Nenávidím ho!

19.

Mám volno, což znamená, že se objevilo množství volného času, který musím nějak využít. Takže jsem tady s další částí, alespň to bude rychleji za mnou.

Lea (21)

Všechny moje pokusy byly marné. Bohužel si mého bloumání všimlo několik lidí, kteří se hned začali vyptávat na můj život a takové ty klasické věci a mně dalo hodně práce se od nich dostat pryč. Nakonec jsem uznala, že nejvíc v bezpečí budu venku. Měla jsem na sobě jen to sáčko, ale říkala jsem si, že se jen nadýchám vzduchu a vrátím se k mámě, aby tam nebyla sama. Adama už stejně nenajdu, není tu.

Po otevření dveří mě ovanul čerstvý, ale chladný vzduch. Oklepala jsem se z toho pocitu zimy a zavřela za sebou. Před restaurací byly nějaké lavičky, kterých jsem si při příchodu všimla, takže jsem zamířila k nim. A zažila jsem menší šok. Jedna z nich byla obsazená a byl to on. Určitě. Pane Bože, děkuju, slibuju, že tentokrát to nezpackám.

Popošla jsem k němu blíž, načež on zvedl hlavu a podíval se na mě. „Můžu si sednout?" vypadlo ze mě nakonec. „Jasně, pojď," odpověděl a lehce se posunul, aby mi udělal více místa. Chvíli jsme seděli jen tak v tichosti a já měla potřebu to ticho prolomit, ale nevěděla jsem, jak začít.

„Nečekala jsem, že tě tu najdu," řekla jsem nakonec. Otočil na mě hlavu. „Potřeboval jsem se nadechnout, nemám tyhle akce zrovna v lásce," pronesl a pokračoval: „Co tu děláš ty?" Takže je to tady teď nebo nikdy. „Vlastně jsem tě hledala vevnitř, ale když se mi nepoštěstilo, tak jsem se šla provětrat a tak jsem narazila na tebe, takže vlastně dvě mouchy jednou ranou," pokusila jsem se o úsměv. Zmateně se na mě podíval. „Opravdu?" „Jo, opravdu. Udělala jsem spoustu chyb a musím je jednu po druhé napravit, ale je jich hodně a jde to pomalu. Ta s mámou je na dobré cestě, tu s tátou jsem neměla šanci, zbýváš ty. A to je ten největší oříšek, vždycky to nějak zvořu," vydechnu a lehce se zatřesu, je tu opravdu zima. On si toho všimne a pohotově zareaguje. „Na, puč si můj kabát, ať ti není taková kosa," řekne a už se z něho souká. Snažím se protestovat, ale je to zbytečné, už ho mám přehozený přes ramena.

„Děkuju," kuňknu a víc se do něj zachumlám a nasaju jeho vůni. „A co se týče těch chyb," promluví najednou, „všichni je děláme, nikdo se jim nevyhne, jen někdo má talent a dělá opravdové kopance," pokouší se mě povzbudit. Opravdu, právě mě tady utěšuje. „Já vím, ale ublížila jsem ti a ... Mrzí mě to. Moc se omlouvám, vím, že bych teď udělala spoustu věcí jinak, ale bohužel nevlastním stroj času..." snažím se ze sebe dostat nějakou srozumitelnou větu. Potřebuju, aby pochopil, že o něj nechci přijít, když mi ho někdo znovu přihrál.

„Nemyslím si, že teď je ta nejlepší doba na to, to řešit. Jsi vystresovaná, i když to nepřiznáš. Měli bychom se sejít někdy jindy a teď se bavit o něčem jiném," navrhl mi a já se nevzmohla na žádný odpor. „Nebo víš co, radši půjdeme dovnitř, opravdu tu není nejtepleji." Opět jen přikývnu a tak se zvedneme a zamíříme zpět do restaurace.

Tentokrát mě do nosu udeří vůně jídla a odér alkoholu. Ani nevím jak, ale povede se mi Adamovi ztratit, nebo se spíš on ztratil mně? Těžko říct. Naštěstí jsme mu kabát vrátila, ale teď nevím, kde je. Vrhnu se tedy do pátrání, ale narazím jen na svou matku, na které je vidět a i cítit, že je silně posilněna alkoholem. Ještě nějakou chvíli natahuju krk po sále, ale nikde blonďatou hlavu nezaznamenám, a tak jen mámu podepřu a prodírám se s ní ven.

Myslím, že by nebyla nadšená, kdyby se ráno probudila u mě v bytě a tak zavolám taxi, aby nás odvezl k ní. Cestou mi usne na rameni. Ještě, že jedu s ní. Před jejím domem nastane další problém, odemykání. Klíče hledám dost dlouho, neboť máma má jako každá žena, v kabelce úplně všechno. Když přecházím práh, dopadají na mě podivné myšlenky, které se snažím zapudit a tlačím mámu do schodů.

Povede se mi jí sundat boty a kabátek. Na zbytek sinetroufám, určitě to zvládne sama ráno. To by mě ovšem nesměla po uložení dopostele obejmout a se slovy „Zůstaň tady se mnou Lee," mě málem umačkat. Pomarné snaze se vymanit z jejího sevření, to vzdávám a nechám se unést dospánku. Po tak dlouhé době v rodném domě.