I'm just drunk // Yoonmin

10. Can you trust me?

Jiminův POV

Celou hodinu jsem měl svůj pohled upřený na zem, na špičky svých nohou, nebo na výhled z okna. Poslouchal jsem, ale nevnímal jsem, co dělali. Když jsem slyšel u nacvičování Joona a následně Hoseoka, musel jsem se nakonec na ně podívat. Šlo jim to. A jak! Zatím podle mě byli nejlepší. Jakmile nastoupili další, zas jsem svůj pohled přemístil na venkovní počasí.

Zarazil jsem se ale, když jsem slyšel mě tak známý hlas. Ten chraplák. I když nerad, uznal jsem, že rapovat umí. Dokonce jsem se na něho nakonec podíval, čeho si všiml a usmál se na mě. Ne ale tak slizky a arogantně, jako to dělal vždy, ale upřímně a... Omluvně? Ne to ne, musel jsem vidět špatně. Sklopil jsem pohled a cítil jsem, jak mnou projelo příjemné teplo.

Co to s tebou je Jimine!?

Netušil jsem, co se děje, ale už jsem chtěl, aby tahle hodina skončila. Nechtěl jsem být v jedné místnosti s člověkem, který i přesto že mě zmlátil se mi dostával pod kůži.

Ne, nedostává, to se mi jen zdá, jen náhody, nic jiného. Nebo prostě jen nechci aby to tak bylo. Nechci, aby člověk, kterého se bojím mě zároveň přitahoval. Proč se mi sakra líbí kluci!?

Kvůli tomuhle přemýšlení jsem ucítil pálení očí. Rychle jsem zamrkal a otřel si slzy, které se již dostaly ven a tekly mi po tvářích. Podíval jsem se na Taeho, který měl upřený pohled na kluka, který rapoval.

Byl vysoký, měl lehce vlnité vlasy, které zářily okolo svou fialovo modrou barvou. Jeho hlas byl hluboký a klidný. Jeho oči vypadaly jako dvě velké černé díry ve vesmíru. S těmi vlasy vážně vypadal jako samotný vesmír. V duchu jsem se nad svou představou zasmál.

Svůj pohled jsem přesunul na zbytek těch starších. Většina mi nic neříkala, ale musel jsem uznat, že je tu spousta hezkých kluků.

Sakra, na co to myslíš Jimine!?

Povzdychl jsem si a dorozhlédl jsem se až na konec do rohu, kde seděl Agust a díval se na mě. Hlavu měl opřenou o kolena, která měl k sobě přitáhnuté. Před hlavou měl paže, kterými ta kolena držel a byly mu díky nim vidět pouze oči. I tak ale bylo vidět, že se na mě nedíval pouze jako na kořist, či někoho, kdo je o hodně nižší, než on, ale tak, jako by mě litoval.

Začal jsem těkat očima po místnosti, nevěděl jsem, kam se dívat a pořád jsem na sobě cítil jeho pohled. Znovu jsem se podíval na něho, měl slzy v očích a viděl jsem, že se usmál. Nechápal jsem to, co se sakra děje? Proč je najednou takový? Nevyznal jsem se v tom člověku, i když podvědomně chtěl. Jen jsem si to nechtěl přiznat. Věděl jsem, že bych kluky zklamal.

Hodina skončila a my zatleskali starším žákům. Pomalu jsme se začali zvedat, znovu jsem se i když se dlouho přemlouval, podíval na Agusta. Měl sklopený pohled, přes sebe přehozenou kapucu, aby mu nebylo pořádně vidět do obličeje, ale i tak jsem si všiml jeho postoje. Byl naštvaný, měl sevřené pěsti k sobě a chodil se sklopenou hlavou.
Povzdychl jsem si nad tím a usmál se na Taeho.

"Viděl jsi toho kluka!?" Vypískl na mě Tae a já se zarazil. Kterého z těch všech lidí myslí?

"Uhm, nevím? Asi ano, pokud rapoval." Odpověděl jsem mu, tak aby se neurazil.

"Ten s těmi modro fialovými vlasy!" Osvěžil mi Tae paměť a já nakonec lehce kývl.

Nemohl z něho oči spustit a ten kluk vypadal, že by se s Taem klidně bavil. Všiml jsem si, že když si šel znovu sednout, usmál se na Taeho a ten se usmíval jak sluníčko na hnoji.