We look like brothers? (M&M)

12🍃

Martinus

Tak jo... Zítra se jde do školy. Popravdě jsem nervózní a dost. Přece jenom tam nikoho neznám... Marcus mi sice popisoval lidi z jeho třídy, ale vzhledem je nepoznám.

Co kdybych zkusil poprosit o pomoc mého čtyřnohého přítele.

,,Leo?" Zavolal jsem ho do pokoje. Nic se nestalo, tak jsem to zkusil znovu. ,,Leo!"

,,Vždyť už jdu..." Zamručel se sklopenou hlavou a rychlostí želvy se plazil do pokoje.

,,Potřebuju pomoc." Řekl jsem popravdě. ,,Ty znáš Marcusovu třídu?"

,,Osobně jen někoho, ale Mac mi je ukazoval na fotce." Řekl a vydal se ke stolu, konkrétně k šuplíku. Na nic jsem nečekal a otevřel šuplík, na který čumákem ukázal. Byla tam třídní fotka. Vzal jsem ji do ruky a sedl si na postel.  Leo na ni vyskočil a společně semnou se na fotku zadíval. Položil jsem ji na postel, aby na ni dobře viděl.

,,Toto je Josh, asi největší debil." Ukázal čumákem do levého horního rohu. Postupně mi ukázal celou třídu.

,,A toto je Grace." Ukázal na poslední holku, která zbývala. ,,Ta je celkem ok." Dodal ještě. Marcus vlastně o nějaké Grace mluvil.

,,Super, teď jsem připraven!" Zvedl jsem se z postele a vítězně se usmál.

,,Chtěl bych tě zítra vidět." Uchechtl se Leo.

,,Klídek, zvládnu to." Uklidňoval jsem spíš sám sebe.
-----------------
,,Marcusi, přijdeš pozdě!" Zavolal na mě táta. Kolik vlastně je? Půl osmé!? Do háje!

Rychle jsem se oblékl, vzal si tašku a vyrazil do školy. Snad tam trefím.

Sedl jsem si do třetí lavice u okna, tak jak mi to Mac říkal. Ve třídě bylo už pár lidí, ale zatím žádní pro mě podstatní. Zkoušel jsem si je přirovnat k lidem na fotce. Některé se mi povedlo zařadit, ale většinu jsem si moc nepamatoval. Hlavní pro mě byl Josh, ten mi tu bude určitě dělat problémy.

,,No nazdar buzinko, kampak se poděl ten tvůj culíček." Zasmál se arogantně kluk s tmavšíma vlasama. Josh.

,,Vzal si dovolenou." Pokrčil jsem ledabyle rameny. Teď nevím, jestli nedělám chybu. Odpálkoval by to Marcus?

,,Koukám, že ti stoupl hřebínek, buzno!" Zavrčel. Pokud chce válku, má ji mít.

,,Ne, pouze se mu zvýšilo sebevědomí." Křikla na něj ode dveří holka s hnědými vlasy a nádherně modrými oči. Grace?

,,Nepleť s do toho, Lorenc!" Zabil jí okamžitě pohledem.

,,Nemusíš na ní hned tak křičet." Zastal jsem se jí. Proč mám takový pocit, že by to Marcus radši nechal být a dál se nestaral.

,,Takže ty si budeš hrát letos na hrdinu, jo? Jak myslíš." Prskl a i se svou partičkou si šel sednout na místo na druhé straně třídy.

,,Díky." Špitla drobná dívenka.

,,To já bych měl děkovat." Usmál jsem se na ní.

,,Můžu si letos sednout k tobě? Nemyslím, že se mnou bude chtít Kira znovu sedět." Mile se na mě usmála. Viděl jsem ale, že v tom úsměvu se skrývala bolest.

,,Jasně, Grace." Usmál jsem se. Pro jistotu jsem řekl její jméno, abych si byl na 100% jistý, že je to ona.

,,Skvělý, díky." Sedla si a položila si věci vedle lavice. Chvíli nikdo nic neříkal, ona to pak ale prolomila.

,,Jsi jiný..." Podívala se mi hluboko do očí, jakoby z nich chtěla vyčíst proč.

,,Jo, o prázdninách se stalo něco, co mi navždy změnilo život." Vydechl jsem a zadíval se před sebe. Nelhal jsem jí. A myslím, že ten tábor změnil život nám oboum. Vzpomněl jsem si na první den, kdy jsem Marcuse viděl. Srazil mě v lese. Nedával pozor a narazil do mě, jako osud. Jakoby spadl z nebe.

,,A co?" Zeptala se. Ta je ale zvědavá.

,,To ti možná někdy řeknu." Usmál jsem se na ní. Ona se usmála taky. Myslím, že i jí se o prázdninách stalo něco, co jí ovlivnilo, ale já jí skoro neznám, nemůžu to soudit.

Byla bych moc ráda, kdyby jste mi napsali názor. ❤💜
Ly 💕