We look like brothers? (M&M)

22🍋

Martinus

Přešel jsem ke své skříňce a vytáhl dvě vysílačky. Nejdřív jsem zkontroloval, jestli fungují. Ale naštěstí ano.

Jednu jsme přidělali Leovi na obojek a nechali jí zaplou. Druhou jsme měli my, a tak jsme ho mohli slyšet. Leo se vydal dolů a my s Marcusem pozorně poslouchali, o čem se táta s mámou baví.

,,Proč jsi přijel?" Zeptala se ho po delší odmlce máma.

,,Musel jsem zavést Martinuse. Vychovala jsi z něj opravdu skvělého kluka. A navíc, chtěl jsem tě vidět." Odpověděl jí táta. Ale máma se jenom uchechtla. To neznamenalo nic dobrého.

,,Ty mi chválíš mojí výchovu? To jsem si v životě nemyslela, že od tebe uslyším." V jejím hlase se něco zlomilo.

,,Já to myslím vážně, Ann. Dokonce bych řekl, že jsi vyhrála sázku." Řekl táta.

,,Sázku?" Špitl Marcus.

,,Zklapni, Eriku, o tom se kluci nikdy nesmí dozvědět!" Okřikla ho šeptem máma.

,,Čas na to jít dolů?" Podíval jsem se na Maca. On okamžitě přikývl a oba jsme se vydali dolů.

,,Co přesně se nemáme dozvědět?" Zeptal se hned z ostra Marcus.

,,Kluci, běžte nahoru!" Odbyl nás táta.

,,O jaké sázce jste to mluvili?" Zeptal jsem se pro změnu já. Máma s tátou si vyměnily zděšené pohledy. Leo seděl zaraženě v koutě pokoje a se zájmem nás pozoroval.

,,Možná byste si měli sednout." Řekla máma a ztěžka polkla. Oba jsme se teda posadili.

,,Doufali jsme, že vám to nikdy nebudeme muset říct." Povzdechla si máma a zaujala místo naproti mě a táta naproti Maca.

,,Víte, rozdělili jsme se kvůli hádce, bylo jich do té doby už víc, ale tahle byla jiná." Začal táta.

,,Jednou váš táta přišel domů trochu přiopilej a řekl mi pár opravdu škaredých věcí. Šlo převážně o to, že se o vás nedokážu postarat. Proto jsem se s ním vsadila, že si vás rozdělíme a že se každý z nás pokusí z vás vychovat vzorového syna." Pokusila se nám to vysvětlit máma.

,,Cože jste!?" Vykřikl najednou Marcus a prudce vstal od stolu. Já ho téměř hned následoval, byl jsem naštvaný.

,,Chcete nám říct, že jste nás od sebe oddělili jenom proto, že jste se vsadili!?" Zařval jsem na ně já celkem nahlas, až Leo musel sklopit uši.

,,Martinusi, hádali jsme se už delší dobu, bylo jen otázkou času, kdy se rozdělíme." Pokusila se mě uklidnit máma, ale moc se jí to nepovedlo.

,,Ale nechápu, proč jste nás neměli třeba ve střídavé péči? Proč jste nám aspoň neřekli, že máme bratra a co víc dvojče!? Víte, co všechno bysme mohli společně třeba dokázat? Třeba bysme byli teďka slavní po celém světě!" Křikl jsem. Mámě se už do očí začaly dostávat slzy. Nechtěl jsem jí rozbrečet, ale opravdu jsem nechápal, proč jsem musel být od Marcuse tak dlouho oddělený.

,,Nás to všechno strašně mrzí, i my jsme chtěli být v kontaktu s váma oběma, ale Erik se s Macem přestěhoval a já jsem ani neměla tušení kam." Povzdechla si máma.

,,Prostě za to můžete oba dva!" Uzavřel to Marcus a chytil mě za ruku. ,,Jdeme na chvíli odsud." Oznámil mi a táhl mě někam před dům.

Cestu jsem hned poznal a už teď jsem se nemohl dočkat, až jí zase uvidím!

Čus Marcus!
Tak jsem to stihla!
Kapitola asi za moc nestojí, ale i tak jsem jí musela vydat.
Předpokládám, že budou ještě tak dvě kapitoly a epilog, ale ještě uvidíme. 😊😁
Lysm ❤