Zachránci [Avengers]

28.Bezvládná Mary

Čísla na přístrojích se každou minutu měnili, protože Mary neměla úplně stálí pulz. Vlastně proč je tady, že? Je tu kvůli mě. Tak bych to řekla. Asi před pěti dny jsem znovu byla u Cromwella a ten se mě znovu ptal jestli nabídku příjmu, ale já ji znovu odmítla..

*Vzpomínka*

"Sam, znovu se tě ptát nebudu. Chceš mi pomoct zničit základny S.H.I.E.L.D.u a základnu Avengers?" zeptal se se zvednutým obočím a plný napětí si mě celou prohlédl. Zamračila jsem se na Cromwella, který měl v očích plno naděje.

"Ne." řekla jsem naštvaně a s tím si i zkřížila ruce na prsou. Se zamračeným pohledem jsem se na něj dívala a čekala, co udělá. Bude mě přemlouvat, nebo mě konečně nechá být? Říkala jsem si v tu dobu v hlavě.

"Jak chceš Samantho." řekl klidně nakonec, tím mě naprosto překvapil nečekala jsem, že jeho reakce bude tak klidná. Mezi tím se sám pro sebe škodolibě usmál, odvrátil ode mne pohled a podíval se na pár mužů, kteří jako vždy byli u dveří a se zbraněmi čekali na jeho rozkaz. "Chci, aby jste přinesli slečnu Mary." řekl, muži kývli a ihned poslechli, mně se v ten moment, jakoby zatemnil mozek. Jakoby jsem ho nechtěla slyšet, jakoby má hlava nechtěla přijmout to, že chce přivést Mary. "Tohle si užiju moje sladká Samantho a ty doufám taky." usmál se, jednou kolem mě udělal kolečko a po té mi pohladil rameno. Já úplně jako z kamene hleděla do šedé zdi, ale za nedlouho přinesli naštvanou Mary, která se kroutila a snažila se nějak vykroutit ze sevření dvou Cromwellových mužů. "Můžete začít. Své rozkazy znáte." řekl Cromwell mužům a otočil se s úšklebkem. Jeho muži na něj hleděli, Cromwell kývl a oba dva začali. A pak začalo peklo. Mary si chránila svojí hlavu před kopanci od několika mužů. Chtěla jsem odvrátit pohled, ale Cromwell mi ji natočil tak, abych se na to musela dívat. Pomalu se mé oči začali plnit slzami. Mary už dávno začala křičet o pomoc, o milost, o to, aby to všechno skončilo, ale marně. Cromwell čekal do té doby, až nějak promluvím, ale to mi mé vzlyky nedovolily. Měla jsem v krku jeden veliký knedlík, který nechtěl mizet. Neměla jsem slov z toho, co je Cromwell za člověka a nechá mlátit nevinného člověka..

Agenti, kteří kopali Mary nepřesávali na intenzitě kopání, dokonce mi i připadalo, že si to všechno užívají, že si libují v bolesti, kterou zažívá Mary. Ruce Mary, se kterými si před chvílí kryla hlavu se sesunuli bezvládně na zem a já v tu chvíli zjistila, že je zle..

"Konec.." řekla jsem potichu po chvíli. Celá jsem se chvěla a brečela.

"Cože Samantho?" provokoval mě Cromwell.

Probodla jsem ho pohledem a s plných sil zakřičela: "Konec! Nechtě ji být.." Cromwell ukázal jeho agentům, že mají přestat, agenti ustoupili od bezvládného těla Mary a po té odešli z místnosti.

"Příjmáš moji dohodu, nebo má tvoje kamarádka zemřít?" zeptal se.

"A-ano.." vykoktala jsem ze sebe. "Prosím, ať nezemře.." zašeptala jsem směrem ke Cromwellovi.

"Neboj, teď už jí nic neuděláme.. Za pár týdnů bude jako dřív." řekl s úsměvem. Otočil se k nějakému agentovi. Agent mě vzal za rameno a táhl mě pryč z místnosti. Došli jsme až k mému pokoji, kde otevřel a oba dva jsme vstoupili do místnosti. Ihned jsem se úplně sesypala k zemi a začala hodně brečet.

"Je mi to hodně líto.." zašeptal Danny, vzal mě ze země, posadil mě na postel a objal mě. "Neboj, Mary to přežije.. Je to silná holka." řekl, ale já se nechala unášet jen tím, že jsem nejspíše zavinila smrt Mary...

*Konec vzpomínky*

"Mary, vím, že si to teď neměla lehké.. Doufám, že mi odpustíš až se probudíš.." zašeptala jsem, vzala Mary za ruku a pořád se dívala na její oči, které by se mohli otevřít, ale prozatím neotevřeli.. Strávila jsem tam minimálně dvě hodiny, než jsem šla ke svému pokoji, kde jsem si hned lehla a šla spát, protože ten trénink mě vysílil více, než jsem si myslela...

*      *      *

"Rychle vstávej.." zašeptal nějaký hlas. V místnosti byla tma a mě se nechtěli otevřít oči, ale najednou někdo chytrý rozsvítil a já se schovala pod tenkou deku.

"Sam.." řekl někdo a sundal ji ze mě. Prudce jsem otevřela oči a uviděla osobu, která mě probudila. Byl to Danny.

"Co se děje?" zeptala jsem se nechápavě a při tom si sedla na postel.

"Změna plánu jede se už dneska a ne až za dva dny." řekl stručně a dal mi moji kombinézu. Se zamračením jsem se na něj koukla a těžce si povzdychla.

"Dobře. Jdu se převléknout a dát si vlasy do copu.." řekla jsem, vstal z postele vzala si spodní prádlo a šla do koupelny, kde jsem se převlékla a dala vlasy do vysokého copu. Zívla jsem si a po té opustila koupelnu. Ihned u ní mě čekal Danny, který se na mě s úsměvem koukl.

"Už jsi? Dobrá. Musíme už vyjít, protože jedeme až do Norska." řekl Danny a jemně nakrčil nos. Nic jsem na to neříkala, ani jsem vlastně nemohla, protože mě ihned vzal Danny za ruku a nejspíše mě vedl ke Cromwellovi. Cestou jsem potkala plno agentů, kteří pobíhali sem a tam. Všichni se chystali na dlouhou cestu, která je čekala. Bylo to skoro jako v New Yorku, ale tady a teď to nikdo neřešil. Každý měl své rozkazy a ty musel splnit jinak za to zaplatil.

Už z nejvzdálenějšího konce chodby jsem poznala, že Cromwell sedí a čeká na můj příchod. Byl hodně nedočkavý z Cory. A byl připraven říct mi slova klidně, ihned kdy budu u něj. Poklepával jemně nohou do nějakého rytmu. Jeho pohled byl opřený do bílé zdi, ale jak mě ihned zpozoroval tak mu zajiskřili oči a s úsměvem na mě čekal.

"Panebože Sam! Ty jsi snad ještě hezčí než si tě pamatuju!" vykřikl s nadšením, když jsem k němu přišla a i s tím mě objal. Byla jsem úplně jako sloup a nechtěla mu objetí oplatit, ale sama moc dobře vím, že na to čekal. Po nejméně nejdelší půl minutě mého života se konečně odtáhl a s úsměvem na mě pohlédl. "Sam.." začal jemně. "Víš, že pojedeme do Norska, je to tak?" zeptal se.

"Ano." odpověděla jsem jednoduše.

"Dobrá.. Tentokrát to bude jednoduhší než si myslíš, protože tvému tělu nebude vládnout Cora, ale ty sama. Chci vidět pokroky, hlavně ty v boji, který si nacvičovala s tímhle agentem." řekl Cromwell a ukázal na Dannyho, který se na něj ani nepodíval, Danny stál vzpřímeně a koukal se někde do nějakých dveří. "Doufám, že to zvládneš. Budeš mít sice své schopnosti, ale vím jaká jsi. Takže teď budeš muset zabíjet lidi ty a ne Cora." řekl a mě na chvíli přestalo bít srdce. Řekl snad, že to bude jednoduché nebo se mi to jen zdá?..