I'm just drunk // Yoonmin

22. Love

"Víš, říkal jsi, že za to, že jsem tě pustil uděláš cokoliv..." Řekl a já nervózně kývl...

Jimin byl napjatý a já začal být taky nervózní.

"... Takže moje první otázka je..." Začal přemýšlet na co se chce zeptat jako první.

"... Proč jsi odešel a jaktože jsi přišel tak pozdě?" Zeptal se nakonec a já si povzdychl. Lehl jsem si pohodlněji na záda a pořád ho po očku sledoval.

"Musel jsem tam jít, jinak bych měl 'trest'." Řekl jsem a prsty naznačil uvozovky. Poté jsem pokračoval, i když jsem se bál jeho reakce.

"A poté jsem se zdržel v baru a pak tak různě, ani nevím kde jsme byli." Odpověděl jsem i na jeho druhou otázku a nakonec si taky sedl. Nohy jsem natáhl naproti němu a položil si je na něho. Lehce ho to znervóznilo a nevěděl kam zabodnout pohled.

"A koho myslíš tím 'my'? To jsi se zase někde ožral a s někým ses..." Ani nedokončil větu a sklopil pohled. Bylo roztomilé, jak se styděl mluvit o věcech spojených se sexem nebo erotikou.

"Myslíš sex? Ne nikoho jsem neohnul." Řekl jsem naschvál ještě tónem, jako by se nic nedělo a Jimin zrudl ještě víc. Otočil se pro páčku od opěradla a stáhl ho zpátky do standartní pozice.

"T-tak co?" Zeptal se znovu a já se uchechtl.

"Prostě jsme pili a tak." Odpověděl jsme mu, nechtěl jsme mu říkat, že jsem se mu úplně říkat podrobnosti, už tak mě musí nenávidět.

"A proč jsi mi to alespoň neřekl? Víš jak jsem se bál, když jsem se vzbudil a nikde tě neviděl? Nakonec jsem to vzdal a vzal si něco teplejšího. Doufal jsem, že tě z balkónu uvidím, ale usnul jsem." Nejdřív mluvil nahlas, ale nakonec skoro šeptal. Bylo na něm ale vidět, že je zklamaný.

"Promiň, nechtěl jsem." Omluvil jsem se a on se uchechtl. Podíval se mi do očí a já se do těch jeho přímo vpíjel.

Vím, že jsem mluvil o tom, že k němu nic necítím a že jsem možná trochu svině, ale když jsem viděl jeho oči, myslel jsme ihned jinak. Věděl jsem, že jemu ublížím svým úmyslem nejvíc a možná proto jsem se od něho chtěl tolik stranit. Taky vím, že ke mě cítil něco víc, než jen kamarádství a to mě užíralo ještě víc. Bál jsem se toho, protože jsem se s ním cítil jinak, než s ostatními.

Nevěděl jsem proč, ale něco na něm mi dávalo pocit, že s ním můžu být v bezpečí. Ale já si to ani přiznat nemohl, kdybych s ním byl, dlouho by asi nevydržel. Už tak se o něj bojím, aby ho Pocket nezničil. Jsem rád, že ho můžu líbat a dotýkat se ho, ale nedávám do toho moc velké city. Jen chtíč a on to ví.

Ztratil jsem pojem o okolí a jen se díval do jeho očí. Po chvíli jsem si ale přece jen všiml jeho spodního rtu, který tak moc drtil zuby. Víc jsem se k němu přiblížil a jeho tváře nabraly lehce růžové barvy. Usmál jsem se nad tím, byl tak neskutečně roztomilý a já už nejednou přemýšlel nad tím, jestli by byl takhle roztomilý i v posteli.

"Jiminie." Jen jsem zašeptal a on lehce povolil stisk zubů a tím uvolnil ten polštářek. Usmál se, nikdo z nás nic neříkal, nebylo co.

Znovu jsem se k němu přiblížil tak, že jsme se skoro dotýkali nosy. Stále se vpíjel do mých černých očí a já do těch jeho čokoládových. Nakonec jsem jen lehce oddálil rty od sebe a jeho pozornost se ihned přesunula na ně. Ačkoliv jsem to nečekal, byl to on, kdo s líbáním začal.

Byl stydlivý a opravdu jemný. Nejdřív jen nechal své rty na těch mých, po chvíli jimi ale opatrně pohl a já se pousmál. Věděl jsem, že se bojí vést a tak jsem to převzal a začal rty hýbat. Ihned se přidal a naše polibky se stávaly o trochu vášnivější. Ani netuším proč, ale cítil jako by tenhle polibek měl být ten poslední. Cítil jsem v tom tolik emocí, přitom jsem ani jednu -kromě chtíče- nedokázal popsat. Byla to pro mě tak zvláštní situace.