Nenávidím ho!

10.

Lea (20)

Ani jsem se nestihla nadít a víkend byl pryč a mě čekalo sedm dní v práci, ale těšila jsem se na Lucku a na našeho kuchaře Dana, to je chlapík ve středních letech, který je věčně nespokojený, takže se z kuchyně občas ozývají hodně ošklivé nadávky, které by hosti opravdu slyšet neměli, ale je to dobrák od kosti.

Zavřela jsem za sebou dveře a rozhlédla se po restauraci, bylo skoro plně obsazeno, přesně, jak to v tuhle dobu bývá. Vím, že další lidi ještě přijdou a my budeme potřebovat deset rukou, abychom to zvládli. Asi proto se naše dvě směny v tuto dobu prolínají. Mezi druhou a čtvrtou jsme v podniku vždy čtyři, je to lepší. Kolem šesté přichází druhý nával zákazníků, ale ten se dá již zvládnout ve dvou a od osmi do deseti je většinou relativní klid a my můžeme zavřít včas, občas se ale stane, že se někdo rozhodne půl hodinu před zavíračkou, že si objedná alespoň polévku a než ji sní, tak je skoro čtvrt na jedenáct. Nebudu si ale zbytečně stěžovat.

Za barem už stojí Kuba s Lindou. Druhá parta. Jsou oba dva úplně v pohodě, všeobecně tady všichni zaměstnanci jsou přátelští a tvoříme tak prima partu, kterou bych směle nazvala svou druhou rodinou. Mávnu jejich směrem a mizím se převléci do pracovního. Lucka tu ještě není, vždycky chodí skoro pozdě, to by nebyla ona.

Už si jen zavazuji zástěrku, když vtrhne do dveří jako velká voda. Ve spěchu na mě vybafne pozdrav a rychle se souká do uniformy. Zakroutím nad ní hlavou a vyjdu na plac. „Čau lidi, jak je," optám se a odpovědí mi je směs vět typu „Skvěle." a „Dneska je to fakt děs, nesnáším pondělky." Za chvíli se vynoří také Lucy a společně začneme obhlížet stoly, u kterých bychom k něčemu byly.

Je šest třicet, když se opět ozve zvonek, oznamující nově příchozího. Dnes je tu celkem klid. Sjedu je pohledem, mladý kluk a dívka asi ve stejném věku. Pravděpodobně rande, chlapec ji pomůže z bundy a podrží židli, gentleman.

„Vem si tu sedmičku prosím, já si musím odskočit," šeptne mi Lucka a už je pryč. Čapnu dvě menu a zamířím ke zmiňovanému stolu, obsazenému mladou dvojicí. „Dobrý den, mohu nabídnout něco k pití?" zeptám se mile. Úsměv mi ale v mžiku povadne. Adam. Ten blonďák, sedí naproti té dívce a vypadá zatraceně dobře. Kruci. „Já bych si dal ovocný čaj, ty Katko?" zeptá se své společnice, která se lehce začervená a odpoví: „Pro mě neperlivou minerálku, děkuji." „Dobře," odvětím a rychle zacouvám za pult.

Kdy se z něj stal takový, jak to říct, chlap? Vždy byl jen takové tintítko a mě nezaujal, ale teď. Teď je to úplně něco jiného. Věnuji se svým myšlenkám a přitom hledám tu pitomou minerálku, která nemá být perlivá. „Bingo," řeknu si potichu, položím na podnos a jdu k sedmičce. „Tady, prosím. Vybrali jste si něco k jídlu?" optám se s tím největším falešným úsměvem, který jsem zvládla. Adam si objedná lasagne a ta holka caesar salát. Ha, další, co si myslí, že potřebuje zhubnout, už tak je hubená jako tyčka. Nic na to neřeknu a raději rychle zmizím.

Objednávku předám kuchařovi, který jen něco zamrmlá, a už komanduje své poskoky. Ani se na mě nepodíval, proč? Pořád mi hraje v hlavě. „Nezírej na něj tak, myslím, že je zadaný a jestli ne tak za chvíli bude," řekla mi Lucka. Trochu jsme se jí lekla, přišla jako duch. „Já na něj nekoukám," bráním se. „Ne, tak to jsem nevěděla, že se ti líbí šedesátiletí muži," nevinně na mě zamrká. Za sedmičkou sedí pán v letech, aha.

I když Lucce tvrdím, že mě ti dva nezajímají, není to pravda. Celé ty dvě hodiny sleduji, jak se ta holka pořád něčemu kření a jak se na ní on snaží zapůsobit. Nakonec zaplatí a odejdou. Ani se na mě nepodíval. A mě přitom tak moc mrzí ty osmnáctiny.

„Hej ty, zavíráme, koukej se vrátit na tuhle planetu," mává mi Lucka rukou před obličejem. Zamrkám, protože jsem byla zrovna uprostřed přemýšlení nade mnou a Adamem. „No hurá, popadni ten mop a hurá do toho," rozkáže a už si to štráduje na druhou stranu restaurace.

Domů dojdu úplně vyšťavená. Nevím, co jsem čekala, že mi dá přednost před dívkou, se kterou přišel? Nebo že mě pozdraví jako starou známou a bude se ze mě snažit vytáhnout všechny novinky z mého života, které se staly po tom, co jsme ho odpálkovala v den svých narozenin? Jsem blbá a divná. Ještě před nedávnem bych si o něj ani neopřela kolo, jak se mi protivil. A teď toužím po jeho zájmu? Ne já absolutně netuším, co vlastně chci. Asi bych s tím měla něco dělat, jinak skončím hodně špatně.