I'm just drunk // Yoonmin

3. Rány

Pohled Jimina

"Teď si vymyslíš!" Ozvalo se od kluků. Pomalu jsem k nim došel a sedl si jako by se nic nedělo. Samozřejmě to nešlo, klepal jsem se a ten cucflek musel být vidět. Nasadil jsem si radši cestou kapucu, tak doufám že se kluci nebudou moc ptát.
"No to je dost, kdes byl?" Promluvil na mě Namjoon.
"Promiň není mi nejlíp. Půjdu domů, bolí mě hlava a zvracel jsem." Odpověděl jsem mu.
"Dobře mwám jít š tebou?" Nabídl se Jhope.
"Podívej se na sebe. Dojdu domu sám. Jin hyung a Namjoon hyung se o vás postarají, sami byste domů nedošli."
"Víš kudy jít?" Pozvedl obočí Namjoon.
"Máš pravdu, vůbec nevím." Zasmál jsem se.
Hyung mi nakreslil malou mapku a vysvětlil mi kudy. Poděkoval jsem klukům, rozcuchal Taemu na rozloučenou vlasy a odešel.
Ještě jsem se rozhlédl okolo, jestli neuvidím Agusta. Nikde jsem ho neviděl, asi ještě pořád kouří.
Vyšel jsem z klubu.
"Hned je tu lepší vzduch." Řekl si pro sebe a pomalu vyšel podle mapky.

"Tudy doleva a..." Zadrhl jsem se. V té uličce nefungovala světla. "Jimine vzchop se! Je to jen malá ulička a pak už jen zahneš doleva a uvidíš vilu. To je všechno. Nic složitého!" Povzbuzoval jsem se.
Pomalu jsem vešel do tmou obklopující se uličku. Přešel jsem víc ke zdi a snažil se rozpoznat do čeho v té tmě kopu. Flašky, plechovky obaly a další odpadky.
"Jak překvapivé." Povzdechl jsem si pro sebe.
Najednou jsem ucítil ruku na svém rameni, která mne následně rychle přitiskla ke zdi. Sykl jsem bolestí.
Osoba mne pomalu otočila a mě se vyskytl pohled na potetovanou postavu.
"A.. A.. Agust?" Vykoktal jsem ze sebe.
"Ne zlato, maličký Agust vážně nejsem." Pošeptal mi do ucha dotyčný. Bál jsem se. Jsem v tomhle městě ani ne den a už musím potkat aspoň dva "potetovaný týpky"...
"Kdo j.. jsi?" Vysoukal jsem pomalu ze sebe.
Dotyčný se zasmál.
"Na tom snad nezáleží ne? Hlavní je, že já vím kdo jsi ty." Zasmál se dotyčný a odklonil se ode mě.
"A taky to, že máš něco nehezkýho na krku" Podíval se na moji značku a nesouhlasně zakroutil hlavou.
"Měl jsem v plánu tě trochu ušetřit, jen abys věděl s kým máš tu čest, ale jak vidím budeš na tom hůř." Řekl mi dotyčný a já se při jeho slovech začal klepat.
"Co.. co tím myslíš?" Vykoktal jsem. Jen se usmál a pomalu mi pošeptal do ucha. "Jak říkám, jelikož jsi tu nový skoro bych tě nechal, ale ta značka ti všechny tvé naděje zcela zmařila."
Mé tělo na tuhle větu reagovalo nepříjemnou husinou. Chce mi tím snad říct že ví od koho ta značka je?
"Vždyť ani nevíš od koho je, co když je od mojí holky?" Odsekl jsem a ihned své věty litoval. Jeho pěst se rychle setkala s mým břichem. Zaskučel jsem bolestí.
"Tak abychom si to urovnali Park Jimine. Nikdy mi už nebudeš lhát. Nemám rád lži. Na tvým krku je cucflek od Malýho Agusta a to mi nezapřeš."
"To nem..." Moji větu přerušila další silná rána do břicha. Slzy mi vlítli do očí a já bych se bolestí zhroutil na zem, kdyby mě ten člověk nedržel.
"A taky jsem ti zapomněl říct, že nemám rád když mě někdo přerušuje. No abychom to skončili, budeš mít štěstí když tě tady někdo najde, moc lidí tu nechodí."
Zasmál se a vrazil mi další pěst, tentokrat do obličeje. Bolestí jsem se zkroutil a sedl si na zem.
"A jedna na rozloučenou." Smál se dotyčný a napřáhl se aby mi dal další ránu.

Najednou jsem viděl jak padá na zem a s ním i další postava. Nevěděl jsem kdo to je, ale byl jsem mu vděčný ať se jedná o kohokoliv. Bolest mnou procházela a já pomalu zavíral oči. Cítil jsem na jazyku krev, ale bylo mi to jedno. Snažil jsem poslouchat co na sebe ty dva řvou.
"Zachránce? Tohle bych do tebe nikdy neřekl." Zasmál se ten dotyčný, co mě ještě před chvílí mlátil. Trochu jsem pootevřel oči a snažil se rozpoznat kdo je ten druhý.
"Ty debile, na toho kluka už kurva nesáhneš ano? Nejsi o nic moc větší  než já a pokud se nemýlím Jongupe, tady ani nemáš co dělat!" Slyšel jsem jak mluví ten druhý.
Nejspíš nemluvil o výšce, jelikož byl menší než ten Jongup, ale o nějaké hierarchii. Podle toho co jsem slyšel, mají nějak rozdělený tohle město.
"Copak? Ten kluk je tady první den, měl by vědět kudy nechodit." Zasmál se Jongup a na jeho odpověď mu přilítla pěst do obličeje.
"Ty debile." Vykřikl ten menší a dal mu další pěst, tentokrát do břicha. "Vypadni!" Zakřičel ten menší a Jongup trochu s námahou vstal a odešel.
Ten dotyčný se otočil směrem ke mě a pomalu se blížil.
Zpanikařil jsem. Už se dneska nechci nechat zmlátit. Snažil jsem se vstát, ale šlo to těžce. Nakonec jsem to nějak zvládl, jenže mé břicho se mnou nesouhlasilo. Dotyčný ke mě doběhl a rychle mě podržel.
"A-Agust?" Vykoktal jsem ze sebe.
"Omlouvám se. Tohle jsem nechtěl." Zašeptal. Byl z něho cítit alkohol. "Vypadni!" Zařval jsem na něj, ani nevím proč.
Nahodil zase ten svůj typický úšklebek. "To bych rád kotě, ale nechci abys tady zůstal." Zašeptal.
Vzal mě pod rukou a vedl mě pryč z té uličky.
"Zvládnu to sám." Vytrhnul jsem se mu a snažil se odejít. Po dvou krocích jsem věděl, že tohle nezvládnu. Moje bříško se mnou vůbec nesouhlasilo a a já jsem zase spadl. "Jiminie!" Přiběhl ke mě Agust a chytl mě. "Ji-Jiminie? Tak mi ještě nikdo neřekl." Nervózně jsem se usmál a nechal se podepřít. Proč to sakra děláš Jimine? Kvůli němu máš cucflek a modrý břicho a ty se stejně necháš odtáhnout, když ani nevíš jestli tě táhne opravdu domů!?
Řval jsem na sebe v hlavě.
V to chvíli mi to bylo ale jedno. Jediné co jsem chtěl, bylo si lehnout do postele a spát. "Vidíš kotě, tak ti tak budu říkat já." Zase se ušklíbl a já musel uznat že je vážně sexy. Bože to ten alkohol určitě.
Směřoval k našemu domu a já se trochu zarazil. "J-jak víš, kde bydlím!?" Zeptal jsem se ho a on se na mě podíval. "Víš kotě, ne jen že jsem tady byl, ale dokonce jsme se tady i setkali." Nasadil zase ten svůj úšklebek. "Vzpomínáš na tu oslavu minulej rok? Byl jsem ten kluk u baru co jsi se na něj pořád tak díval." Zašeptal mi do ucha a mnou projela husina.
Vzpomněl jsem si. Ano, byl u baru a já si už tam říkal, že je zatraceně sexy, ale nechtěl jsem aby si toho kdokoliv všiml, a tak jsem se jen díval. "J-já se na tebe nedíval!" Zakřičel jsem nesouhlasně. "Kotě, oba víme že ano." Zasmál se a opřel mě o zeď domu.
"Kde máš klíče?" Zeptal se a já si šáhnul do kapsy od mikiny, vyndal klíče a podal mu je.
"Ty mi nějak věříš. Co když tě teď zkopu a vykradu tě?" Ušklíbl se a vzal mě okolo pasu aby mě dovedl do pokoje. Naskočila mi husina, když jsem cítil jeho ruku na mém bolavém bříšku. "T-to doufám neuděláš. Neubránil bych se, kvůli břichu." Posmutněl jsem.
"Ty by ses neubránil, ani kdybys byl zdravej a neopilej kotě." Usmál se Agust a vedl mě do schodů.
"Takže, druhý vlevo?" Zeptal se a bez čekání na odpověď otevřel dveře.
"J-jak to víš?" Podíval jsem se na něj a dal jeho ruku pryč z mého pasu. Musím se umět ovládat, nesmí zjistit, že jsem na kluky.
"Říkám ti že to tu znám. Vím kde mají pokoje ostatní kluci a tenhle byl do minulýho roku prázdnej." Zasmál se a došel k mojí skříni. Vzal mi čisté tričko a hodil ho po mě. "Dokážeš se převlíknout?" Zeptal se.
"Nejsem malý mimino, abych se nedokázal převlíknout." Odsekl jsem a pomalu se snažil si sundat tričko. Bolelo to, ale vydržel jsem to.
"M-Můžeš se otočit?" Zeptal jsem se ho, když jsem si uvědomil že se na mě pořád upřeně dívá.
"To je snad poprvý co se mě na to někdo ptá. Vždycky to bylo spíš naopak." Uchechtl se a otočil se.
"Říkám ti, že nejsem žádná tvoje děvka." Vykřikl jsem.
"Klid kotě. Kdybys byl moje děvka, myslím že bys už zkuhral bolestí, jak by tě bolela prdel." Zasmál se a ja zbledl nad představou, že bych opravdu jeho děvka byl.
Vstal jsem a došel do koupelny. "Jaktože se teď chováš v pohodě?" Zeptal jsem se Agusta.
"Nechci aby sis myslel o mně to nejhorší. Nejsi jako ty který znám. Vypadáš tak č-čistě." Odpověděl mi a já slyšel v jeho hlase poprvé nervozitu. Ohlédl jsem se za ním. Seděl na mé posteli, díval se do země a hrál si s prsty.
Musím říct, že byl takhle roztomilý a zároveň ještě víc sexy.
Bože nad čím to přemýšlíš Jimine?
Otočil jsem se zase k zrcadlu. Vyhrnul jsem si tričko a díval se do zrcadla. Břicho mě ukrutně bolelo, ale zatím se modřiny pořádně ještě neprojevily.
Když jsem se vrátil do pokoje, už tam nebyl. Neslyšel jsem ho odcházet, ale nikde v pokoji jsem ho neviděl. Za to jsem si všimnul otevřeného okna. Vážně? Přemýšlel jsem v hlavě.
Hned jsem ale věděl důvod proč nešel dveřmi.
"Jimineeee!" Ozvalo se ze zdola.
Sakra, ne to ne. Ne teď!
Rychle jsem si opláchl obličej a umyl si krev. Bolelo to a měl jsem natrhlej ret. Co řeknu klukům?
Znervózněl jsem. Nechtěl jsem je vylekat a o Agustovi jsem jim opravdu říct nemohl. Zabili by mě.
Hlavně Jin-hyung, a to mu nemůžu udělat.
"Už jdu kluci!" Zakřičel jsem, vzal si nějaký čistý tričko, nechal otevřený okno a přemýšlel jak se vymluvím.

Pohled Yoongiho

Seděl jsem opřenej o strom, poblíž jejich baráku a přemýšlel.
Když jsem ho poprvý viděl, jak za mnou přišel, musím říct že jsem vážně nevěděl že bude takhle stydlivý.
V klubu už jsem se na něj párkrát podíval a když jsem viděl, že ho za mnou Jhope posílá, měl jsem chuť odejít. Jhope viděl že na toho maličkýho koukám a naschvál ho za mnou pošle? Debil.
Jenže já i tak zůstal a řekl si že zkusím jakej je.
To jak se klepal když jsem se přiblížil k jeho krku, bylo roztomilý a já jsem se prostě nemohl udržet. Proč jsi to doprdele dělal Aguste? Bojí se tě a navíc má alkohol v krvi. Až se zítra vzbudí, už tě nebude chtít v životě vidět. Jo, to jak jsem mu dal k pasu pistoli bylo asi moc. Na druhou stranu má užasnej krk. A je roztomilej. A-a hlavně jinej.
"Nad čím to doprdele přemýšlíš?" Zašeptal jsem si pro sebe. "Je stejnej jako my všichni. A pokud ne, brzo bude."
To jak jsem ho sledoval cestou z klubu. Neměl jsem to dělat, ale kdybych to neudělal, nedopadlo by to dobře. Teda dopadlo by to hůř.
Jongup tam neměl co dělat, vážně jsem nevěděl, že tam bude. Není to jeho region. Je to region Yongguka, ale pravda, oni dva jsou dost velký kámoši, takže jsem to vlastně měl čekat, že tam bude.
Chudák malej. Takhle schytat rány, a ještě kvůli mě.
Už když jsem ho odváděl domů, nechtěl se mnou jít.
"Ale nakonec se nechal." Zašeptal jsem si zase pro sebe.
A to jak chtěl abych se otočil když si sundaval tričko. Že je až takhle stydlivý jsem vážně nečekal. Měl ještě něco v plánu, ale asi je dobře, že kluci přišli. Možná by to nedopadlo nejlíp a on by se mě bál ještě víc.
Musel jsem odejít oknem a i když jsem už odtud skákal, Jhopovo okno mi přišlo nižší. Trochu jsem si narazil kotník, ale to nic není.
"Ach Jiminie, my se ještě uvidíme." Usmál jsem, když jsem viděl, že okno nechává otevřený a pomalu odešel.

Nejdřív se moc se omlouvám, že mi to trvalo tak dlouho, ale neměla jsem moc náladu psát (problémy doma).
Potom bych chtěla moc poděkovat za rady ^^ Vážně si toho moc cením. Kdyžtak mi zase napište co zlepšit, minule to byla ta slova (byly tam kvůli kamarádce která si o to napsala, ale i mě to přišlo moc, takže tady už jsou dohromady snad jenom 4x). Kdyby někdo nechápal, celá Yoongiho část je o tom jak přemýšlí ♡
Děkuju moc za podporu.
Gomawo ♥

Ps:. Ano, musela jsem tam přidat Jongupa z B.A.P, ale on mi tím obrázkem, dokonale sedl do příběhu xD