Jemně jsem zaklepala na dveře. Chvíli jsem tam jen tak stála, protože se z jeho kanceláře nic neozývalo. Začala jsem nervózně prsty ťukat na mé tričko."Dále." ozvalo se po nějaké té minutě. Otevřela jsem dveře a pohlédla do místnosti, kde byl jen Cromwell, který seděl na židli za stolem a nervózně si ťukal propiskou o stůl. Zavřela jsem dveře a čekala, na to jestli si můžu sednout.
"Můžeš si sednout Samantho." pobídl mě, sedla jsem si a s pohledem na něj čekala. "Takže můžeme začít?" zeptal se mě.
"Ano." odpověděla jsem.
"Samantho, ty nevíš, kolik jsme celkem zabili agentů S.H.I.E.L.D.u, že ne?" zeptal se Cromwell.
"Ne."odpověděla jsem pravdivě. Nechtěla jsem, ale vědět to číslo, protože možná jsem zabila polovinu z těch všech mrtvých.
"Bylo jich přes tři sta. A myslím si, že S.H.I.E.L.D.u to už stačilo." ušklíbl se Cromwell, narovnal si kravatu a po té velmi zřetelně pokračoval: "Tři zničené základny, tři sta mrtvých, několik set zničených quinjetů a to vše jen za pár týdnu." říkal pomalu a s úsměvem Thomas. "Teď je na čase, aby jsme se začali soustředit na ty šašky v kostýmech." řekl Cromwell a při tom protočil očima.
"Co chcete udělat?" zeptala jsem se.
"Nejdříve je musíme všechny nalomit a potom až zabít. Před několika dny jsem vymyslel plán, protože tohle čekat nebudou. Nebudou čekat to, že jim zabijeme jednoho blízkého, ale nejdříve půjde na řadu Anthony Stark, aby tu svoji krasotinku nemohl chránit. Kdyby jsme nejdříve zaútočili na někoho jiného tak by ji klidně ochraňoval vlastním tělem a to nechci." vysvětlil. Mé srdce bilo rychle, zarazila jsem se v pohybu a nehybně koukala na Cromwella, který povídal dál: "Bude to zítra večer, co bude jeho milovaná Pepper Pottsová pojede na nějakou firemní akci do Portlandu. Je to dost blízko naší základny, takže tam pojedeš a zabiješ ji, ale aby jsem měl pojistku, že to uděláš, tak tě bude ovládat Cora, dobře?" řekl Cromwell. Se slzami v očích jsem kývla. "To je vše, co ti chci říct, ale buď připravená a hlavně si odpočiň, aby jsi měla na zítřek sílu." usmál se Cromwell. Kývla jsem, vstala a odešla z jeho kanceláře a šla do pokoje s obličejem u země a se slzami na na mé tváři...
O jeden den později:
"Samantho, soustřeď se. Ještě jednou ti to řeknu, aby jste si to i ty a Cora zapamatovaly, dobře? S paní Pottsovou jedou čtyři bodyguardi, to není žádný problém, ale před jejím autem a za jejím autem jedou další čtyři agenti takže ty zneškodni jako první. Radil bych ti, aby jsi ze strategických důvodu zničila auto jedoucí za ní a po té před ní. Potom to už nebude žádný problém." vysvětlil mi. "A teď ty slova: Je mi jedno, kde jsem, kdo jsem, proč tu jsem, ale teď a tady splním svůj úkol, a to zabít všechny své nepřátele." řekl první větu. Má bolest v hlavě zesílila na maximum. "Zabiješ je krutým způsobem. Každý kdo tě bude chtít zabít tak ho místo sebe zabiješ jeho. Každý kdo ti bude vzdorovat tak ho zabiješ.. I kdyby byl nebo byla tvá přítelkyně nebo přítel."dořekl tu satanovu větu. Po celý čas toho jsem ho prosila, aby přestal, aby to ukončil, ale on povídal dál a můj křik byl čím dál hlasitější. Po celý čas jsem měla dlaně na mých uších, aby jsem to nemusela poslouchat, ale jeho hlas byl silnější.
ČTEŠ
Zachránci [Avengers]
FanficKaždý člověk je něčím speciální. Třeba tím, že je nadprůměrně inteligentní, rychlý, silný nebo umí házet daleko. Nikdy jsem v podobných disciplínách nevynikala. Jak po té sportovní stránce tak v té na přemýšlení. Vždy jsem byla ten zlatý střed, kte...