Náhodné setkání

°Nákupy°

"Cary!! Pojď se podívat ještě sem!" Volala na mě Angee a já za ní sotva šla s velkým náložem tašek oblečení, které si stihla za tu malou chvíli koupit.

Jsou asi tři hodiny odpoledne a už si ani nepamatuji, kdy měla Ann takovou nakupovací náladu. Ráda to pro ní ale udělám, protože přesně zítra má narozeniny. Oslavíme to ale už dneska, když máme tu možnost samoty doma. Ann ale zatím stále nic netuší.

"Hale ty moje praštěná kámoško" zavolala jsem na Angee, "vyber si něco k narozeninám, když jsme tady."

Angee mi věnovala úsměv a začala se rozhlížet po všech možných výlohách, které před tím jen tak míjela. Najednou zničeho nic zastavila a já teď málem seděla se všemi taškami na zemi.

"Ann! Dávej pozor.."

"Car koukej.. To je ono" Ukázala mi nádherný náhrdelník, který měl přívěsek ve tvaru květiny a uprostřed byl kamínek, který na světle házel snad všechny druhy barev.

"Je tak nádherný.. Ann promiň, ale něco takového si nemohu dovolit." Pověděla jsem, když můj pohled spadl na cenu pod přívěskem.

"To já přece vím Car.. Jen jsem chtěla říct, že je opravdu krásný" Posmutněl jí výraz.

Ještě chvíli na něj koukala a pak se vydala do dalšího obchodu.

"Ann vezmi prosím na chvíli ty tašky, já si dojdu na záchod."

Jen co všechny převzala, tak pokračovala dál do dalšího obchodu. Když jsem jí ztratila z dohledu ihned jsem šla do obchodu s náhrdelníkem. Ani chvíli jsem neváhala a náhrdelník i s přívěskem koupila. Je pravda, že byl sice trochu dražší, ale tak je to moje nejlepší kamarádka a beru ji jako sestru. A navíc jí bude zítra 18, tak to musí dostat přece nějaký pořádný dárek.

C: Rye? Máš něco pro Ann?

Zavolala jsem mu, když jsem dárek koupila.

R: No něco pro ni mám a myslel jsem, že jí to dáme společně. Neříkej, že jsi jí teď koupila dárek.

C: Koupila a taky jsem právě myslela, že jí to dáme společně.

Začali jsme se oba smát jak blázni, až se na mě lidi v centru začali otáčet.

R: Tak nevadí, dáme jí společně dva dárky. Zatím pa... Miluju tě

C: I já tebe.. Papa

Rychle jsem dárek schovala do své kabelky, když jsem dotelefonovala a šla zpátky za Ann. Cestou jsem koukla na hodinky a je pravý čas abychom vyrazili zase zpátky domů. Proč jsem se sakra nezeptala Ryana, když jsem s ním teď mluvila.. No nevadí, zavolám Mikeymu.

Vyzvání to a vyzvání, ale nebere mi to. 'Skvělý' řeknu si sama pro sebe nahlas a vytáčím další číslo. Neber mi to ani Rye , ani Brook, ani Jack. Poslední je Andy, prosím ať ten nezklame.

A: Copa potřebuješ sluníčko?

Ozvalo se po dlouhém zvonění.

C: Díky Bohu, že jsi to zvedl. Nikdo jiný mi to nebere.

A: A to jsem byl až poslední možnost? Teď to zabolelo.

C:Tak přece to nejlepší nakonec.

Začala jsem se smát.

C: Andy můžeme už s Ann vyrazit domů, nebo ještě ne?

A: Počkej zeptám se Mikeyho

Slyšela jsem jak Andy křičí, jestli už můžeme jet a posléze bylo chvíli ticho.

C: Haloo? Andy jsi tam?

A: Jo jsem tady, tak prý už můžete vyrazit a až prý budete kousek od domu tak napiš, teď cituji 'Tvé největší, nejmilovanější a nejúžasnější lásce na světě'.

C: Tak mé lásce vyřiď, že napíšu. Zatím Ahoj

A: Ahoj sluníčko.

Když jsem uklízela mobil zpátky do tašky, nemohla jsem se přestat smát. Ani vlastně nevím od kdy mi Andy říká sluníčko, ale vždycky mi dokáže zlepšit den. Ale nejvíc furt musím myslet na Ryana, jak já ho nesmírně miluju a vždycky mě dokáže tak rozesmát. Je to takový můj blázen.

Konečně jsem našla Ann, jak už zase platí něco u pokladny. Já se z ní zblázním. Jsem zvědavá jak přežijeme zbytek dovolené v Anglii. Při této myšlence mě zabolelo u srdce, každou minutou se náš konec dovolené blíží a s tím nepřichází nic hezkého.

Rozhodla jsem se teď tohle neřešit a počkala až Angee ke mě přijde.

Po chvíli už u mě stála s dalšíma třema plnýma taškama.

"Už vyrazíme domu?" Zeptala jsem se.

"Můžeme. Zavolám taxi. Jo a k těm narozeninám jsem nic neobjevila, takže třeba najdu něco příště" Začala vytahovat telefon.

Tak tohle bylo jednoduší, než jsem myslela. Byla jsem si skoro jistá, že tu bude chtít ještě být, ale asi už toho sama má dost. Ale to jak je smutná, z toho náhrdelníku je na ní fakt vidět. Doufám, že jí tím udělám tedy obrovskou radost.

Už jsme kousek od cíle. Vytáhla jsem telefon a napsala Ryanovi smsku. Po chvíli mi přišla odpověď 'Miluju tě'. Uklidila jsem mobil zpátky do kabelky a za malou chvíli jsme už s Ann stáli před dveřmi.

"Vypadá, že nikdo není doma" Rozhlížela se, po chodbě, když vešla dovnitř. Nikdo nás totiž nepřišel pozdravit a ani nikde nebyli slyšet hlasy.

"Třeba se šli někam podívat, ale už prosím tě pokračuj dál v cestě.. Ty tašky vůbec nejsou lehký." Popostrčila jsem ji.