I'm just drunk // Yoonmin

17. And again

Jiminův POV

Po delší cestě jsem konečně došel až k domu. Odemkl jsem a povzdychl si. Slyšel jsem znovu kluky, Joon s Hobim něco říkali, docela hlasitě. Snažil jsem se to ignorovat a zavřel dveře. Opřel jsem se o ně a přemýšlel, co se před chvílí u Agusta stalo.

Uculil jsem se nad tím. To, že mě jako jediného poslechl, že se nechal ošetřit a odvést domů. A ty jeho polibky... Byly úžasné, vážně umí líbat, ne jako já, nezkušený. Uměl to s lidmi. A poté co mi řekl? Už jen to, že mi říká Jiminie, ale ještě mi děkuje? Připadám si jako puberťačka.

Probudil jsem se z přemýšlení a rozešel se nahoru. Kluci tam pořád něco řešili, snad se nehádají. Vešel jsem do svého a Taeho pokoje a zavřel tiše za sebou. Podíval jsem se na Taeho, ležel na posteli, zády ke mě.

'Asi spí.' pomyslel jsem si a tak potichu došel k sobě na postel. Moji úvahu ale vyvrátil vzlyk, který Tae vydal. Ihned jsem se zvedl a došel za ním.

"Tae, co se stalo?" Zeptal jsem se ho a sedl si k němu. Zakroutil hlavou a zavřel oči, snažil se přede mnou nebrečet, ale měl tak rudé oči, že by to poznal každý.

"Noták, co se děje? Víš, že mě to říkat můžeš, vlastně musíš." Řekl jsem mu a on kývl. Sedl si a objal mě. Ihned jsem mu objetí opětoval a hladil ho po zádech.

"O-on, odpověděl mi..." Zašeptal a snažil se už nebrečet.
"Kdo? Kook? Vidíš, říkal jsem, že jen neměl čas. Tak proč brečíš?" Zeptal jdem se ho, snad mu třeba nenapsal Agust v tom baru. Nebo mohl brečet štěstím.

"Napsal 'Promiň Tae, ale nestarej se.' nic víc." Odpověděl mi a znovu se rozbrečel. Wow, tohle bych do Kooka neřekl. Co má sakra v plánu? Nevěřím, že by Taeho opustil, ale takhle si rozbrečet nejbližšího člověka...

"Zavolám mu. Noták Tae, neplakej, určitě se to vyřeší, slibuju. Říkal jsem, že pokud se ti do dnešního večera neozve, tak to budeme s kluky řešit. Teď ale hlavně nebreč, hrozně tě to unavuje." Řekl jsem mu, snažil jsem se ho povzbudit.

Kývl a znovu si lehl. Přikryl se peřinou a snažil se nebrečet, ačkoliv mu to moc nešlo.

Vzal jsem si mobil a vytočil Kookovo číslo. Radši jsem vešel do koupelny a zavřel se, kdyby mi to náhodou vzal. Nechtěl jsem, aby Tae brečel ještě víc.

"Ano Jimine?" Ozvalo se, vážně mi to vzal?

"Můžeš mi říct, proč s Taem nekomunikuješ? Proč mu neodepisuješ na zprávy?" Začal jsem a z druhé strany se ozvalo povzdychnutí.

"Chtěl jsem ho překvapit, jsem na cestě k vam, ale cesta se prodloužila." Odpověděl mi a já se uchechtl.

"Tak to hodně štěstí s překvapením. Brečí, protože si myslí, že už s námi nechceš nic mít. Předtím se o tebe bál, ale po té zprávě je na tom špatně." Řekl jsem mu trochu naštvaně. Jak dětinské.

Kook si zase povzdychl a chvíli trvalo, než odpověděl.
"Jsem už skoro u vás." Řekl nakonec a já si pro sebe kývl.

"Hodně štěstí." Odpověděl jsem mu a típl hovor. Co mám teď říct Taemu?

Vešel jsem zpátky do pokoje, ale ulevilo se mi. Spal. Zase. Jak to ten kluk dělá, že dokáže tak rychle usnout? Zakroutil jsem nad tím hlavou a sedl si k sobě na postel. Vzal jsem si mobil do ruky a podíval se na zprávy co mi přišly.

mAGenius: To jsi odešel jen tak bez rozloučení?
mAGenius: Po tom seknutí bych měl mít alespoň právo na to rozloučení, když už nic jiného...
mAGenius: Jen mi neříkej, žes šel zase za tím Taem.
mAGenius: ...uhm dobře, to jsem možná přehnal, ale i tak.
mAGenius: proč neodepisuješ? Doufám, že se ti nic nestalo.
mAGenius: noták Jiminie, odepiš prosím...
mAGenius: jestli ti někdo ublížil, tak se nedožije večera
mAGenius: ale vážně, mám chuť vstát z tý postele a dojít k vám se podívat, jestli mě jenom ignoruješ, nebo se něco stalo
mAGenius: ale to udělat nemůžu, protože bys z toho měl průšvih
mAGenius: a já taky
mAGenius: Jestli mi ale do pěti minut neodepíšeš, tak na tohle seru a jdu tam.