I'm just drunk // Yoonmin

9. Morning

Yoongiho pohled

Vzbudil jsem se na gauči a chytl se s bolestí za hlavu. Včera jsem to trochu s pitím přehnal a dneska mám ranní.

"Sakra, za půl hodiny tam mám být!"
Vykřikl jsem a rychle vstal, došel do kuchyně, kde jsem si vyndal prášky proti bolesti a jeden zapil vodou.

Rychlým krokem jsem se přesunul k sobě do pokoje a převlékl se.
Překvapivě jsem našel čísté triko. Přehodil jsem přes sebe velkou černou mikinu, vzal jsem si peněženku, mobil a hodil jsem to všechno do tašky.

Asi vás překvapím, ale měl jsem v tašce i pár věcí na učení. Zápisník, když nám profesoři říkají z čeho budeme psát, poté druhý zápisník kde si píšu texty na rap a kresby a nakonec věci na tancování.

Ano, vybral jsem si tanec, protože s mým chraplákem bych nic nezazpíval. Sice v něm nejsem nejlepší, ale nejhorší taky ne. Od toho tam je Seokjin a další.
Za to v rapu jsem jeden z nejlepších.

Vždy dva ročníky spolu chodí na stejný tréninky a prvňáci je mají zvlášť. A dnes by měli přijít ti nováčci se podívat na obor, který si nevybrali, aby viděli, jak to vypadá na ostatních hodinách.

Pro mě to tedy znamená, že Jimin přijde k nám. Na druhou stranu s ním ale přijde i ten jeho kluk, kamarád, nebo co to je. Tae myslím, ne? Každopádně mi je nesympatickej už od prvního pohledu. Moc se s ním objímá a to co jsem viděl se mi jednoduše nelíbí.

Vyšel jsem ven a rychlým krokem šel ke svému místu. Moc lidí tu ještě nebylo, o to se staráme my. Někteří o nás říkají, že jsme mafiáni a zloději, jiní nás podporují v tom co děláme, jelikož i pomáháme.
Máte člověka, co vás obtěžuje? Není problém, dá se to zařídit. Nikdy nás nenajdete jako psanou, oficiální organizaci, ale i tak všichni vědí, kam jít, když se k nám chcete dostat.

"Ty debile, kde seš!?" Křikl na mě kluk o trochu vyšší než já.
"Sorka, zaspal jsem. Můžeme?" Odpověděl jsem mu a on kývl. Pak se na mě znovu podíval a trochu nejistě se nadechl.
"Jestli něco chceš, tak to vyklop a nedělej tyhle scény." Odpověděl jsem mu a pořád se soustředil na ten úžasně šedivý chodník.
"Jo, promiň. Slyšel jsem, že si chránil nějakýho kluka." Řekl rychle a já se zastavil a trochu vyděšeně se na něho podíval.
"To víš odkud?" Zeptal jsem se ho ihned a on se ušklíbl.
"Ví to skoro všichni z vyšších pozic." Odpověděl klidně a já se znovu rozešel.
"Je to nedorozumění, jen je tu novej, tak jsem zabránil Jongupovi, aby ho zmlátil tolik. Chtěl jsem, aby se tady nebál a neodešel ihned. Ale neboj, nebránil jsem ho, jen jsem si to chtěl poté užít." Dořekl jsem a sedl si pod most na své oblíbené místo. Naschvál jsem si vybral zrovna tohle, nikdo mě tu neuvidí, ale já vidím na všechny.

Děje se tu hodně věcí. Tady se domlouvají všechny zakázky, všechna zmlácení a všechna řešení které chcete. Děláme všechno. Chcete drogy? Někdo z Vyšších je sežene a my je předáme. Zmlátit člověka je jednoduché, jen nám řekněte kudy chodí do práce, nebo kde bydlí a my už to zařídíme. Pokud vidíme, že někdo někoho mlátí, zmlátíme ho taky. Nikdo o nás neví, dokud nás nepotká.

Jsme policie, ale řešíme věci ilegální cestou.
Jsme dealeři, ale seženeme vám lepší věci, než ostatní.
Jsme pasáci, ale každý den vám najdeme někoho nového.

Máme své limity.
Jsme všechno, ale vždy jen s dovolením Vyšších.
Nikdo z nás neví, kdo jsou Vyšší, ale nám se říká Pocket. Jsme jako cvičení psi co na povel 'trhej' opravdu trhaj.

Nikdy nás nikdo nezažaloval a pokud ano, rychle to stáhl, nebo se tím policie 'náhodou' nezabývala. Máme své lidi i na místech, kde by to nikdo nečekal.