Zachránci [Avengers]

24.Úplné zlo

Do místnosti vstoupil totiž nějaký chlápek, nebo žena s maskou a černým oblečením a podle postavy tipuju, že to je muž.

Mary se pořád ani nepohnula a já sledovala jak jde maskovaný muž ke mně.

"Teď pojď se mnou." rozkázal. Proč bych ho měla poslouchat, když mám v sobě "super schopnosti"?

"Ne." řekla jsem a postavila se před Mary.

"Ne?" zeptal se.

"Ano, slyšel jste správně, ne." řekla jsem a zamračila se na něj.

"Doufám, že nechceš utéct jako každý, protože to tu bylo hodně krát.. Mysleli si, že tady jejich schopnosti fungují, ale čekalo je jedno překvapení. Nefunguje. Teď jsi tady jako normální člověk Samantho jako tady Mary, která nemá schopnosti." řekl.

"Tady je více lidí, kteří mají schopnosti?" zeptala jsem se nechápavě a trochu frustrovaně.

"Ne, jsi tu jen ty a další dva lidé, nikdo víc." řekl muž trochu jemněji, ale ihned se jeho hlas změnil. "Ale teď musíš jít se mnou." chytl mě pěvně za rameno a táhl mě pryč z místnosti. Už zase mě někdo někde táhne? Tleskám! Počkat, počkat.. Já si pamatuju na ten tábor!

"Ty vole!" vykřikla jsem šťastně. "Já si na něj pamatuju!" vykřikla jsem znovu s úsměvem a začala se smát.

"Proč se směješ?" zeptal se nechápavě.

"Na něco si totiž konečně pamatuju." řekla jsem pořád s hlasitým smíchem. Byla jsem aspoň o trochu šťastnější, nevím jestli je normální, když tě někdo někde vězní a ty jsi šťastný/šťastná.

"To asi každý, nemyslíš?" zeptal se s uchechtnutím na konci. Chtěla bych vidět jak vypadá, protože podle normálního hlasu je to sympaťák.

"Jo, ale ten, každý neměl ztrátu paměti." řekla jsem už beze smíchu a s menším ušklíbnutím na konci.

"Jo, vlastně.. Že prý tě zachránili Avengers, zdrhla si jim, potom si jim zničila veškeré jejich vzorky, které ti vzali, potom tě někde převezli na tajné místo tam jsme také zaútočili, byla jsi zpátky byl tam Cromwell a ten tě tady vzal, protože sis myslela, že tady máš rodiče." řekl a já otevřela pusu.

"Proč toho o mně tolik víš?" zeptala jsem se a zahlédla se do okna, které se trochu odráželo. Uviděla jsem se a opravdu jsem měla krátké vlasy. Musím uznat, sekne mi to. "Jak jste věděli, kde jsme?" zeptala jsem se.

"No, jako já toho vím jen tolik, ale ví toho více, ale to je jen pro ty, co jsou o trochu víše." řekl. S tím chlápkem se dobře kecá. Uznávám. "Jsme tady a teď prosím mlč. Nic jsem ti nikdy neřekl, dobře?" řekl a já kývla. "Tady je." řekl už stejným hlasem se kterým přišel do nejspíše našeho pokoje s Mary. Ten sympatický chlápek mě žduchl a já spadla na zem. Toho chlápka jsem probodla pohledem a koukla se na zbytek místnosti.

"Samantho! Jak se ti tady líbí? Já vím, že to tu je úžasné? A co tvoje dočasná spolubydlící? Má se fajn, nebo ne?" vychrlil na mě tunu otázek a než jsem na ně stačila vůbec nějak reagovat mi dal jeho prsty na mé rty a já tedy nemohla mluvit. "Pšt.. Šetři hlasivky Sam." řekl a já se zamračila. "Vy všichni odejděte, musíme něco se Sam probrat." řekl všem lidem v místnosti a všichni odešli.

"Proč tady vlastně jsem?" zeptala jsem se po chvíli ticha, kdy jsem se koukala do zdi a Thomas se přemístil k počítači.

"Jsi tady, aby jsi nám pomohla zničit Avengers a S.H.I.E.L.D. Nic víc, nic míň. Potom tě klidně pustíme, když všechno půjde podle plánu." řekl a začal něco psát na počítači.

"Promiň, ale to neudělám. Nebudu ubližovat lidem, kteří mě zachránili od tebe! To by bylo z mojí strany opravdu rána pod pás." řekla jsem trochu nabroušeným hlasem. Co si o on o mě myslí? Že když řekne: Jsi tady, aby jsi zničila Avengers a S.H.I.E.L.D., potom tě klidně pustíme.. Tak k němu přiběhnu a řeknu: Ano! Jo! To zabíjení lidí za tu svobodu stojí! Tak to je na velikém omylu.

"Chápeš ty vůbec, kolik lidí zabili za ty léta?" zeptal se, pořád píšící něco na počítači.

"Chápeš ty vůbec, kolik lidí zachránili za ty léta? Musíš chápat, že vždycky někdo stratí život, všechny zachránit nejde.. Bohužel, říká se mi to hodně špatně, opravdu. Jejím blízkým muselo být hrozně, když zjistili, že jim jejich člena rodiny někdo zabil. A ten, kdo to byl, byl S.H.I.E.L.D.." zešeptala jsem jemně.

"Ztráty na životech jsou vždy. To nepopírám, ale nemuseli být, kdyby tam neposlali ty jejich šašky.."

"Víš kolik by ten jejich bůh lží zabil lidí? Hodně, klidně by vyhubil celé lidstvo jen, aby mohl vládnout téhle planetě, ale zastavili ho Avengers a oba dva žijeme, teď jsme mohli být zakopaní klidně pod tuny těl, ale nejsme. Potom plán Ultrona, teď jsme mohli být všichni na zemi úplně na popel, ale nejsme kvůli Avengers. Chápeš, proč jsou pro lidi tak důležití? Protože zachránili dva krát celé lidstvo Thomasi!" vykřikla jsem.

"Měl bych tě úplně navádět k tomu, že S.H.I.E.L.D. je úplné zlo, ale ty jsi to převrátila tak, že si teď dokonce myslím, že to je lepší než je zničit, ale můj plán musím dokončit takže.. To tvé povídání nebudu brát vážně." řekl nakonec a já ho probodla pohledem.

"Nebudu ti pomáhat, to raději zemřu než zabíjet nevinné lidi." řekla jsem.

"Dobrá, doufám, že si to za pár dní rozmyslíš." řekl. "Můžete ji dovést za slečnou Mary." řekl do vysílačky a ze dveří se vynořil nejspíše stejný chlápek, který mě vedl k Thomasovi.

"To jste si spolu moc nepopovídali." řekl.

"Já si s ním povídat nechci, je to šílenec." řekla jsem a celou dobu, co jsme šli za Mary jsem vůbec nepromluvila stejně tak jako ten chlápek. Ta chodba, kterou jsme šli byla nekonečná. Byly tam jen bílé stěny, někdy dveře, někdy tam byly okna do nějakých kancelářích. Nic víc. Takže jsem nevěděla, kde se právě nacházíme, ale.. Vím, že jsme v nějaké staré budově-tedy doufám, že tam pořád jsme, protože je možné, že mě převezli někde jinde.

"Jsme tady." řekl, otevřel dveře a znovu mě žduchl a já spadla ve vnitř na zem a on zabouchl dveře.

"Já se k vám nikdy nepřidám!" vykřikla jsem přes dveře a otočila se jestli je v pokoji Mary.

"Už jsi tady.." řekla.

"Jo, bylo to šílené, protože Thomas mě přemlouval, aby jsem se k němu přidala k němu a zničila Avengers a S.H.I.E.L.D." odfrkla jsem si. "Tak naivní. Nikdy bych jim už znovu neublížila."

"Vím, jsou to tvý přátelé." řekla.

"Ano-tady myslím si, že jsou."

"To musíš poznat je ty." řekla Mary a jemně se na mě usmála...