Náhodné setkání

°Nejlepší parta°

"Říkal jsem ti, že tě dneska porazím," pyšnil se Rye.

"To ale není fér.. Já jsem musela zastavit, abych pomohla té paní, co jí spadly berle," píchla jsem Ryana prstem do hrudi a nenechala si líbit, že si přivlastňuje nespravedlivou výhru.

"Já vím, jsi moje dokonalá záchranářka," objal mě, " i tak jsme ale každý z nás uběhli šest kilometrů, takže si myslím, že dneska to pro nás bylo velice úspěšný. Většinou běháme oba takových pět."

"Příště uběhneme ještě víc," políbila jsem ho a vstoupili jsme zpátky do domu Jacka.

Nikde nikdo už nebyl a tak jsme zamířili rovnou do našeho pokoje a šli se společně vykoupat. Z koupelny jsem vylezla dřív než Rye a při pohledu na můj mobil jsme spatřila, že mám jedno zmeškané volání a  tři nepřečtené smsky. Všechno bylo od Mikeyho.

M: Kde jste? Potřebuju s tebou akutně mluvit.

M: Tak jsem zjistil, že jste šli běhat až se vrátíš, tak prosím napiš

M: Sejdeme se v půl 22:30 v kuchyni? To už doufám, že budete zpátky.

Koukla jsem na hodiny a bylo za pět minut půl jedenácté. Zavolala jsem na Ryana, že se jdu ještě napít a zamířila jsem to rovnou do kuchyně.

Mikey už tam seděl a zíral celou dobu jenom na hodiny na zdi.

"Už jsem tady, co potřebuješ? Promiň, že jsem neodepsala. Přečetla jsem si to až teď." Sedla jsem si vedle Mikeyho, kterého jsem vytrhla z hlubokého přemýšlení podle toho jak sebou škubl, když jsem na něj promluvila.

"Co jsi říkala?" Zeptal se mě.

"Že jsem přišla hned jak jsem si to přečetla."

"Jo aha.. Děkuju, že jsi tu.. Chtěl bych s tebou probrat tu oslavu pro Ann, jelikož jsme tady dneska a ještě zítra sami, tak mě napadlo, že bychom to mohli oslavit zítra. Co ty na to?" Rozzářil se úsměvem.

"Mikeyyy," objala jsem ho, "to je skvělý nápad, ale nevím jak to zvládneme připravit, aby se Ann nic nedozvěděla."

"No napadlo mě, jestli bys jí třeba zítra nevzala někam na výlet? Stačilo by to od oběda a abyste přišli nějak v šest."

"To si piš! Stejně už jsme dlouho nikde spolu sami dvě nebyli, takže hrozně ráda. A opravdu nepotřebuješ nějak s něčím pomoct?"

"Všechno zvládnu, mám to promyšlené. Děkuju, že mi takhle pomáháš." Ještě jednou jsme se objali a pak šli oba zpátky do svého pokoje.

"Si pila nějak dlouho ne?" Rye už ležel v posteli a natahoval ruce, ať si jdu lehnout k němu.

"Mluvila jsem ještě s Mikeyem. Chce nachystat zítra Ann tu oslavu, tak mě požádal, jestli nevezmu Angee zítra někam na výlet." lehla jsem si k Ryenovi a užívala si pocit slasti, který mám, když jsem s ním.

"To asi nebudu moct jít s vámi, co?" pošeptal mi do ucha.

"Myslím si, že opravdu ne.. Pomůžeš Mikeymu a my s Ann si uděláme dámskou jízdu." Usmála jsem se.

Políbili jsme se a opět jsme se začali být ve vlastním světě. Nikdo nás z něj teď nevyruší.

***
Ranní vstávání nebylo zrovna dvakrát příjemné. Vzbudila jsem se z obrovské noční můry, kterou mám doteď před očima. Sen byl o tom, že jsem padala do hluboké temné propasti a to stále dokola. Ta propast byla nekonečná. Nikdy jsem neměla horší sen.

Vzbudila jsem se celá zpocená a lekla jsem se i samotného Ryana, který se mi snažil pomoct vzbudit, když jsem sebou prý ze spánku házela.

Došla jsem si dát rychlou sprchu a sešla dolů do kuchyně dát si snídani.

"Dobré ráno a dobrou chuť je vám ode mne přáno" Rozesmála jsem se a začala si mazat croissant s máslem. Jak já tuhle kombinaci zbožňuji. Najednou jsem na špatný sen úplně zapomněla.

"Dobré ráno a i ode mne je ti dobrou chuť přáno." Řekl Brook.

Je skvělý, že se od rána už takhle všichni smějeme a rozumíme si. Takovou partu lidí jsem si vždycky přála a jsem neskutečně ráda, že teď ji mám.

Po snídani se kluci odebrali k Jackovi do pokoje, že si prý musí zahrát nějakou skvělou novou hru, která nedávno vyšla. Řekli mi sice i název, ale to už moje hlava v té rychlosti nepobrala.

"Ann, co říkáš dneska na výlet, jenom ty a já?" Zeptala jsem se Angee, když jsme zůstali sami v kuchyni.

"To není vůbec špatný nápad, včera jak jsem byla s klukama v tom centru, tak jsem spatřila skvělý mega velký obchoďák, tak bychom se tam mohli jít podívat." Rozzářila se.

"Tak platí! Dnešní den je jenom náš. Vyrazíme ale asi až po obědě, ne?"

"Proč až po obědě? Půjdeme už teď prosííím." Objala mě.

"Pozooor! Ať mě neumačkáš," zasmály jsme se obě," tak já to dojdu říct klukům, ať to ví.

"Kluci?",všichni na mě prohlédli, jak kdybych šla v tu nejmíň vhodnou chvíli, "jenom jsem chtěla říct, že s Angee za chvíli vyrazíme do města, tak abyste o tom věděli."

"Já myslel, že půjdete až po obědě?" Překvapil se Mikey.

"Já vím, ale Angee chce jít už teď a mě to nevadí." 

Došla jsem ještě políbit Ryana a rozloučila jsem se s klukama. Pak už jsem se jenom vrátila za Ann do kuchyně a každá se šli připravit do svého pokoje. 

"Tak můžeme vyrazit?" Zaklepala jsem u Angee na dveře.

"Ještě chviličku." Odpověděla mi a tak jsem si šla sednout do obýváku.

Za chviličku už jsem slyšela jak Angee sbíhá schody a tak jsem se vydala rovnou do chodby se obout.

"Páni Ann tobě to hrozně sluší.. Víš, že nejdeme na žádnou módní přehlídku?" Dobírala jsem si jí.

"Nedělej si ze mě srandu a mimochodem, taky ti to sluší." Vyšla s úsměvem před barák, kde už na nás čekal taxikář.