I'm just drunk // Yoonmin

8. Please...

Yoongiho pohled

Silně jsem ho praštil do břicha a on se svalil křečovitě na zem. Do očí se mu nahrnuly slzy a nechápavě se na mě podíval.

"Omlouvám se." Šeptl jsem a rychle odešel z budovy školy.

Před areálem školy jsem se opřel o zeď a zapálil si cigaretu. Potřeboval jsem se uklidnit. Cítil jsem se hrozně. Ale vždyť jsem to udělal tolikrát, tak proč mi to tentokrát vadilo? Z mého přemýšlení mě vyrušilo tvrdé poplácání po rameni. Trochu jsem sebou cukl a podíval se na toho člověka.

"Dal jsi mu větší ránu než jsem čekal. Asi jsi mě přesvědčil, vážně jsem myslel, že ho ušetříš." Ušklíbl se Jongup a já se uchechtl.

"Co si o mě sakra myslíš? Že jsem slečinka? Chlapečku za tu krátkou dobu jsem se vyšplhal výš než ostatní, včetně tebe, vážně si myslíš, že mi záleží na tom kdo to je?" Řekl jsem mu a odhodil nedopalek cigarety vedle sebe. Jen kývl a odešel.

Povzdychl jsem si. Cítil jsem se opravdu hrozně a nejradši bych se mu šel ihned omluvit, ale dokud jsem u školy, může mě kdokoliv sledovat a nahlásit to Vyšším. Škola je jedna z oblastí, které jsou opravdu střežené. Bylo mi jasné, že se mnou po tomhle už vůbec nepromluví a ani bych se mu nedivil, kdyby mi to nějak oplatil.

Jiminův pohled

Projela mnou silná tupá i ostrá bolest. Sesypal jsem se na zem a se slzami v očích se na něho podíval. Proč to udělal? To je jako za to, že jsem tu značku zakryl? Zapomněl snad, že už teď mám modrý břicho? Nebo to byl účel?
"Omlouvám se." Zamumlal a odešel.
Omlouvám se? To je všechno? Prostě se omluví za to, že mě praštil a odejde? A za co přesně se omlouvá? Za to, že mi vyhrožoval smrtí? Že mám kvůli němu značku? Že mi kvůli němu zmlátil? Nebo za tohle?

Seděl jsem tam v bolesti, která už naštěstí lehce opadla. Nikdo z těch žáků co to viděli mi nepomohli. Nikdo. Někteří se na mě udiveně dívali, jiní se strachem a pár vyšších žáků se jen ušklíblo. Slyšel jsem věty typu. "Co Agustovi provedl?", "Ten ho musel pořádně naštvat.", "Není to ten co tak hezky tancoval?", "S ním nechci nic mít, pokud si znepřátelil Agusta.", "Tenhle tu moc dlouho nevydrží." A podobně.

Chtěl jsem se pomalu zvednout, když ke mě přišla ta dívka, které jsem pomohl na tancování.
"Jsi v pořádku?" Řekla starostlivě a pomohla mi opatrně se zvednout.
"Jo, nic to není." Zamumlal jsem a ona se na mě nevěřícně podívala.
"Viděla jsem to, co jsi mu udělal, že tě takhle praštil?" Zeptala se a já myknul rameny.
"Sám nevím, nic jsem mu neudělal." Povzdychl jsem si a ona se usmála.

"Něco očividně ano, on nerozdává rány jentak. Můžeš být ještě rád, že to byl Agust, dokáže se k lidem chovat i mile, i když je to jen opravdu výjimečně. Vlastně má rád jen asi dva lidi, myslím." Řekla zamyšleně a já se zarazil.
"Jen svoje rodiče?" Vypadlo ze mě automaticky.
"Nene, s rodiči se nevídá. Nikdo o jeho rodičích neslyšel. Vlastně jen, že se pohádal s otcem a tak odešel." Mykla rameny.
"Aha... No nic, děkuju, ale už budu muset jít. Kluci na mě čekají."

"Oh Jimine? Jen jedna věc." Vykřikla ještě rychle. "Celou tu dobu tady byl jen kvůli tobě, slyšela jsem, že se prý jen chtěl podívat jak tancuješ." Usmála se a já měl podivný šťastný pocit, že tady byl kvůli mě. Zamával jsem jí a rozešel se rychle ven.

Vyšel jsem ze školy, kluci na mě asi čekali před areálem, nejspíš už v autě. Utřel jsem si slzy a pomalu šel k východu.
"...Chlapečku za tu krátkou dobu jsem se vyšplhal výš než ostatní, včetně tebe, vážně si myslíš, že mi záleží na tom kdo to je?"
Slyšel jsem najednou za mnou a já se rychle otočil. Viděl jsem Agusta a toho kluka co mě včera zmlátil. To co jsem slyšel mi utkvělo v hlavě.
Podíval jsem se na ty dva pozorněji, ani jeden z nich si mne nevšiml, za což jsem byl rád.