I'm just drunk // Yoonmin

24. Nudge

Když konečně všechny hodiny uběhly, těšil jsem se na oběd. O přestávkách jsem neměl čas se s Yoongim vidět, oba jsme chodili po třídách, kde jsme zrovna museli být.

Vyšel jsem ze třídy spolu s Taem, který ještě něco psal Kookovi. Moc mě nevnímal, podle zpráv řešili, že Kook musel za týden odjet a Tae ho přemlouval, aby tu byl dýl.

"Tae, vždyť máte ještě týden!" Zasmál jsem se a vytrhl mu mobil z ruky.

"Ne počkej!" Vypískl a mobil si ihned vzal zpátky.
"Jen mu chci napsat, kdy tu má být, bude na mě čekat před školou." Usmál se Tae a já zakroutil hlavou.

"Už víš, jak to mezi vámi je?" Zeptal jsem se ho. Tae mykl rameny.

"Spíš ne. Hyung, on mě bere jen jako staršího kamaráda, nejlepšího kamaráda, bratra, ale rozhodně ne jako něco víc." Šeptl zklamaně a já zvedl pobaveně obočí.

"Bože, to sis nevšiml, jak po tobě pořád kouká!?" Zeptal jsem se se smíchem a vypískl, když mi něčí ruce zakryly výhled. Samozřejmě jsem se lekl, kamile jsem ale ucítil směs vaniky a cigaret, usmál jsem se.

"Agust?" Zeptal jsem se radši, kdyby to náhodou byl někdo jiný. Naštěstí nebyl, protože mě ruce pustily a otočily si mě k pachatelově tváři. Ihned jsem mu dal velkou pusu.

"Jsem rád, že jsem tě zastihl prcku." Usmál se Yoongi a rozcuchal mi vlasy. Nafoukl jsem tváře a hodil po něm uražený pohled.

"Nejsem prcek! Vždyť nejsi o nic moc vyšší, než já." Řekl jsem a on se jen zasmál.

"No jo prosimtě. Taehyungu, jdeš na oběd?" Zeptal se Gi směrem na Taeho a ten kývl.

"Všichni vždycky chodíme. I když ho někdo nemá, domlouváme se tam a tak." Vysvětlil mu Tae a já přikývl.
Yoongi si nespokojeně zabručel a prosivě se na mě podíval.

"Ani jednou to nevydrží?" Udělal psí oči a já se začal culit.

"Vždyť já tam jdu taky na jídlo!" Ohradil jsem se, ale i tak mu dal další velkou pusu, nemohl jsem jeho obličeji odolat. Znovu zabručel a odvrátil pohled.

"Dobře, chvilku tam budeme, ale nic jíst nebudeš, mám pro tebe lepší jídlo, než tuhle břečku." Mrkl na mě a začal mě táhnout k mojí skříňce. Bylo zajímavé, jak se jeho chování ihned změnilo, když jsme byli oficiálně spolu. Nevadilo mi to, měl jsem rád skoro všechny stránky Yoongiho. Tedy až na dvě. Tu, kdy nemůže udržet vztek a tu, kdy málem spáchá sebevraždu. Musím si ho hlídat, nedopustím, aby si už něco udělal.

Gi mi vzal tašku a hodil jí do skříňky. Ta ale nebyla moje. Nechápavě jsem se na něho podíval a on mykl rameny.

"Nemusíme nutně chodit k tvojí skříňce, když je ta moje blíž." Vysvětlil mi a já se vděčně usmál. Měl pravdu. Tentokrát jsem ho chytil za ruku já a táhl ho do jídelny, aby se mi neztratil. Rychle jsem vyběhl dovnitř a namířil si to k našemu obvyklému stolu.

"Nikdy jsem si nemyslel, že všechny ty pohledy mě budou takhle štvát.", Zamrmlal těsně vedle mě Yoongi a já se zasmál.

"Jaký pohledy?" Zeptal jsem se ho nechápavě a táhl ho skrz davy studentů.

"Nikdy sis nevšiml těch lidí co z tebe už pohledem strhávaj oblečení? Slinta-" Začal, ale já mu ihned dal ruku před pusu.

"Jestli ze mě bude chodící rajče, tak si mě nepřej." Šeptl jsem nervózně a rychle zase ruku stáhl k sobě.

"Tebe bych si přál kdykoliv, to se neboj." Zasmál se Yoongi a já cítil, jak mi hoří tváře. Bože, co to se mnou dělá!? Nemůžu se na to tolik soustředit, nebo si musím zvyknout. Bohužel to půjde mým studem těžko.