Zachránci [Avengers]

4.Prohlídka

O pět dní později:

*      *      *

Hledím do blba a přemýšlím o souboji o dnešním souboji a hlavně nad tím jak jsem porazila chudáka tu holku.. Nikdy bych nikomu nic neudělala, ale já ji málem zlomila nos. Byla ani ne za pět minut na zemi. Mrzí mě to, co tady z nás dělají. Není to fér ke všem holkám, protože některé jsou slabé a některé silné. To, co tady oni dělají není normální- Z mého přemýšlení mě přeruší dveře od našeho pokoje, které se rozletěli a vtrhla se do nich vedoucí, "Slečno Carpenter, vy půjdete se mnou!" rozkázala vedouc tvrdým hlasem a přistoupila k mé posteli. "Potřebujeme vás, aby jste provedla nějakou paní a pána, protože vypadáte aspoň trochu normálně od ostatních dívek." odkašlala si a pohlédla jsem na Mary a ona jen mykla rameny.

"Aha.." řekla jsem zaskočeně a vstala v celku rychle z postele. Vedoucí ke mně přistoupila a vzala tvrdě za paži a táhla mě k té paní a tomu pánovy. Šly jsme dost rychle skoro i běžely, ale rychlími kroky se to nějak dalo i bez běžení.

"Jestli jim něco řekneš, nebo jen trochu naznačíš, že se tady děje něco nenormálního, tak budeš mít hodně veliký problém holčičko. To ti slibuju. Ublížím tobě a klidně i tvé rodině, je mi jedno, co bych jim a tobě udělala. Bude mi to úplně jedno.. Pro své i jejich bezpečí poslechni." sykla mi do ucha a mě z jejich slov přejel mráz po zádech. Vedoucí mi ještě více zmáčkla moji paži a já sykla bolestí. Popravdě jsem neměla ani v plánu něco říkat, ale jak myslí. No, jestli ona vůbec myslí.. Vedoucí mě pustila z jejího sevření a znovu mi zašeptala: "Teď nahoď úsměv." řekla a já se falešně usmála.

"Dobrý den." pozdravila jsem mladý pár. Holka byla rusovláska o dost menší než její protějšek, kluk byl blonďák a musím uznat, hodně vysoký blonďák se svaly o trochu větčími než má Klarissa a to nekecám. Nečekala bych, že by oni dva měli nějakou dceru a to nejméně šestnácti letou. Nepříde jim to náhodou divné? Mě jakože jo, ale dobře..

"Dobrý." pozdravili mě oba dva a jemně se při tom usmáli. Oba dva byli strašně milý od pohledu, podle mě jsou ten typ rodičů, kteři jsou hodní a neublíží ani mouše.

"Takže, pane a paní Thompson, tohle je Samantha Carpenter a ta vás provede po budově našeho tábora. Bohužel paní průvodkyně Magie je nachlazená tak nemůže prozatím provádět po budově, dnes to za ni udělá tady Sam." řekla vedoucí. Páni, ta se umí přetvařovat.. "Doufám, že se vám tady bude líbit. Prozatím naschle." řekla mile vedoucí, otočila se a odešla.

"Já jsem Hayden Thompson, můžeš mi rovnou tykat." řekla rusovláska a já se na ni otočila. Uviděla jsem její nataženou ruku a příjmula jsem ji z úsměvem. Podívala jsem se do jejích očí, které byli výrazně zelené.

"Já Samantha Carpenter." letmo jsem se usmála a přede mě přišel ten pán. Nechápu jak, ale vypadal tak maximálně na 25 i Hayden musela mít podobně.

"Já jsem Roy Thompson, můžeš mi rovnou taky tykat." řekl Roy a taky mi podal ruku. Koukla jsem se do jeho tváře, kde byli brýle a pohlédla do jeho očí, které byli šedo-modré.  Rychle jsem zamrkala a usmála se na oba dva. Opravdu, musím uznat a taky uznávám, Roy má, ale opravdu velmi veliký stisk ruky.

"Tak jdeme, musím vás tady provést."řekla jsem a ukázala oboum dvou ať mají jít za mnou. Apoň po šesti dnech na táboře vidím, nejaké normální lidi..

* * *

Po únavném říkaní, co je všechno v budově jsme byli úplně na konci naší prohlídky. Byli to příjemní a usměvaví lidé, kteří se mě někdy zeptali na nějaké otázky. "Doufám, že se vám tady líbí." přišla náhle vedoucí z rohu a já trochu poskočila. Myslím si, že to dokonce ti dva postřehli, ale doufám, že ne. "Pokud chcete, aby tady byla vaše dcera podepište tyhle papíry." řekla, co nejrychleji vedoucí a dala Hayden papíry přímo do ruky. Roy se po papírech taky koukl a pomalu si to oba dva četli. Hayden se nejdříve usmívala, ale po nějaké chvilce její úsměv zmizel a starostlivě se ohlédla na Royovu tvář.

Roy přesunul pohled z papírů na vedoucí, nadechl se a řekl: "Ano, je to tu moc hezké, ale pro naši dceru to není to pravé. Ona je taková.. No, jak bych to řekl, abych vás neurazil.. Je taková více otevřená. Má ráda přírodu a volnost a hlavně v celku svobodu. Tady by se E.." zasekl se Roy a pohlédl na Hayden. On si nepamatuje jméno své dcery? A máme zájemce na otce roku! Hayden mu naznačila rty nějaké jméno a řekl, "Tady by se Emily nelíbilo. Řekl bych, že ona by to tady spíše nevydržela. Je to tu moc uzavřené od okolního světa" Roy to dořekl, co nejrychleji.

"Ano, ale každý den chodíme na výlety, výšlapy, někdy si i zaběháme. Nejsme pořád jen v budově." řekla rozpačitě vedoucí. Zajímavé, opravdu zajímavé.. Sice chodíme běhat to jo, ale jen někdy? Vždyť jsme byli včera běhat i dneska! Lhářka.

"No, já si myslím to samé, co Roy. To, že by se tady naší dceři nelíbilo." řekla pevně Hayden, která stála za svým manželem.

"To by jste mohli už jít." řekla trochu naštvaně vedoucí, která jim věnovala naštvaný pohled.

"Dobře." řekl Roy. "Sam půjdeš nás prosím doprovodit?" zeptal se mě s úsměvem Roy. Rychle jsem pohlédla na vedoucí, která zatnula zuby a kývala na to, že ne. Pohlédla jsem zpět na Roye, ale on hypnotizoval vedoucí, která uhýbala pohledem všude, kde není Roy s Hayden.

Přes zatnuté zuby pověděla vedoucí to, co bych od ní nečekala, "Ano, může vás jít doprovodit."

"Děkuji." poděkovala jsem vedoucí a vyšla přímo k hlavním dveřím, kde mě následovali Hayden s Royem.

"Pojď, doprovodíš nás i k autu, nevadí?" zeptala se Hayden.

"Ne, asi ne." řekla jsem a následovala Roye i Hayden k jejich autu. Hayden s Royem se zastavili a Roy se zeptal, "Neděje se v táboře něco, co by nikdo nevěděl? Nebo tak nějak?" bylo to, jakoby už o všem věděli, ale neměli přesvěčení o tom, že ano. Doufám, že nic netuší, pokud ano. Jsem v háji.

Trochu jsem váhala nad svojí odpovědí, přeci jsem si zopakovala slova vedoucí "Ublížím tobě a klidně i tvé rodině, je mi jedno, co bych jim a tobě udělala,, "Ne, nic se neděje.." řekla jsem váhavě po chvilce mého přemýšlení.

"Dobře Samantho, těšilo nás, že jsme tě poznali." řekl Roy a oba dva nastoupili do bélého BMW.

"Mě taky." usmála jsem se a auto vyjelo. Otočila jsem se a šla zpět do budovy. Otevřela jsem dveře a poslechla si odpolední program, "Dnešní odpolední program bude následující: Souboj potom další souboj, střílení ze zbraně a běh znovu na deset kilometrů a potom jen odběry krve a slin." nabručený pán vypnul rozhlas a já se rozešla zpět k mému pokoji, ale než jsem se tam dostala tak stejně jsme už museli jít na první souboj.

*      *      *

"Hillary Black." zavolala vedoucí. Šla za ní úplně drobná dívenka, musela tady být asi první den, protože jsem ji tady neviděla ani jednou. Hillary si vybrala a vyklepaně to dala vedoucí a vedoucí zavolala, "Samantha Carpenter!" zavolala vedoucí a mě se zvednul žaludek. Nechci ji nic udělat. Nechci.

S neochotou jsem šla k vedoucí, která se jen usmívala. Mě až tak do úsměvu nebylo, přeci je asi o hlavu menší a to už jsem malá i já. Vešly jsme na žíněnky a podívala se na Hillary. Její hnědé oči byli skleněné, byli úplně takové jaké mají panenky. Chtělo se jí brečet. Ani se jí nedivím..

Takže, poznali jste, kdo to byl? Já si myslím, že to je těžké uhádnout xdd Tipy piště do komentářů :D

Snad se vám dnešní kapitolka líbila a opravdu slibuju, že v příští kapitole bude souboj, aby to bylo zajímavější samozřejmě, aby to nebylo jen o kecání atd. :DD

-K.1.-