jenom využít a hrát si s ním. Vážně jsem v tu chvíli chtěl být s ním, bylo mi s ním tak dobře. Viděl jsem s ním svět jinak. Byl jako malé světýlko ve tmě. V tu chvíli jsem se nebál o sebe, nebo o postavení, ale o něho. Bál jsem se, že mi někdo to svetýlko zhasne a já budu zase v té zžírající tmě.

Jenomže mi prostě došlo, že si tohle všechno jen namlouvám. Víte kolik lidí se chová mile, aby dostalo to co chce? Já vím, i já to dělám, ale tohle bylo jiné. I když jsem si to nechtěl přiznat, věděl jsem, že tomuhle člověku bych věřit dokázal.

A teď tu sedím se sklenkou něčeho průhledného, co jsem vyndal z lednice a připadám si jako troska. Nemůžu se s ním potkat, nemůžu se dívat do očí člověku, u kterého nevím, kdy něco prozradí.

To je ono, jako by se nic nestalo se vrátím zpátky. Nebudu se starat o nikoho. Ani o Jimina. Prostě neexistuje. Když ho někdo zmlátí? Noa, alespoň ho umlčí a nikdo se o mě nic nedozví.

Co takhle to zařídit?

Bože na co to myslíš!? Nikdy bych mu nedokázal ublížit. Stačilo mi to, co jsem udělal předtím. Sám jsem přece slíbil, že zabiju každého, kdo mu ublíží. Co když budu ale ten, kdo mu ublížil já? Co když mi vážně chtěl pomoct...? Měl bych se vzpamatovat, myslím na sračky.

Vypil jsem zbytek obsahu na ex a odložil skleničku na stolek. Lehl jsem si do postele a zavřel oči v marné naději, že usnu.

Když se tak ani po dvou hodinách nestalo, vstal jsem a rozhodl se jít na svoje místo. Třeba se najde něco, co bych mohl dělat.

Došel jsem až k mému oblíbenému místu. Obrovské kontejnery, někde na kraji skladu a garáží. Hlídám to tady, jelikož se tu děje hodně věcí. Mám u Vyšších velkou důvěru, tudíž mi dávají často úkoly, které by jen tak někomu nesvěřily.

Sedím tu už asi hodinu. Na chvíli jsem odešel, koupit si hranolky. Nic moc se tady neděje. Teď zrovna sem přišel nějakej pár holek, líbaj se za rohem. Neřeším je, ať si žijou jak chtějí, nebudu je rušit. Jediný problém s nimi byl v tom, že jsem si ihned vzpomněl na Jimina. To, jak jsem ho políbil, proč se sakra nebránil!? Jen mu ublížím a je to poprvé od té věci s bratrem, co takhle někomu pomáhám.

-- -- --

Usnul jsem. Vzbudilo mě až projíždějící auto, které zatroubilo. Cuknul jsem sebou a rychle vstal. Ruku jsem si automaticky dal k noži, který mám na straně u kalhot a rozhlížel se.

"Ty kreténe, deš mě zabít za to, že tě chci pozvat na skleničku?" Zařval na mě Zico, budu mu tak říkat, více jmény bych akorát mátl.