Marcus
Naposledy si zkontrololuju, jestli mám všechno. Oblečení mám až moc, hygienické potřeby taky... Jo mám všechno.
Znovu jsem se podíval na máminu fotku. Ani nevím proč, ale vzal jsem ji do ruky. Chvíli jsem se na ni jen tak díval a potom jsem ji strčil do kapsy od kufru.
Rychle jsem si posbíral věci a vydal se za tátou, který mě tam veze. Je to odsud celkem daleko.
,,Tak si to užij, Marcusi." Usmála se falešně Charlotte.
,,No neeeeeeee!" Udivil jsem se.
,,Co?" Podívala se na mě ta 'nádhera'.
,,Ty víš, jak se jmenuju?"
,,Přestaň se ke mně takhle chovat!" Ukázala na mě prst. Ona si myslí, že se jí bojím?
,,Klid, Charlotte, je to puberťák, ale má tě moc rád." Přidal se táta. Popravdě se divím, že mi nevlepil, ale nestěžuju si.
,,No straně." Uchechtl jsem se.
,,Dost, Marcusi!" Už trochu zavrčel. Protočil jsem očima a sedl si do auta. Nehodlal jsem se dívat, jak se ti dva líbají. Nechci se poblít ještě před cestou.
,,Tak jedeme." Sedl si táta do auta a nastartoval. Ani si nechci představovat, co tady budou beze mě dělat. Pozdě...
Martinus
,,Ash, jdeš už?" Zařval jsem na ni, když si upravovala v předsíni vlasy.
,,Jo jsem připravená." Přiběhla ke mně a usmála se.
S mámou už jsem se rozloučil doma a vezou mě Ashliny rodiče. Ash se už od rána tváří dost potřebně, až mi to přijde vtipný.
,,Ash, přestaň klepat tou nohou." Napomenul jsem jí. Klepe se jako by seděla na pračce.
,,Promiň, jsem nervózní." Přestala klepat nohou a začala si kousat nehty. Mě z ní klepne.
Asi za dvě hoďky jsme byli před táborem. Nevypadá to tady tak hrozně. Teda, některý ty děcka vypadali podezřele.
Vystoupili jsme a šli se zaevidovat.
,,Ashley Hummel." Oznámila svoje jméno Ash. Podepsala pár papíru a byl jsem na řadě já.
,,Martinus Gunnarsen."
,,Ano, mám tě tady." Našla mě nějaká paní v seznamu.
,,Můžeš jít dál." Ukázala za sebe, když jsem si vyřídil všechny papíry.
Skvěle, oba jsme v sektoru B. Je tady straně moc děcek, tak to mají rozdělený na A, B, C, D, E, F. V každém sektoru je cca 50 dětí. Občas se divím, jak to můžou k sakru zvládnout.
Bohužel kluci nesmí být z neznámého důvodu na chatce s holkama, takže nám s Ash nedovolili být spolu. Kdybych jí chtěl... tak už to dávno udělám, ale z jedné strany je chápu.
Je to tady samej puberťák. Tenhle tábor je myslím až od deseti let.
Marcus
Táta odjel hned jak mohl. Bože, už teď to tady vypadá hrozně. Všichni se s někým baví a nikdo nestojí jen tak opodál. Nikdo, kromě mě.
Hned, jak jsem se zaevidoval, jsem šel ke svým chatkám sektoru D. To je jako v nějaký továrně. Ale třeba to je továrna, továrna na nudu.
Ubytovaný jsem ještě se třema klukama. Moc jsem si jich nevšímal, zdálo se totiž, že spolu kamarádí, tak jim nebudu kazit radost.
Stáhl jsem si vlasy do culíčku a šel se trochu projít. Do večera mám ještě čas, protože dneska ještě není žádný program.
Příroda je tu celkem hezká, ale né hezčí, než je v Troforsi. Hned vedle tábora je rybník, který je kupodivu čistý. Hezky se v něm odráží sluníčko.
Ano, jsem kluk. Ale když nemáte přátele, tak se jen těžko ubráníte takovým osamoceným myšlenkám.
Sedl jsem si na trávu a jen tak se díval do blba. Přemýšlel jsem, co asi dělá Leo. Od těch dvou se pozornosti těžko dočká. Škoda, že jsem ho nemohl vzít sebou.
Seděl jsem tam ještě chvíli a pak se vrátil do tábora. Zastavila mě tam jedna vedoucí, že potřebujou s něčím pomoct, tak jestli bych byl tak hodný. Souhlasil jsem. Stejně nemám nic lepšího na práci.
Tato kapitola je věnována TerezaGunnarsen77. Protože je to prostě úžasná holčina. ❤❤
Ly<3
ČTEŠ
We look like brothers? (M&M)
FanfictionCo když ani jeden neví, že má bratra? Jak budou reagovat, když to zjistí? #1-marcusamartinus #1-mactinus #1-dvojčata ~Inspirováno filmem~