We look like brothers? (M&M)

6🌴

Martinus

Ráno mě vzbudil táborový rozhlas, který to měl za účelem. Protáhl jsem se a uviděla, že na chatce už nikdo není.

Vyhrabal jsem se z postele, která je mimochodem poschoďová, a převlékl jsem se. Byl akorát čas na raní nástup, tak jsem se tam vydal.

Na raním nástupu byla celkem nuda ani jsem nepostřehl, že Ash chybí.

Marcus

Byl čas na nástup, tak jsem se moc nezdržoval a mířil tam.

Cestou jsem ale uslyšel bouchání na chatku, ale nikoho jsem neviděl. Nakonec mi došlo, že někoho bouchá zevnitř.

Došel jsem k chatce, ze které se ozývaly rány. Z venku měla klíče a ze vnitř někdo bouchal na dveře. Jelikož jsem slyšel i pláč dveře jsem odemčel.

Do náruče mi hned spadla Ashley, musela být zrovna o dveře opřená.

,,Ash, jsi v pořádku?" Zeptal jsem se, když jsem viděl, její uslzené očka.

,,Ony mě tam zamčely." Kníkla a objala mě.

,,Klid, už je to dobrý." Hladil jsem jí po zádech, aby se aspoň trochu uklidnila.

,,Měla bys jít na nástup, jinak tě budou hledat." Řekl jsem a ona přikývla. Podal jsem jí ještě kapesníček, aby si mohla utřít slzy a pak už šla a já taky.

Ashley

Rozešla jsem se rychlou chůzí na nástup, ale stejně jsem ho nestihla. Všichni už se vraceli. Včetně Martinuse. To se o mě jako nebál?

,,Ash, jakto že jsi nebyla na nástupu?" Přišel ke mně a trochu se zhrozil.

,,Tara a ty její kámošky mě zamkli v chatce." Řekla jsem ublíženě.

,,Bože, to ti dělají každý rok?" Zeptal se a objal mě. Já jenom zakývala hlavou.

,,Promiň, že jsem nepřišel." Omluvil se.

,,To je dobrý." Usmála jsem se a setřela si slzy.

,,Jinak na nástupu říkali, že budou dneska soutěže. My konkrétně je budeme mít se sektorem D." Řekl a já jenom přikývla.

,,Tak se půjdeme nachystat." Nadechla jsem se a zamířila na svou chatku.

Martinus

Chudák Ashley. Tohle si nezaslouží. Však až se mi ty potvory dostanou do rukou tak...

,,Ahoj, krasavče." Oslovila mě nějaká holka.

,,No nazdar." Oplatil jsem jí mým oblíbeným pozdravem pro lidi, který nesnáším.

,,Máš holku?" Zeptala se. Ta na to jde rychle.

,,Nejsi ty náhodou Tara?" Zeptal jsem se pro změnu já.

,,Ano, to jsem tě natolik okouzlila, že sis zjistil moje jméno?" Uculila se.

,,No to víš, že jo." Řekl jsem až moc ironicky, ale ta napudrovaná nádhera to očividně nepoznala.

,,Vidím, že je to oboustranné, Marcusi." Přilepila se na mě. Hned jsem jí odstrčil.

,,Tak za prvé to byla ironie. A za druhé nejsem Marcus, takže sis to ještě ke všemu zjistila špatně." Uchechtl jsem se a odešel jsem. Přesně takovéto typy holek nesnáším.
———
Přesunuli jsme se na ty soutěže do lesa. Byli jsme rozdělení podle věku, takže teď tu s náma byly jenom vrstevníci. Ale moc jsem si je neprohlížel.

Chvíli jsme tam jen tak stáli a čekali, až nám vedoucí vysvětlí pravidla. V tom jsem ležel na zemi.

Někdo mě ze zadu srazil tak že jsem spadl a on očividně taky protože z části spadl na mě.

,,To nemůžeš dávat pozor-" Ztuhl jsem. Před sebou jsem uviděl to, co vidím, když se podívám do zrcadla. Svůj odraz. On na mě taky vyjeveně koukal.

,,Ty musíš být Martinus, že?" Zeptal se. Odkud zná moje jméno?

,,Ano a ty jsi kdo?" Zeptal jsem se pro změnu já.

,,Marcus, ten se kterým si tě pořád pletou." Řekl a stoupl si. Potom ke mně natáhl ruku, abych se zvednul. Jeho ruku jsem přijal a vyhoupl se nahoru.

,,Páni, věděla jsem, že si budete podobní, ale až tak." Prohlížela si nás s údivem Ashley.

,,Ty ho znáš?" Podivil jsem se pro změnu já.

,,Jo, Marcuse jsem potkala včera u rybníka a dneska mě zachránil že zamčené chaty." Řekla a já se nestačil divit.

Já mám dvojníka. Je mi opravdu hodně podobný. Jo možná se nějaké rozdíly najdou, ale i tak je to neskutečné. Jsme skoro jako dvojčata!

Jak se vám to zatím líbí?
Mám vás ráda ❤