I'm just drunk // Yoonmin

21. Amendments

Yoongiho pohled

Po delší době, než jsem čekal, jsem konečně došel domů. Bylo asi kolem půlnoci, nevěděl jsem to přesně. Za prvé se prodloužil úkol a za druhé... Jsem se pak prostě potřeboval uvolnit a potkal jsem pár lidí, co k tomu byli přímo úžasní.

Bohužel, i když jsem chtěl, nakonec jsem se s nimi nevyspal, ale to bylo snad jediné, co jsme nedělali. Nevím proč jsem to neudělal. Normálně bych z nich vymrdal duši a teď? I když jsem byl opilý, musel jsem myslet na Jimina a nemohl jsem to udělat.

Přijdu si jak z nějakého přeslazeného filmu, kde si nakonec záporná osoba -já- uvědomí, že toho sladkého nevinného kluka miluje a budou spolu žít až do konce, fuj. Naštěstí tohle není můj případ. Jsem prostě rozhodnutej a nikdo mi v tom nebrání, i kdyby chtěl.

Potichu jsem odemkl a otevřel dveře. V kuchyni se svítilo, což mi přišlo dost divné, i když jsem možná jen zapomněl zhasnout, už si moc nevzpomínám. Zavřel jsem dveře a zul si boty. Bundu jsem hodil na gauč a rozešel se k pokoji.

Cestou jsem se ale zastavil a otočil se směrem k místnosti s pianem. Nikdy nenechávám dveře otevřené, to vím jistě. Dobře, možná párkrát, když se hraní na klavír zvrtne v líbačku, ale teď nemám s kým. Ne že bych neměl na výběr, spíš pro mě není nikdo dost dobrý. Jsem holt vybíravý a v ložnici mám někoho, o koho stojí půlka Pocketu. Vážně si myslíte, že ohnu někoho jiného, aby se to pak ten sladký kluk dozvěděl? Nejsem kretén, vím, že by pak se mnou nechtěl mít nic společného. Je zajímavé, že nad ním přemýšlím úplně jinak, než když jsem střízlivý. A je taky zajímavé, že jsem od otevřených dveří přešel zase k němu.

Zkusil jsem se vzbudit z myšlenek a rozešel jsem se k té místnosti. Rozhlédl jsem se, nebylo tu nic podezřelého k vidění. Klavír byl zavřený, počítače vypnuté, všechno bylo tak, jak mělo, tedy alespoň mi to tak připadalo. Zakroutil jsem nad tím hlavou a zase vyšel na chodbu. Třeba jsem nakonec zapomněl zavřít a jen si to nepamatuju. Teď už jsem je ale zavřel a rozešel se konečně do pokoje.

Potichu jsem otevřel a ihned si všiml rozsvícené lampičky u mojí postele. Co mě ale zarazilo víc, byla skutečnost, že Jimin tady neležel. Nevěděl jsem, kde je, ale začal jsem se lehce bát.

"Jiminie?" Zeptal jsem se do prázdné místnosti, která mi ale samozřejmě neodpověděla. Rychle jsem z místnosti vyšel zpátky na chodbu a ještě jednou se rozhlédl v obýváku. Nic.

"Mine?" Znovu jsem se zeptal do dalších prázdných místností, ale v ani jedné jsem ho neviděl. Zkusil jsem i Zicovu místnost, ve které ovšem nebyl ani jeden z nich, Zico určitě někde chlastá.

"Jimine noták." Řekl jsem do tmy a vyndal mobil v naději, že ho má třeba u sebe. Vytočil jsem jeho číslo a rozhlížel se okolo. Napadlo mě ihned, že by mohl někdo z Pocketu něco zkusit a bál jsem se, aby mu kdyžtak něco neprovedli.

"Sakra..." Zamumlal jsem si pro sebe a dál čekal. Rozešel jsem se znovu do svého pokoje, kde jsem si všiml světla pod peřinou.

"Kurva!" Zanadával jsem si a vyndal mobil zpod peřiny.

'Gi Hyung'

Nad tím jsem se musel usmát, vážně si mě takhle uložil? Asi, aby to kluci nezjistili. I tak jsem byl ale dost nervózní, kde sakra je? Po chvíli přemýšlení jsem si sedl nakonec na postel a prohrábl si frustrovaně vlasy.

Vytáhl jsem nakonec krabičku cigaret, abych si pak zapálil a poté se praštil do čela. Rychle jsem vstal a rozešel se na chodbu a odsud na balkón. Otevřel jsem dveře a oddychl si. Seděl v křesle schoulený do klubíčka a na sobě měl snad tři mikiny... Moje mikiny!