I'm just drunk // Yoonmin

25. Trustable

Jiminův POV
Když se Gi rozjel, ihned jsem přemýšlel, kam mě vlastně veze a jestli mi něco neudělá. Vím, řekl jsem, že mu věřím, ale pořád tu je ten fakt, že pracuje v gangu a ten mě dost znervózňoval.

"Zase jsi nervózní." Řekl najednou Yoongi a já mykl rameny. Nevěděl jsem, co mu odpovědět, navíc jsem se soustředil, abych při zatáčkách nenarazil třeba na dveře od auta, jelikož tu stále neměl pásy, a tudíž jsem se hýbal skoro volně po sedačce.

"Nic ti neudělám." Řekl znovu Gi, tentokrát o dost vážněji. Kývl jsem a pousmál se, musím mu věřit.

"Jen... Jen je to divný pocit." Odpověděl jsem mu a cukl sebou, když jsem ucítil ruku na mém stehnu. Yoongi se zasmál a pak jsem cítil, že brzdí.

"Už?" Zeptal jsem se.

"Skoro, jen musím zaparkovat." Odpověděl mi a zasmál se.

"Čemu se směješ?" Znovu jsem se zeptal, neměl jsem tušení, kde jsme.

"Jsi šíleně nervózní a nevěříš mi i přes to, že jsem tvůj... Tvůj přítel." Zasekl se při tom slově. Vím, že mu dělá problémy jako spousta dalších věcí, které se týkají jakýkoliv bližších citů.

"Promiň, nechtěl jsem, aby to tak vyznělo, jen je to prostě něco nového." Řekl jsem tiše a on se uchechtl.

"Se mnou ještě zažiješ nových věcí." Odpověděl mi a já slyšel ten perverzní podtón. Nervózně jsem se nad tím zasmál, proč se najednou bojím? Nejsem zvyklý, na tyhle konverzace.

"Jsme tu." Řekl mi Gi, aby změnil téma a vypnul motor. Usmál jsem se a už se připravoval sundat si tu pásku, když mě jeho ruce zastavily.

"Jiminie..." Zašeptal najednou u mě a já si zkousl ret. Co má v plánu? Otočil jsem se za jeho hlasem a usmál se, bylo to jen jeho oslovení.

"Kde jsme?" Zeptal jsem se a čekal na odpověď, která bohužel nepřišla. Místo toho se pomalu nalepil na moje rty a jemně těmi svými pohl. Pousmál jsem se a rty mu odpověděl. Myslel jsem, že bude pokračovat, ale nejspíš mu to jen chybělo. Odtáhl se a dal mi pusu na nos.

"Ať tam bude kdokoliv, mám oči jen pro tebe." Šeptl mi u ucha a já jen tiše vydechl.

"Jdeme snad do nějakého strip klubu?" Zasmál jsem se tiše, ale odpovědi se mi nedostalo. Místo toho jsem uslyšel otevření dveří a poté jejích zavření. Řekl jsem snad něco špatně?

O chvíli se otevřely dveře u mého sedadla a já sebou leknutím cukl. Yoongi se jen zasmál, asi tak naštvaný nebyl.

"Věříš mi?" Zeptal se najednou znovu poblíž mého ucha.

"Asi jo." Odpověděl jsem nervózně, načež mi pomalu pomohl vystoupit. Opravdu pomalu, jinak bych se praštil a to prý nechtěl.
Slyšel jsem, jak zamkl auto a já tam jen tiše stál. Najednou mě vzal za pas a pomalu mě vedl. Slyšel jsem nějaké hlasy, ale rozhodně jsme nebyli venku, nebyl tu takový hluk.
Nechal jsem se tedy jen vést Yoongim, až jsme nakonec vešli někam, kde bylo větší teplo. Asi už jsme byli uvnitř.

"Agust?" Zeptal se najednou cizí hlas poblíž nás a já sebou znovu cukl. Známý hlas vedle mě se zasmál.

"Ano, máme tu objednaný jeden stůl." Odpověděl a poté se ode mě odtáhl. Nejspíš chtěl té osobě ještě něco říct, co jsem neměl slyšet. Sklopil jsem hlavu a jen čekal, nebylo příjemné být tady sám.

"Neboj." Řekl mi z ničeho nic Gi a já sebou cukl. Vzal mě za pas a někam mě pomalu vedl. Vešli jsme do výtahu, protože se podlaha pod námi najednou lehce zhoupla. Poté jsem jen cítil, že jedeme rychle nahoru.