We look like brothers? (M&M)

1🌷

,,Co že si?" Zděsil jsem se, když mi táta oznámil, že mě přihlásil na letní tábor.

,,Ale no tak, Macu, bude to tam určitě sranda." Usmál se povzbudivě, ale na mě to moc nezabralo.

,,Z nějakého důvodu ti nechci věřit." Zašklebil jsem se.

,,Aspoň potkáš nové lidi a třeba si najdeš nějaké kamarády." Opět ta jeho starost. Já žádné kamarády nepotřebuju. Vystačím si sám se svým psem. Ano, můj pes Leo je můj nejlepší kamarád a vystačíme si. Problém?

,,Tak faaaajn." Řekl jsem otráveně a táta se vítězně ušklíbl.

,,Aaaaahoj, miláčku." Přiběhla tátova přítelkyně, kterou ze srdce nesnáším. Beztak to s tím táborem byl její nápad, aby se mě na chvilku zbavila. To je totiž celá ona.

,,Ahoj, zlatíčko." Dal jí táta pusu do vlasů. Sežeňte mi někdo blicí pytlík.

,,Tak já vás nebudu otravovat." Povzdechl jsem si a ta potvora jménem Charlotte se vítězně usmála. Nad tím jsem jen protočil očima a vydal se směr můj pokoj-jediné místo, kde mám klid.

Leo ležel na mojí posteli, jako vždy. Přišel jsem k němu a začal ho drbat.

Někdy si říkám, že bych chtěl být pes. Bez starostí. S drbáním za uchem. Prostě se vším všudy.

Můj pohled zakotvil na poličce, na které byl rámeček s fotkou. Je to fotka mojí mámy. Nikdy jsem jí nepoznal. Vlastně ani nevím, co s ní je. Proč se o mě nezajímá. Táta mi to nikdy neřekl. A tu fotku jsem mu ukradl ze šuplíku, když jsem tam jednou něco hledal.
A jak vím, že je to moje máma? Tak za prvé podoba. Za druhé je v půlce přetržená a jde poznat, že vedle ní někdo stojí. Ale nejjasnější důkaz je poznámka zezadu.

Moje milovaná Anne-Gerd Gunnarsen <3

Táta neví, že ji mám. Ikdyž je tu vystavená, tak si jí neměl možnost všimnout, protože co chodí s Charlotte, tak se o mě skoro vůbec nezajímá.

A o Charlotte ani nemluvím. U ní jsem rád, když si vzpomene na moje jméno.

————

,,Marcusi, vstávej, nebo přijdeš pozdě do školy." Zařval na mě táta. Já se neochotně vyhrabal z postele, podrbal jsem Lea a vydal se do koupelny.

Tam jsem si jenom umyl obličej a vyčistil zuby. Převlékl jsem se a vydal se do školy.

Dneska je poslední školní den. Konečně vypadnu z toho ústavu. Nesnáším školu z celého svého srdce.
Nemám tam žádné kamarády. Občas si mi i posmívají, ale já to nějak zvládám ignorovat.

Došel jsem do třídy a sedl si na svoje místo. Normálně se poslední den školy vydává vysvědčení, ale to by to nesměla být naše škola. My už vysvědčení máme skoro týden, ale my sem stejně prostě musíme do konce školního roku chodit. Fakt logika tohle.

,,Nazdar, Gunnarsene." Zasmál se ten debil Josh. Všichni jsou debilové, ale on je jejich král.

,,No nazdar." Oplatil jsem pozdrav, ale svůj pohled jsem stále směřoval na tabuli.

,,Víš, že vypadáš jak buzna s tím culíčkem." Znovu se zasmál a strčil mi propiskou do malého drdůlku, který svazoval mé vlasy.

,,A co já s tím?" Z takových řečí jsem si nic nedělal. Už jsem si prostě zvyknul.

,,Hele, jedinej kdo tady vypadá jako buzna, jsi ty!" Začala po něm křičet Grace. Jedna z mála lidí, se kterýma se dá ještě bavit.

,,Jdi do prdele, Lorenc." Štěkl po ní Josh. On nikomu neříká jménem, jenom příjmením. Možná proto, aby se cítil jako něco víc. Nakonec uraženě odešel.

,,Díky, že ses mě zastala." Otočil jsem se na Grace, která seděla v lavici za mnou. Jako mohla se mě zastat už dřív. Přece jenom je poslední den školy, ale aspoň se narozdíl od ostatních někdy zastala.

,,To je v pohodě," Usmála se. ,,Už mě on i ty jeho věčný urážky štvou."

Chtěl jsem ještě jednou poděkovat, ale přerušil mě zvonek oznamující hodinu.

Nový příběh!!!
Jak se vám líbí? Já vím, že z první kapitoly těžko soudit, ale budu ráda, když se bude líbit. ❤