We look like brothers? (M&M)

20🍌

Tak.. Škola skončila a já teď musím jít domů. Vůbec se mi tam nechtělo, ale hold jsem musel.

Došel jsem domů, odemčel jsem dveře a první, co jsem uslyšel, když jsem je za sebou zavřel, byly vzdychy, které šly z obýváku.

Tak to už si ze mě dělají prdel, ne? Tak táta se s ní pohádá a teď si to spolu ještě rozdávají na gauči!? A ještě k tomu teď, když má být táta ještě v práci!?

Bylo mi úplně jedno, že je asi pořádně ztrapním, ale tohle už dál tolerovat nebudu. Chtěl jsem tam prostě vlítnout a pořádně je seřvat, ale zarazily mě jedny slova.

,,Já prostě potřebuju otěhotnět, jinak mě Erik vyhodí." Zaslechl jsem hlas Charlotte. Počkat, co? Rozmyslel jsem si to a jenom poslouchal za rohem.

,,A proč se na něj nevykašleš? Vždyť já jsem lepší v mnoha ohledech." Tak tohle zaručeně není táta. Tenhle týpek bude minimálně o deset let mladší. Nic proti tátovi.

,,Tak jseš úplně blbej? Víš, kolik má Kjell-Erik peněz?" Vyjekla Charlotte. Jako upřímně, moc mě její slova nepřekvapujou. Což je celkem smutný.

,,Ale podělíš se?" Zeptal se ten chlápek.

,,Samozřejmě, že jo, čumáčku." Uchechtla se Charlotte. Nemáte někdo blicí pytlík? ,,Akorát se musím zbavit toho jeho debilního syna, protože kazí moje plány. Ještě k tomu, má prý dva, ale nevím, kde je ten druhý."

Tak tohle mě vytočilo. Znovu jsem se obul a zamířil ven. Tohle jen tak nenechám. Musel jsem najít tátu. Pracuje ve škole, takže cestu znám.

,,Tati!" Vtrhnul jsem mu do kanceláře.

,,Martinusi, co tady děláš? Nemáš být už doma?" Zeptal se.

,,Jenže doma se právě Charlotte snaží o dítě s nějakým ichtylem." Odfkl jsem si. Jsem rád, že jsem to nakonec neviděl.

,,COŽE!?" Vykřikl okamžitě a vyletěl od stolu.

,,Je to tak, tahá z tebe jenom peníze." Doufal jsem, že mi uvěří, ale právě vypadal, že ano.

,,Jdeme domů." Zabručel spiklenecky a zároveň nasraně. Rychle si posbíral věci a společně se mnou se vydal domů.

Když jsme domů dorazili, tak jsme okamžitě uslyšeli smích. Vycházel z kuchyně. Určitě to byla Charlotte a ten blb. To tátu namíchlo a už na nic nečekal.

,,Charlotte," Řekl táta téměř naprosto v klidu, což mě absolutně zarazilo. Oba dva ztuhli na místě a naprosto šokovaně se na nás dívali.

,,Tak ty prej to dítě, které nechci nakonec ani nemáš." Uchechtl se táta.

,,A-ale, miláčku? Jak to myslíš?" Snažila se to zahrát, ale to už bylo pozdě.

,,Žádné miláčku, Charlotte." Zavrčel na ní táta. ,,Martinus mi všechno řekl." V tu chvíli mě Charlotte probodla pohledem.

,,Ty jeden, malej, zasranej, skrčku!" Vstala od stolu a mířila ke mně. Chtěla mi dát facku, ale táta jí zastavil.

,,Vypadněte oba dva, než se vážně naštvu." Řekl táta naprosto seriózně.

Charlotte si povzdechla. Už jsem si myslel, že bude opravdu odcházet, ale ještě mi rychle vlepila facku.

,,Ah.." Okamžitě jsem si za tvář chytil, protože to štípalo, jak nevím co. V tu chvíli se ale do toho všeho zapojil Leo. Začal na Charlotte a toho chlápka strašně štěkat a vrčet, až je nakonec z domu vyhnal.

,,V pořádku, Martinusi?" Zeptal se táta.

,,Jo, facka ještě nikoho nezabila, ne?" Uchechtl jsem se, ikdyž to bolelo.

,,Běž si sbalit." Řekl najednou.

,,Proč?" Podíval jsem se na něj zmateně.

,,Uděláme si výlet do Troforse."

❤Happy international MMers day!❤

Taky jste toho názoru, že by se z toho měl udělat minimálně státní svátek? 😆😄
Každopádně tuto kapitolu berte jako dárek k MMers day. 😘

⬆A hoďte mi follow na instagram!⬆

Love You So Much! ❤❤