Náhodné setkání

°Návrat zpět°

"lásko vstávej" políbila jsem Rye na temeno hlavy a zároveň ho pohladila po tváři. "tady jsem ti něco připravila."

"Chci ještě spát, prosím." otočil se na druhý bok a dál plynule oddychoval.

"Jak myslíš.. Já si hold ty lívance s borůvkami, javorovým sirupem a šlehačkou na vrchu dám sama." kladla jsem důraz na každičké slovo, které jsem vyslovila.

"Říkala jsi s javorovým sirupem?"

Než jsem se nadála, tak už Rye seděl a měl tác položený na sobě.

"Vynikající" řekl s plnou pusou, "a možná i trochu lepší, než ty" zakřenil se na mě.

"Ty!! Neštvi mě" vzala jsem polštář a bouchla ho do zad.

"Jsi normální? Nevidíš, že degustuji? Co kdyby mi zaskočilo? Mohl bych se pak klidně udusit." hrál si na dotčeného.

"Víc otázek si položit nemohl?" rozesmál mě, "kdyby ses udusil, tak bych se dneska hold do Anglie vrátila sama." pokrčila jsem rameny.

"Počkat, počkat, počkat.. My se dneska vracíme?"

"Ráno jsem mluvila s tátou a dohodla se, že na těch deset dní, co máme být ještě s Ann v Anglii se vrátíme. Táta teď bude asi tři měsíce doma, tak prý nemám kvůli němu zůstávat. No a o mamku se táta postará. Ještě teď za ní ráno zajdeme a pak už si můžeme balit." Dořekla jsem svůj dlouhý monolog a viděla, jak Rye pomalu vstřebává všechny informace.

"Aha.." řekl jenom po chvíli. 

"Zlato, copa je? Ty nemáš radost, že se vracíme?" 

"Ale ano mám.. jenom jsme si včera s tvým tátou řekli, že si musíme jít rozhodně spolu zaběhat a teď je jisté, že to nevyjde." Nafoukl tváře jako pučmeloun.

"Ty jsi pako" usmála se a pohladila Ryana po tváři, "rozhodně se nevidíte naposledy. A navíc, já ti snad na běhání nestačím?" Zatvářila jsem se dotčeně. 

"Stačíš, ale tebe mám radši na něco jiného." 

Než jsem se nadála, tak už byl Rye nade mnou a vášnivě mě líbal.

***

"Tati, mami.. Zvládnete to tu? Jestli nechcete abych odjížděla.."

"Cary" skočila mi mamka do řeči, "nejsme malí děti. Samozřejmě, že to zvládneme." Byla tak šťastná, když měla tátu u sebe. 

"Už běžte, ať vám to neuletí."

"Tati! Ty vyháníš vlastní dceru? Tak to si budu pamatovat." Rozesmála jsem se a šla je obejmout na rozloučenou, "opatrujte se a moc se neradujte, za chvíli mě máte zase zpátky." 

Poté, co se rozloučil i Rye jsme se vrátili ještě domů pro kufry. 

***

"Zlato?" chytl mě Rye za ruku, když jsme akorát vzlétali.

"Ano?"

"Jen tak ze zvědavosti.. Ann a kluci o tom ví?" Tázavě na mě pohlédl.

"Ehmm nooo neví, ale vím, že už nejsou v Irsku. Všichni jsou u vás a to i včetně Ann." 

"A jak tohle všechno víš?"

"Protože Angee.. dává mi vědět o všem, co dělají." Zamávala jsem před Ryanem telefonem a poté se zahleděla z okénka. Miluju ten pocit letět v oblacích.

Pustila jsem si písničky do sluchátek a zavřela na chvílí oči. Rye ležel na mém rameni a pomalu, ale jistě usínal.

*

Náhle mě probudili Ryanovo rty na těch mých, "jsme tady Car" sundal mi při těchto slovech sluchátka a já se v tu chvíli zmohla jen prostého úsměvu. 

Po získání našich kufrů se nám dneska prapodivně rychle povedlo odchytit taxi. 

"Mám nápad" řekl Rye, když se taxi rozjel, "co kdybychom nejdříve jeli k vám a až potom šli k nám?" rozzářil se. 

Než jsem stačila odpovědět, tak už to Rye oznámil taxikáři a cíl byl tedy jasný. Dále už jsme celou cestu oba mlčeli.

"Proč?" Zeptala jsem se, když jsme vystoupili.

"Chci být s tebou ještě chvilku sám." přistoupil ke mě zezadu a obmotal mi ruce kolem pasu, "jen tak ještě ležet spolu v posteli a nic neřešit," zašeptal mi do ucha.

"Je pravda, že až zjistí, že jsme tu, tak budeme opět nepostradatelní." Rozesmála jsem a Rye se musel smát se mnou, "Tak pojď, budeme se do večera spolu válet a pak vyrazíme k vám." chytla jsem ho za ruku a vyrazili jsme ke vchodovým dveřím.

________________

Je tu nová kapitola. Dlouho nic nevyšlo, ale teď, když jsou ty prázdniny, bych si to přála změnit. Doufám, že se vám i tato část líbila. Užívejte prázdniny a poslední dny roku 2018.

Mám Vás všechny ráda. 

Vaše Cary <3