Zachránci [Avengers]

33.Čajový dýchánek s Wandou

Tony odcházel z budovy, čekal jsem, že se ještě otočí a řekne, že to je všechno sranda, že mi vše řekne, ale má naivita byla obrovská, protože jsem zůstal stát na místě s domněním, že se Tony ještě vrátí, ale nevrátil. Zkřížil jsem si ruce na prsou a vyšel směrem do té jídelny. Jet zpět do New Yorku by pro mě byla naprostá záhuba, protože bych nesplnil to, pro co jsem tady přijel a to pro odpovědi, které mi tají.

Šel jsem po schodech na horu, nikdo v hale již nebyl. Nejspíše všichni spali, ale i tak se všude na základně svítilo jako o Vánocích. Vyšel jsem tedy schody a uviděl pět metrů ode mě uličku, která by měla vést do jídelny a i tam se svítilo a nikdo tam také nebyl. Na konci chodbičky jsem znovu musel otočit doprava a konečně jsem uviděl jídelnu ve které nebylo k mému překvapení rozsvíceno. Rozsvítil jsem a rozhlédl se po místnosti, všiml jsem si, že místnost je celkem veliká, nalevo ode mě byl jídelní stůl a židle, naproti něj byla menší kuchyňka, napravo byl gauč, který byl před televizí. Jako všude na základně byla znovu laděná do šedých barev, dokonce i jejich gauč, kuchyně, jídelní stůl, dokonce i rám televize, jak jsem si později všiml.

Při řeči s panem Starkem jsem si vůbec nevšiml, že jsem nějak unavený, ale teď, kdy jsem si sedl na gauč tak na mě spadla veškerá únava. Na nic jsem nečekal, znovu jsem musel vstát, aby jsem zhasl světla. Zhasl jsem a s nataženými rukami jsem se krčil, aby jsem došel ke gauči. S nahmatáním látky gauče jsem si ihned sundal boty, ihned na něj lehl, nahmatal polštář a dal si ho pod hlavu, nahmatal deku. Roztáhl ji, dal ji na sebe a zavřel oči a do deseti minut v klidu usnul...

*      *      *

Vzbudila mě židle, která vrzla a jemné světlo, které bylo v kuchyňce. "Kruci!" zaklel potichu hlásek, ale v tu chvíli jsem nepoznal o koho jde. Otevřel jsem oči a sedl si na gauč. Pár krát jsem zamrkal. Byl jsem trochu dezorientovaný, ale jak jsem zaostřil televizi se stříbrným rámem tak jsem poznal, že jsem ještě na základně Avengers. Než jsem vstal tak jsem si nandal boty, protáhl se a prohrábl si vlasy na temenu hlavy. Otočil se na člověka, který mě vzbudil a zjistil, že to je Wanda, která na mě zírá a při tom usrkává z jejího hrnku právě uvařenou teplou tekutinu.

Vyšel jsem si sednout k ní, aby jsem tam nestál jako kůl v plotě. Ihned jak jsem si sedl tak se na mě jemně usmála a po tě řekla již úplným hlasem: "Nechtěla jsem tě vzbudit, promiň."

"To nevadí." řekl jsem a na chvíli nadzvedl koutky svých úst a na chvilku na ni pohlédl, ale po té upřel svůj pohled na stůl.

"Chceš také čaj?" zeptala se mě a já Wandě po chvilce trapného ticha věnoval pohled.

"Ano, děkuji.." řekl jsem Wandě, ta vstala ke kuchyňské lince, otočila se na mě a s tázavým pohledem se mě zeptala: "Jaký chceš čaj? Pomerančový, jablko se skořicí..?"

"Pomerančový." odpověděl jsem, Wanda kývla a dala sáček do čistě bílého hrnku a nalila do něj horkou vodu, dala do čaje lžičku a dala ho přede mě. "Děkuji." řekl jsem a Wanda si sedla na své místo.

"Za málo." usmála se a znovu si usrkla z jejího čaje. "Jak to, že jsi spal na gauči Petere?" zeptala se.

"Ehm, poslal mě tady pan Stark, aby jsem si tu lehl." řekl jsem jednoduše při pohledu na páru, která se vznáší nad hrnkem.

"Aha, jsi tady kvůli Sam, že?" zeptala se znovu.

"Ano, jak to víš?" zeptal jsem se s překvapením, ale sám jsme věděl, jak to mohla zjisit.

"Napadlo mě to, ale je mi jasné, že se ti moc nelíbilo, že jsme se ti neozvali tak dlouhou dobu. Já navrhovala, aby jsem ti to řekli, ale Stark nechtěl nic slyšet o tom, že to budeš vědět." řekla.

"Co bych tedy mě vědět?" zeptal jsem se.

"Tobě to Tony ještě neřekl, aha." řekla si sama pro sebe Wanda, která se na chvíli koukla za mě, ale za malou chvilku se na mě koukla a pokračovala: "To by ti měl říct on, ne já. Všichni mu, ale říkali, že tady přijedeš, že to budeš chtít vědět. Bylo to hodně pravdě podobné, ale Tony měl znovu kecy a kecy.." povzdychla si Wanda. "Nějak zvážněl od té doby, co.. Ehm, vlastně se dost změnil od té doby, co jsou s Pepper svoji." řekla Wanda trochu rozpačitě, nic jsem raději neřešil. Nechtěl jsem se jí vyptávat nebo to nějak z ní páčit, protože bych to stejně slyšel dvakrát. Ale začal jsem se dost bát o Sam, kdyby to bylo něco naprosto nepodstatné tak by ani pan Stark ani Wanda nedělali takové tajnosti.

Na jsme chvíli se oba odmlčeli, já si mezi tím usrkl s velmi horkého čaje, ale po té jsem ho položil a řekl: "Jo, děkuji za čaj. Je výborný." změnil jsem téma, protože jsem to chtěl slyšet jen od Starka. Wanda mi věnovala úsměv se slovy, že nemám zač. Také jsem se jemně usmál, ale po té už jsem se na nic neptal a nikdo už vlastně nic neřekl. Wanda dopila svůj čaj dříve i pro to se omluvila s tím, že bude muset jít a také odešla. Já později také dopil svůj čaj, umyl hrnek, dal ho, kde patří, vzal si na záda batoh a šel hledat Starka, protože než Wanda odešla tak mi řekla, že bude půl osmé, že by měl být Tony na základně.

Šel jsem do haly, kde již bylo plno agentů, kteří procházejí. Šel jsem dolů po schodech a zastavil jednoho agenta. "Ehm, pane.." koukl jsem se na jeho visačku a pohlédl mu do tváře. "Pane Davis, nevíte kde je pan Stark?" zeptal jsem se. Agent se na mě trochu otráveně koukl, ale i přes to mi odpověděl: "Myslím, že by tudy měl jako každý den procházet, ale nejsem si jistý. Raději tady počkejte a uvidíte, ale omluvte mě, mám práci." řekl a odešel. Jak řekl, tak by za chvíli měl přijít pan Stark a také přišel.

Při pohledu na mě jemně vykulil oči a odvrátil pohled a zrychlil do krok, ale sám moc dobře věděl, co ho čeká a to mé otázky. Na nic jsem nečekal a rozběhl se za ním. Ničemu se nebránil, zastavil, protože věděl, že bych se jen tak nezastavil. Pan Stark se na mě otočil.

"Dobré ráno pane Starku.." řekl jsem.

"Dobré ráno, pojď se mnou. Vše ti řeknu, ale slib mi jednu jedinou věc." řekl Stark s ukazováčkem zdviženým do vzduchu.

"Jistě, co tedy?" zeptal jsem se.

"Petere, slib mi prosím, že nebudeš nijak vyšilovat a nebudeš dělat blbosti, protože to, co zjistíš se ti nebude líbit." dořekl a já se na něj jemně zamračil, ale on to myslel smrtelně vážně. Po té se otočil a ukázal, abych za ním šel a já udělal to, co po mě chce...