Zachránci [Avengers]

21.Pozdrav od Thomase

Pohled Steva Rogerse:

"Natasho, jsi v pohodě?!" vykřikl jsem z horního patra, kde jsem našel lékárničku a sešel ze schodů.

"Jo, jo-jen jsem to trochu schytala, ale jsem v pořádku." řekla hlasitě, abych to slyšel.

"Dobře, byli to všichni?" zeptal jsem se znovu, ale už u Nat.

"Ano, měli by být." odpověděla. Rozhlédl jsem se po celé místnosti, kolem nás se tyčilo mnoho mrtvých těl vojáků, kteří nás s napadli a také, které jsme já společně s Natashou museli zabít. Ještě hodně zničeného nábytku, který už začínal trochu dýmit. Nejlépe z celého nábytku dopadl gauč, na kterém teď sedí Natasha. Celý dům byl zničený, jak horní patro tak i to, kde se právě nacházíme já a Nat. Těžce jsem si oddychl a setřel pot smíchaný s trochou mé krve z čela. Natashe, která oddychovala z boje, který před chvílí skončil, měla jednu střelnou ránu ve své noze už od začátku, ale bojovala dál, i když jí ta noha bolela. Klekl jsem si k ní a zeptal: "Jsi opravdu v pohodě?"

"Ano, ale není to nic příjemného, když tě někdo střelí do nohy, ale je mi fajn." odkývla nakonec, podal jsem jí obvaz a několik kapesníků, které jsem našel v lékárničce.

"Zvládneš to tu sama, když půjdu pro Sam? Protože ta tvá noha vypadá hrozně.." řekl jsem váhavě.

"Ne, v pohodě Steve, měla jsem i horší zranění a tohle je jen noha.." řekla vážně. Přidržel jsem kapesníky na její střelné ráně, Nat trochu sykla bolestí, ale i tak jsem jí raději její nohu obmotal obvazem, aby jsem trochu zastavil krvácení na její noze.

"Kterou potřebuješ." řekl jsem s důrazem v hlase a podíval se jí do očí.

"Potřebuju, ale teď běž rychle za Sam." řekla.

"Tak dobře Nat, jdu tedy pro Sam, kdyby tady přišli další zavolej mě." řekl jsem Natashe a ta kývla. Postavil jsem se, vzal si do ruky štít a rozešel se do garáže, ale ihned na schodech jsem uviděl, že Sam drží první útočník, aby se nemohla hýbat a než jsem vůbec stačil nějak raagovat ten druhý, který tam byl jí vpíchl něco do krku. Hodil jsem po tom, co drží štít urychleně štít a ten ihned spadl na zem společně se Smanthou. Druhý útočník, který měl v ruce injekční stříkačku se na mě koukl, vyhodil injekční stříkačku někde vedle sebe a vyběhl na mě. Neměl jsem s ním žádný problém. Udělal chybu a to, že na mě jen tak vyběhl, ani se mě nepokusil nějak zranit nebo udeřit, jen na mě vyběhl a to dost agresivně s křikem. Ihned jsem ho chytl za lem jeho trička a zvedl ho jednoduše do vzduchu.

"Od koho jste?!" vykřikl jsem na něj.

"Od Thomase Cromwella, snad ho znáte." uchechtl se jemně, ale jeho uchechtnutí mu překazil můj vážný naštvaný, ze kterého poznal, že si nemá dělat srandu a i pro to trochu zvážněl. "A chce, aby jsem vás pozdravil. Za nedlouho se stejně uvidíte, ale to je pro zatím jedno. A připravte se na to, že ovládne celý svět, S.H.I.E.L.D. a pomůže mu v tom Samantha, tedy Cora, ale na tom nesejde. Prostě ovládne celý svět společně s Ave-" nedořekl protože jsem ho pustil, na chvíli zavrávolal a snažil se najít rovnováhu, ale já ho silou udeřil do nosu, byl ihned v bezvědomí a pro to spadl na zem.

"Nikdy nevládne svět, ani Avengers to nedopustím." řekl jsem naštvaně. Přivázal jsem ho raději k k železnému stolu, kde jsme měli zbraně, kdyby se náhodou probudil a chtěl utéct někde daleko. Koukl jsem se na ležící tělo Sam a šel k ní, protože byla bledší než obvykle. Sklonil se a zkusil její tep, který byl pomalí a k tomu dýchala hodně potichu, ale žila-prozatím. Zvedl jsem ji znovu do mé náruče a šel s ní rychle z garáže a šel přímo k Natashe, která pořád seděla na tom samém místě.

Dal jsem nehybnou Sam na potrhaný gauč a sedl si vedle Natashy. "Co se jí stalo?" zeptala se jemně s pohledem upřeným na Sam.

"Nevím, co to bylo, ale něco jí píchli do krku. Je bílá jak stěna, má pomalý tep a pomalu nedýchá.." řekl jsem.

"Ne, ale nevypadá moc dobře to co jí dali muselo být silné, ale teď s tím nic neuděláme. Musíme se s někým spojit a to rychle, jak kvůli mně tak kvůli Sam." přiznala nakonec Nat, měla pravdu musíme najít něco s čím by jsme se spojili. Protože jak Nat tak Sam, potřebovali lékařské ošetření.

"Je to tak pro ní lepší, aspoň nevidí tu spoušť, kterou tady udělali." řekl jsem a Nat.

"Nemáme, ale nic s čím by jsme se nějak s někým spojili." řekla Natasha.

"Máme, ale nevím jestli to Sam našla, jdu se kouknout do garáže jestli tam není mobil." řekl jsem a šel jsem znovu do garáže, do tajné místnosti. Prohledal jsem, co nejrychleji všechno, ale žádný mobil tam nebyl, šel jsem tedy znovu nahoru za Nat, abych jí řekl, že jsem mobil nenašel. "Nat, nikde jsem ten mobil ne-" zastavil jsem se v půli slova, protože Nat právě s někým debatovala přes nalezený telefon.

"Ne, někdo jim musel říct, že jsme tady" řekla Nat do mobilu.

"Ne, ale byli tu nejspíše od Cromwella, ale nevíme to ji..- ale přežili jsme jen my tři a z toho jsem já postřelená, Steve má odřeniny a oděrky a Samantha vypadá hrozně, něco jí píchli do žil, ale nevíme, co.." řekla unaveně.

"Ano jsme tam pořád na místě."

"Ne, ochranka je mrtvá, společně s těmi, co to tady napadli.."

"Ano pane.." řekla Natasha a zavěsila.

"Fury?" zeptal jsem se. "On zavolal na mobil?"

"Ne, nejspíše vypadl Samantě z kapsy, když si ji nesl a i pro to jsem raději zavolala Furymu než Starkovi."

"Co Fury říkal?" zeptal jsem se.

"Nebyl zrovna nadšený.. a už sem poslal jednotky, měli by tu být za dvacet minut." řekla stručně.

"Dobrá."řekl jsem...

O necelých 25 minut později:

"Kapitáne, omlouváme se, že jsme se zpozdili." řekl jeden z agentů a s otevřenou pusou čekal na mojí reakci, jen jsem na něj kývl a on pokračoval. "Máme vás vzít do quinjetu a s tím ihned pojedeme do New Yorku, kde vás i ošetří." řekl. "Jsou tu nějací zranění přeživší agenti?" zeptal se.

"Myslím si, že ne, ale raději se po někom koukněte, jinak všichni, kteří tady leží na zemi jsou mrtví. A dole v garáži je ještě jeden z těch, co nás napadli, měl by být naživu tak ho vezměte s sebou." řekl jsem mu ten kývl a šel pro něj. Jeden z agentů vzal Nat a podepíral ji, aby mohla vůbec nějak chodit, já vzal-jako vždy- Samanthu do náruče a šel s ní do quinjetu, kde ji později položil vedle sedící Nat, která za chvíli zavřela oči a spala po celou dobu letu.

"Můžete jít spát Kapitáne, budeme letět čtyři hodiny, což znamená že v New Yorku bude asi okolo... Ehm-kolem osmé večer." řekl nakonec zaskočeně pilot, nic jsem na to neříkal a s tím už pilot mlčel. Byly to nekonečné čtyři hodiny, které Nat i Samantha prospaly. Já ani jednou nezamouřil oči, protože bylo teprve něco po osmé. Natasha se vzbudila ihned po přistání quijetu a trochu protestovala, že prý je naprosto v pořádku, ale lékaři ji předsvěčili, že s nimi musí jít, ale za to Samantha spala jako zabitá. Sice ne doslova, ale vypdala na to. Mě lékaři ošetřili až potom, co ošetřili Natashu, protože jsem žádné vážnější zranění neměl. Ihned po ošetření jsem se šel do mého pokoje se osprchovat a po té trochu prospat, protože jsem slyšel od lékařů, že prý vypadám strašně a že si prý potřebuju odpočinek, ale já zavřel oči až kolem jedné rána. Pořád mi vrtalo hlavou, kdo by mohl Thomasovi říct, kde jsme.