Náhodné setkání

°Centrum°

Ráno mě vzbudil nechutný zvuk budíku, který jsem před spánkem stihla ještě nastavit.

Snažila jsem se budík vypnout, ale nedosáhla jsem na něj, protože mě Ryan držel v pevném objetí a dále poklidně podřimoval.

"Vstávej," pohladila jsem ho po vlasech.
"Ještě chvilku.."
"Tak mě aspoň pusť, ať můžu vypnout ten budík," pokoušela jsem se vymanit z jeho sevření.

Po chvilce už mě konečně pustil, protože jemu samotnému začal budík rozčilovat a prý mu to zabraňuje poklidnému spaní, jak mi bylo posléze řečeno.

Vstala jsem a šla se trochu zlidštit do koupelny. Vlasy jsem si upravila do francouzského copu. Nalíčila jsem se pouze řasenkou a šla se teď pořádně podívat, co mi vůbec Rye zabalil s sebou.

Po malé nervozitě nastalo docela dost velké překvapení, protože se úplně trefil do všeho, co mám nejradši. Zarazila mě jenom jedna věc a to, že úplně vespod byl zabalený balíček, na kterém byl přidán vzkaz:

Rozbal mě, až bude ten pravý čas a věř mi, že teď právě není.
Vydrž to a nebuď zvědavá. Miluju tě tak moc.
RYE <3

Pousmála jsem se a balíček položila zpátky do kufru. Tak moc mě ale zajímá, co v něm je, že bude těžké to vydržet a nerozbalit. Hlavně by mě zajímalo, co myslel tím 'až bude pravý čas'. Jsem tak moc zvědavá.

Po dlouhém přemýšlení, jsem se oblékla a šla se podívat, jestli už Rye vstal.

Samozřejmě, že nevstal. Ležel furt stejně jako když jsem odešla a ani to s ním nehlo. Za deset minut máme sraz v kuchyni a nechci abychom přišli zas jako poslední.

Přišla jsem k němu a ztrhla z něj doslova deku.

"Co děláš? Jsi normální?"

"Jo jsem normální a už se zvedej, nebudu tě tahat z postele celý den. Za deset minut máme být v kuchyni."

Když konečně pochopil, že mu nedám pokoj, tak se konečně zvedl.

"Spokojená?" Promluvil nepříjemně.

"Nebuď na mě hnusnej, nemyslela jsem to zle.. Víš co? Počkáme na tebe s ostatníma dole" Sebrala jsem se a šla z pokoje pryč.

"Počkej, já.." Zbytek věty jsem už ale neslyšela, protože jsem za sebou zavřela dveře.

Dole už čekali Jack, Andy a Brook. Po Ann a Mikeym nebyli ještě ani stopy.

"Aaa podívejme se kdo přišel mezi prvníma ospalcema" Rozzářil místnost svým úsměvem Andy, "dobré ráno sluníčko," dodal a šel mě obejmout.

"Dobré ráno" Pověděli i Jack a Brook. Pozdrav jsem jim opětovala a sedla si na židli mezi ně.

Za malou chvíli přišel Rye se smutkem v očích a omlouval se mi pohledem. Bylo a je mi hrozně líto, jak se zachoval a proto jsem se na něj usmála úsměvem, který nebyl zcela upřímný. Všiml si toho.. A zapřísáhla bych, že se mu možná v očích vytvořil lehký pokryv slz.

Čekáme už půl hodiny, ale Ann a Mikey stále nikde. "Půjdu se na ně podívat." Vstala jsem a vydala se směrem můj bývalý pokoj.

"Můžu jít s tebou?" Zeptal se mě Rye a aniž bych odpověděla, už mě následoval.

Cestou k pokoji jsme nepromluvili ani slovo. Zastavili jsme se přede dveřmi a když už jsem chtěla zaklepat, tak mi v tom Rye zabránil.

"Počkej chvíli.. Já.. Nemyslel jsem to zle. Vždycky mě takhle budí kluci a neuvědomil jsem si v tu chvíli, že to jsi ty" Dořekl a objal mě. Nic jsem mu na to neodpověděla a jen se nechala objímat. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a já mohla učinit to, kvůli čemu jsem sem přišla.

"Vstávejte! Čekáme už jenom na vás." Zakřičela jsem a bouchala na dveře jak zběsilá. Za malou chviličku otevřel Mikey dveře a z jeho vzhledu jsem poznala, že právě vstal. Úplně stejně na tom byla i Ann.

"Za pět minut jsme dole" Řekl Mikey a zavřel dveře.

Otočila jsem se na Ryana a políbila ho, "omlouvám se, že jsem se zachovala hloupě i já. Promiň."

"Ty se za nic neomlouvej," Přitáhl si mě k sobě a věnoval mi ještě jeden něžný polibek.

Chytl mě za ruku a společně se vrátili za klukama do kuchyně.

Za malý okamžik se objevili i Mikey s Ann a my můžeme konečně vyrazit na naší cílovou destinaci.

***

"Vítejte v mém úžasném centru města," prohlásil Jack s úsměvem od ucha k uchu.

"V tvém centru? Tady nám asi něco uniklo chlape." Plácnul ho po rameni Brook, načež jsme se všichni začali smát.

"Hele nevadilo by vám, kdybychom se od vás s Cary trhli?" Promluvil Rye a já jenom kulila oči a v hlavě mi kolovala otázka 'Proč? Proč? Proč?' furt dokola.

"Proč?" Položila tuto otázku místo mě Angee.

"Ano.. Proč?" Zeptali se i ostatní a všech pohledy směřovali na Ryana a to včetně mého.

"Prosím" Pověděl Rye, aniž by podal nějaké vysvětlení.

"Tak si jděte teda a sejdeme se zase tady a nebo trefíte domů?" Řekl nakonec Jack.

"Snad trefíme, kdyžtak ti zavolám. Díky brácho."

Rye mě vzal za ruku a vedl mě bůh ví kam, vůbec to tady neznám a podle toho co mi jednou vyprávěl, tak on moc dokonale taky ne, i když už tady byl.

"Proč nejdeme s nima?"

"Nech se překvapit." Dál mě táhl a táhl až jsme se zastavili a sedli si na lavičku.

"Počkej tady minutku" Pověděl a někam hned odběhl.

Mezitím, co byl Ryan pryč jsem se rozhlížela po okolí a hned si udělala pár fotek. Bylo to tu překrásné. Okolí tvořili mohutné stromy a všude to pokrývala dokonalá zeleň. V povzdálí bylo pár místních obchůdků a právě z jednoho vyšel Ryan.

Vydala jsem se mu naproti a věnovala šťastný úsměv.

"otoč se." zavolal na mě. Nechápavě jsem se zastavila, ale posléze otočila. I tak mi ale přebýval úsměv na tváři a cítila jsem se tak, jak už dlouho ne.

Zanedlouho jsem ucítila Ryanovo ruku okolo mého pasu a druhá ruka se objevila přede mnou v jenž svíral rudou růži. Otočila jsem se a věnovala mu polibek "děkuju".

"Pro tebe cokoliv, jsi pro mě součástí bez které už nedokážu žít." Pohlédl mi do očí ze kterých mi začali téct pomalu slzy.

"Miluju tě"

"I já tebe a teď už pojď.. To hlavní, kam tě vedu nás teprve čeká." Objal mě a pak už jsem se nechala jenom vést.