Náhodné setkání

°ubytování°

Cesta nebyla zas tak dlouhá, dá se říct, že dokonce pro mě i krátká. Zamilovala jsem se do létání a doufám, že jednou procestuji celý svět. Když letíte, připadáte si, že celý svět máte na dlani a že vidíte kamkoliv.

Cesta letadlem trvala asi 2 hodiny

Vystoupili jsme z letadla a naráz jsme s Ann zakřičeli: "Jsme tady Londýne!"

Tak teď už to víte také. Přiletěli jsme do Velké Británie a chceme navštívit celý Londýn. Vždy jsme se sem chtěli podívat. Ta kultura, památky, parky.. Prostě všechno mi tady přijde dokonalé, až tedy na ten častý déšť. Jsem hrozně šťastná, že toto Angee sdílí se mnou stejně.

Když už jsme měli zpět své kufry, šli jsme najít taxi.

"Cary já si myslím, že to je marný.. To taxi nikdy neseženeme.. Vždy nám ho všichni seberou."

"Neboj se.. Seženem, jen to chce čas. Však víš kolik lidí tady potřebuje taxíka? Trošku se tu porozhlídnem a nějaké volné určitě objevíme."

Chodili jsme furt sem a tam a všude se rozhlížely, když najednou Angee zakřičela a vyběhla Bůh ví jakým směrem.

"Ann!! Kam to sakra běžíš?!"

"Cary, tamhle je taxi! Poběž taky."

Než jsem se stačila rozběhnout, tak Ann házela kufr do auta a čekala na mě. Dala jsem také kufr do auta a sedly jsme si za řidiče.

"Dobrý den! centrum Londýna, prosím."

"Ahoj holky. Zajisté, hned vyrážíme." Odpověděl taxikář a ve zpětném zrcátku jsem spatřila jak se na nás podíval, usmál se.

Měl nádherný úsměv.. Není možné, že je první člověk kterého tady spatříme a hned je tak nádherný... Ann do mě drkla na náznak, že to je fakt fešák a já jenom kývla hlavou a také jsem se usmála.

Z letiště do Londýna trvala cesta asi půl hodiny. Mezitím jsme se s Angee domlouvaly, jestli se ještě dneska půjdeme někam podívat a nebo zůstaneme "doma". Budeme tomu říkat domov ano? Protože jsme si s Ann zaplatili celý byt jenom pro nás. Na celý měsíc se to stává naším domovem.

Angee se už moc nikam nechtělo, ale já jsem absolutně nesouhlasila. Nedokázala jsem si představit, že první den na vysněném místě strávím jenom v posteli. NO ROZHODNĚ NE!

Taxi nás vyhodil někde uprostřed centra a já se na rozloučení usmála na krásného taxikáře a popřála hezký zbytek dne. 

"Tak ten by stál za hřích." Řekla Ann a já jen zakroutila očima, protože přesně tohle je Typická Angee.

Sraz se slečnou, která nám má předat klíče na nás má čekat u Primarku.

Vzali jsme tedy mapu na telefonu a hned si zadali trasu. Naštěstí jsme zjistili, že jsme od našeho cíle 5 minut pěšky. Vzali jsme tedy kufry a vyrazili podle mobilu.

Opravdu jsme tam byli za chvíli a dívka jménem Chloe nám předala klíče a zavedla na místo našeho měsíčního domova.

Během cesty jsme si všechny tři spolu hezky popovídali a vypadá, že si rozumíme více než jsem čekala. Chloe nám nabídla, že kdykoliv budeme chtít tak nás tady provede, ukáže nám místa které moc nikdo nezná a že prostě s čímkoliv nám pomůže a poradí. Dokonce nás pozvala na sobotní párty, která je přesně za týden.

"Moc rádi přijdeme" řekla Ann a já jen přikývla.
"Skvěle! Budu se moc těšit. Představím vás svým kamarádům." Chloe šťastně zavýskala. Nestačila jsem se divit.. Přece jenom nás vidí poprvé v životě a hned je tak šťastná. Byla jsem ale hrozně ráda, že už se tady aspoň s někým známe.

Náš nový měsíční byt byl dokonalý. Bylo tam všechno, co k pobytu potřebujete.

Hned jsme si s Angee vybalili věci a ona hned padla do postele se slovy, že už se dneska z postele nezvedne.

"Opravdu nechceš nikam jít? Ann prosím.. Však koukni jak je dneska venku krásně."

"Hele opravdu ne Cary.. Jsem úplně mrtvá a nikam se mi už nechce. Promiň"

"To nevadí, tak já půjdu sama.. Vrátím se brzy"

"Opravdu?"

"A proč ne? Však je venku nádherně, nebudu na to koukat z okna."

"Jak chceš. Tak zatím Ahoooj."

Šla jsem se ještě převléct, upravit se, protože z letadla jsem vypadala strašně.

"Tak ahoj. Mám tě ráda." zakřičela jsem na Ann a zavřela za sebou dveře.