Ztraceni v oceánu [JungKook]

Slovo autora

Opět další konec.

Je vůbec možné, že ten čas tak rychle letí?

Očividně je.

Tahle fan fikce vznikla na popud jednoho dotazu, který jsem vám před šíleně dlouhou dobou napsala na konci dílu jednoho příběhu. Otázka zněla asi takhle: „Kdybyste si mohli vybrat jednoho člena, se kterým byste uvízli na pustém ostrově, kdo by to byl?"

No a v tu chvíli mi v hlavě probleskl tento nápad. Proč nenapsat o tomhle fan fikci? Přišlo mi, že by to mohlo být poměrně zajímavé a svým způsobem taky originální – a že vymyslet něco skutečně originálního je dneska pěkný záhul. Přímo se o to ani nikdy nepokouším, protože většinu věcí, co mě napadne, už někdo někdy stejně napsal.

Ztraceni v oceánu byl jeden z mála příběhů, který jsem neměla moc promyšlený a pustila jsem se do něj bezhlavě. Nemůžu však říct, že bych toho litovala. Sice jsem měla občas těžkou chvíli, abych vymyslela, jak se to bude dál odehrávat, ale tím, že se jedná o velmi jednoduchý děj bez nějakých složitých zápletek, to nebyla zas taková věda.

Možná se to může zdát někomu nudné, protože krom těch věcí, co se dějí mezi JungKookem a Dess, se tam vlastně neděje vůbec nic. Já jsem s tím ale takto spokojená. Měla jsem zkrátka chuť napsat něco nesložitého, uvolněného a bez přemýšlení tak, jak se mi to rojí v hlavě.

Nehorázně jsem si užívala tu jejich zamilovanost. Každý to samozřejmě může vnímat jinak, ale tato fan fikce, pro mě byla hned po Night Lovers asi nejemotivnější. Nejvíce jsem z těch dvou cítila, jak se skutečně mají rádi a doslova jsem se rochnila v psaní společných scén.

Samozřejmě, že i v ostatních příbězích hraje láska prim (což je jasné, když píšu hlavně love story). Ale ne vždycky se mi daří to vystihnout tak, jak bych chtěla. Tady jsem maximálně spokojená a bez mučení přiznávám, že si některé jejich scény ráda zpětně čtu.

Co se konce týká, tak samozřejmě, že jsem je nemohla nechat od sebe. Někdy si nadávám, že jsem tak předvídatelná, ale když já nesnáším smutné konce. Nejde to. Nechci to dělat sobě ani vám.

Abych se ale příliš nerozpovídala, na závěr chci samozřejmě poděkovat všem, co mi během celé té doby vyjadřovali podporu – ať už votes či komentářem. Mockrát děkuji a doufám, že se opět uvidíme u dalšího příběhu.

Mějte se krásně!

Andy