We look like brothers? (M&M)

16🍓

Martinus

Poslal jsem Marcusovi zprávu, ale pak se mi vybil mobil. Tak jsem tam jen tak seděl a díval se na temné Trofors.

,,Ma-Martinusi?" Uslyšel jsem za sebou tátův hlas. Zvedl jsem hlavu a podíval se na něj.

,,A-ahoj, tati." Vydechl jsem. Postavil jsem se naproti němu a on přistoupil blíž. Zadívala se mi do očí a pak mě silně objal. Chvilku jsem byl zařazený. Čekal jsem, že na mě začne řvát kvůli tomu, co se stalo v kuchyni.

,,Tak strašně jsi vyrostl, naposledy, když jsem tě viděl, jsi byl malý mimino." Zasmál se a v očích měl slzy štěstí. To já taky.

,,P-promiň za to, co jsem řekl. Je to tvoje věc a já bych to měl respektovat." Vzlykl jsem.

,,Ne, máš pravdu, měl jsem to s tebou probrat, teda vlastně s Marcusem, teda... S obouma. Ježiš, já se do toho nějak zamotal." Vydechl.

,,Mám strašnou radost, že tě vidím, ale... Co vás to proboha napadlo? A kde je vlastně Marcus?" Začal se mě hnedka vyptávat. Zhluboka jsem se nadechl a chtěl mu všechno říct.

,,Marcus je s mámou. Prostě jsme na sebe přišli. Na tom táboře. A tak jsme se vyměnili. Já... Chtěl jsem tě poznat a Marcus zase mámu. Promiň, že jsem ti to neřekl." Sklopil jsem pohled.

,,To je v pořádku." Pohladil mě po vlasech. (Jako nevím jestli to není divný u otce a syna, ale who cares)

,,Pojď, vraťme se domů, už je celkem chladno." Řekl a já přikývl.

Po cestě jsme ani jeden nemluvili. Myslím, že jsme oba přemýšleli o tom samém a to jak to bude dál.

,,Kde jste proboha byli!?" Vyjekla na nás okamžitě Charlotte.

,,Charlotte, přestaň na nás řvát." Sykl táta. ,,A chtěl bych ti představit Martinuse, mého druhého syna." Řekl a trochu mě popostrčil dopředu.

,,C-cože?" Zarazila se. ,,Ty máš ty fakany dva!?" Křikla na tátu.

,,Jaký fakany!?" Rozzuřil se už táta taky. Já jsem radši nic neříkal. ,,Oba moji synové jsou slušně vychovaní, narozdíl od tebe!" Štěkl na ní. Tou poslední větou mě dost překvapil.

,,Nikdy se ke mně nechoval jako k mámě!" Ukázala na mě rukou.

,,To protože ty nejsi moje máma!" Křikl jsem.

,,A víš ty co?" Začal táta. ,,Když nedokážeš mít ráda celou moji rodinu, tak bych tě do ní vůbec neměl uvádět. Takže je konec!" Řekl naprosto rozhodně táta. Já i Charlotte jsme na něj vykulili oči.

,,C-cože?" Fňukla dost ublíženě.

,,Slyšelas dobře, prostě si sbal věci a vypadni z," Chytil mě kolem ramen.
,,Našeho domu." Dodal.

,,A-ale já... Nemůžu odejít." Začala odporovat.

,,A proč bys jako nemohla?" Nadzvedl naštvaně obočí.

,,Protože já... Já..." Natahovala to, jakoby si rozmýšlela, co řekne.

,,Jsem těhotná..."

Okey. Je to sice kratší, ale nakonec jsem s tím aspoň trochu spokojená.

To se nám to zamotává... 😏

Určitě hvězdičkujte, dodává mi to chuť do dalších kapitol. 😘
Ly ❤