I'm just drunk // Yoonmin

11. Why?

Mezitím, co jsem čekal na čaj, přemýšlel jsem nad tím, co se zrovna stalo. To mě chtěl polibit? Blázníš Jimine!? On? Člověk, který neprojevuje city, vlastně kromě nenávisti a opovržení? Naivko...

Musel jsem uznat, že se mi dostal pod kůži. Měl jsem ho plné sny, když jsem usnul na tom gauči. Až na to, že tam mě políbil.

Na co to zase myslíš!?

"Tady je ten čaj. Pozor je horký." Vyrušil mě z přemýšlení chraplák a já jen kývl a pomalu jsem si čaj vzal do rukou. Chtěl jsem se napít, ale rychle jsme ucukl, byl vážně horký, spálil jsem si jazyk.

"To mě snad neposloucháš?" Zeptal se pobaveně Agust a ja protočil oči. Měl zase zpátky ten arogantní výraz.

"Můžu mít otázku?" Zeptal jsem se, napadlo mě, že vlastně nevím jeho pravé jméno.

"Něco za něco, jinak to není dobrý obchod. Za to, tady budu moct být, dokud nepřijdou kluci." Odpověděl mi a já kývl, nebude mi vadit, když tu se mnou bude, právě naopak.

"Tak se ptej." Pobídl mě a já si lehl na záda a sledoval ho.

"Jak se doopravdy jmenuješ?" Zeptal jsem se ho a on byl nejspíše zaskočen touto otázkou.

"Musím odpovídat?" Zeptal se nazpátek a já kývl.
"Obchod byl uzavřen, máš tu povinnost." Ušklíbl jsem se, on mě sjel pohledem a sedl si vedle mě.

"Min Yoongi." Odpověděl nakonec suše a já se usmál.

"Yoongi." Zopakoval jsem jeho jméno a podíval se na něho.
"Hezké jméno, proč si tedy říkáš Agust?" Zeptal jsem se. Zapomněl jsem ale, že tady se obchoduje.

"Co za to?" Zeptal se mě a já se zamyslel. Něco, co mi vadit nebude, ale on by to přijal. Napadla mě taková blbost.

"Zazpívám ti." Odpověděl jsem. Věděl jsem, že tohle nepřijme, neumím obchodovat.

"To beru." Odpověděl k mému překvapení a já ho kývnutím hlavy pobídl k odpovědi.

"Agust je hezčí, drsnější a je to mé renomé. Lidé vědí, když se moje jméno vysloví. Při vyslovení 'Yoongi' nevědí nic. Yoongi mi může říkat jen jedna osoba a někteří profesoři mi říkají 'Pane Mine.' jinak jsem u všech známý jako Agust." Odpověděl mi a já přemýšlel nad tím, kdo mu říká Yoongi. Ze třídy to asi nikdo nebude.

"Kdo je ta důležitá osoba?" Zeptal jsem se znovu a on se zasmál.

"Nejsi nějak zvědavý? Šetři otázkami, nebo budu chtít vyšší ceny." Ušklíbl se a já se zamyslel. No dobře, možná 'osoba' počká.

"Tahle bude drahá." Zašeptal jsem a on mě pobídl.

"To posoudím já." Odpověděl nezaujatě a já se zhluboka nadechl.

"Jak je to s tvými rodiči?" Zeptal jsem se a sedl si, abych se kdyžtak mohl bránit. Viděl jsem, že zaťal pěsti a začal zhluboka dýchat.

"Budu se moct podívat na ty modřiny." Odpověděl mi a já kývl. Vážně mi odpoví? Znovu jsem si tedy lehl a on si sedl blíž ke mě.

"Matka je mrtvá a otce nepovažuji za otce. Nemám rodinu." Pousmál se na mě a sedl si hned vedle mě.

"Proč? Pohádali jste se? A proč je matka mrtvá? Byla nemocná?" Chtěl jsem všechno vědět, proč mi musí odpovídat jen takhle neurčitě?

"Říkám, že to bude drahé." Řekl tiše a sedl si obkročmo na mě. Ztuhl jsem a cítil jsem, že pokud nesleze, budu rudý snad všude. Vyhrnul mi jemně tričko a prohlížel si modřiny.