We look like brothers? (M&M)

14🍎

Martinus

,,Co že jsi!?" Vykřikl jsem přes celý dům, až Leo nadskočil. Právě jsem na Facetimu s Marcusem. A ten mi řekl, že políbil Ashley.

,,Slyšel jsi dobře." Řekl. Tak to je teda výborný. ,,Jsi naštvaný?" Zeptal se.

,,Ne. Já vám to přeju, jenom jsem to nečekal." Řekl jsem popravdě. Ash je pro mě jako ségra. Záleží mi na ní a myslím, že Marcus je pro ní dobrá volba.

,,Je tu akorát menší problém." Řekl po chvilce.

,,Jaký?" Zeptal jsem se. Že by ho Ashley nechtěla?

,,Ta dálka... Nebudu tady věčně a pak, až odjedu, nebudeme se moct často vídat." Posmutněl. To je pravda. Trofors a Elverum jsou od sebe daleko.

,,Ty jim to už plánuješ říct?" Zeptal jsem se.

,,Už mě nebaví, jak mi máma říká Martinusi. Mám ji rád a chci, aby věděla, že jsem to já." To, co řekl, mě překvapilo. Jo, taky bych chtěl, aby mi táta říkal Martinusi a né Marcusi, protože je to, jakoby to neříkal mně.

,,A co teda chceš dělat?" Zeptal jsem se, protože jsem nevěděl, jak bych mu to řekl.

,,Já nevím, prostě bych jim řekl pravdu. Hele nějak to potom vyřeším, ale teď už budu muset jít na večeři." Řekl.

,,Ok, tak čau." Rozloučil jsem se a hovor položil. Mobil jsem hodil a stolek a zadíval se do stropu. Jak mu to mám asi říct? Hele, tati, já vlastně nejsem Marcus, ale tvůj druhý syn Martinus... To je sice upřímný, ale jak jinak by to šlo?

,,Ma-Ma-chlapče, večeře!" Zavolala na mě ta napudrovaná nádhera. Pořád neví, jak se jmenuju. Někdy mi přijde, že to jenom hraje, protože existuje vůbec takový level vypatlanosti?

Vstal jsem z postele a zamířil ke dveřím. Ještě jsem se podíval na Lea, jestli nepůjde taky. Ten ale rozkošně spal na posteli, tak jsem ho tam tak nechal.

,,No konečně. Co ti tak trvalo?" Vyjela na mě hned Charlotte. Jen jsem protočil očima a sedl si ke stolu. Dala přede mě nějakou polívku. Hned jsem poznal, že je ze sáčku. No aspoň se nemusím bát to sníst, když to nevařila ona. Pustil jsem se do jídla.

,,Poslyš, musíme si promluvit." Řekla dost arogantně a sedla si naproti mě. Táta v kuchyni nebyl, tak jsem se celkem bál, co z vypustí z pusy.

Nadzvedl jsem obočí, abych jí dal najevo, že může pokračovat a že jí věnuju nějakou tu pozornost.

,,My dva spolu asi nikdy vycházet nebudeme."

,,To ne," Odfrkl jsem si.

,,Nepřerušuj mě!" Štěkla a pokračovala. ,,Ale když teď budeme rodina, tak-"

,,Jak jako rodina?" Přerušil jsem jí.

,,Budeme se s tvým tátou brát. To ti neřekl?" Podivila se. Ne a ne a ne a ne a ne a ne a ještě jednou ne! Nemůžou se vzít! Co máma? Marcus? To nemůžou!

,,C-cože?" Vydechl jsem.

,,No jo tvůj tatínek už nebude patřit jenom tobě." Zlomyslně se zasmála. Je mi z ní špatně. Je s tátou jenom pro peníze.

,,On nepatrně jenom mě! Patří naší mámě!" Vykřikl jsem a od stolu se postavil. Ona si taky stoupla, aby byla v mé pozici, ale má smůlu, jsem vyšší.

,,Naší?" Natočila nechápavě hlavu. Odignoroval jsem její poznámku a pokračoval.

,,Nemůžeš se mi takhle nasáčkovat do rodiny! Už tak si jí dost zničila. Tátu si obrala o spoustu peněz a děláš, jakoby nic! Vždyť by si věkem mohla být má sestra! Ničíš život mně, tátovi, mámě a-"

,,A komu?" Uslyšel jsem za sebou tátův hlas. Byl dost naštvaný. No jestli slyšel můj výstup, tak se mu vlastně nedivím. A vlastně proč ne? Kdy jindy budu mít lepší příležitost, než mám právě teď.

,,A Marcusovi. Mému bratrovi." Řekl jsem se slzami v očích. Už jsem viděl jen tátův překvapený výraz. Rychle jsem vyběhl ven. Dostal jsem se na nějaký kopec a tam si sedl do trávy a naplno se rozbrečel.

Tímto to asi končí, že? Ty sny o dokonalé rodině, která mě miluje. Vrátím se za mámou a Marcuse ani tátu už nikdy neuvidím. Ikdyž se táta chová, jak pitomec, tak ho mám strašně rád. A Marcuse snad ještě víc. Vždycky jsem chtěl bráchu a když jsem ho konečně našel, tak jsem ho zase ztratil.

Taaaak, lidičky...
Tato kapitola se mi po delší době aspoň trochu líbí. Jsem s ní docela spokojená. Tak snad se líbí i vám.
Určitě napište názor!!!
Ly❤❤❤❤❤