Náhodné setkání

°I přes všechno těžký°

Kousek jsme jeli autobusem a kousek šli pěšky. Vedl mě nádhernou krajinou z které sem ale stále nemohla poznat kam směřujeme.

Okolo byly stromy obohacené listím na které zářilo z nebe mohutné slunce. Bylo nádherné počasí. Nebyla ani zima a ani teplo a přesně tohle miluju.

Pomalu, ale jistě jsme se blížili k cíli.

Začínala jsem vidět jak nad mořskou hladinou vystupuje mohutné ostré skalisko. Čím víc jsme se blížili, tim více dokonalejší to bylo.

Došli jsme až na kraj útesu a i když jsem se koukala jakýmkoliv směrem, tak stejně jsem neviděla jeho konec. Je to něco dechberoucího a v myšlenkách nepředstavitelného.

"Jsme tady" Dal mi Rye ruku okolo pasu a sledoval se mnou dokonalost, která nás obklopovala.

"To je tak nádherné" pověděla jsem po chvíli.

"Jednou už jsem tady byl a na tohle místo nemůžu vůbec zapomenout. Je neskutečné, že něco takového dokáže příroda vyrobit." Usmál se na mě, "zavři oči." dodal.

Zavřela jsem oči aniž bych něco řekla. Připadám si jak v pohádce.

Ucítila jsem jak mi něco studeného přistálo na mé hrudi. Pomalu jsem otevřela oči a pohlédla, co to je.

Byl to stříbrný náhrdelník, na kterém byl přívěsek ve tvaru R. Sevřela jsem přívěsek v ruce, "Ryane..". Než jsem ale stihla něco říct, dal mi prst na ústa a začal mluvit on.

"Je to teprve nedávno, co jsme se potkali. Omylem jsem tě srazil a vylil ti kafe, i když mi to bylo hrozně líto, tak tím, že se mi naskytla ta možnost být s tebou, bych ti to kafe klidně vylil ještě nespočetněkrát. Každý den bez tebe mi od té doby přijde dlouhý. I když se pak stalo to co se stalo, tak jsem rád, že se to urovnalo. Za chvíli poletíš domů, ale my to zvládneme, nějak to vyřešíme. I když to bude těžký, tak mi se nevzdáme. Tímto přívěskem ti chci dát najevo, že vždycky tady budu pro tebe. Nikdy mě neztratíš. Dosložila jsi celou moji skládačku, kterou už jsem dlouho nemohl dát dohromady, protože mi jeden dílek chyběl a ten jsem právě díky tobě našel. Miluju tě Caroline Sheen a slibuju ti, že se mě už nikdy nezbaví." Dořekl tento dlouhý proslov a já s potoky slz se mu vrhla okolo krku. Objímala jsem ho tak dlouho. Nemohla jsem se od něj odtáhnout.

"Taky tě miluju a slibuju ti, že se nezbavíš ani ty mě."

"Cary já ti ještě složil básničku" Pověděl s úsměvem jako sluníčko.

"Cože? Ty skládáš básně?"

"Neskládám, ale chtěl jsem to zkusit." Dal mi ruku okolo pasu.

"Tak poslouchám" Usmála jsem se.

"Jsi tak krásná, když se tvoje tvář směje, musím se smát s tebou a u srdce mě hrozně hřeje.
Já doufám, že budu s tebou každý den a poslouchat tvůj krásný hlas jen.
Ty dokážeš mi zvednout náladu, i když mi třeba napíšeš jenom smsku a já s tebou v tu chvíli nebudu.
Každou noc chci vedle tebe usínat a miluju na tobě, že před tebou nemusím žádné tajemství skrývat.
Jsi můj nejcenější poklad a už opravdu nevím, co víc bych k tomu měl dodat.

Vím je to nic moc." Řekl úplně nakonec.

"Tak teď jsi to tou poslední větou úplně zkazil.. Jak jako nic moc? Je to dokonalý. Nikdo nikdy pro mě báseň nesložil. Pojď jsem ke mě" Přitáhla jsem si ho k sobě do pevného objetí, "Miluju tě, jsi to nejdokonalejší, co jsem mohla potkat a co mám. S tebou žiju život jaký jsem si vždycky představovala a připadám si jako v nejkrásnější pohádce světa." Začala jsem ho líbat a užívali si přítomnost jeden druhého.

Malou chvilku jsme tam ještě jen tak stály a pak se rozhodli, že si uděláme společnou fotku na památku. Požádali jsme nějaký starší pár, který šel okolo nás. S Ryanem jsme měli takové štěstí, že pán ve starším věku byl fotograf, takže když jsem mu předala můj foťák, který nosím všude sebou, tak ani chvíli neváhal a začal fotit. Bylo vidět, že se ve fotografování vážně vyzná. Zabíval se zde s námi snad hodinu. Chtěli jsme jenom jednu fotku a měli jsme jich nespočet. Bylo vidět, že to je opravdu profesionál.

"Co vám za to dám?" Zeptala jsem se pána, když mi předával zpátky foťák.

"Co byste mi za to chtěla dávat? Vy jste chtěli jenom jednu fotku a jen když se na vás podívám, tak vidím dokonalý a šťastný pár. Udělal jsem to pro vás ze své vlastní vůle, protože jsem chtěl. Jste oba hrozně příjemní lidé. Rád jsem s vámi spolupracoval." Odvětil.

"Děkujeme mockrát" Řekl Rye a já přikývla, "moc si toho vážíme."

"Nemáte vůbec zač, tady máte na mě číslo a kdykoliv byste třeba chtěli opět nafotit nějaké fotky, stačí zavolat. Hrozně rád si na vás dva udělám vždy čas. Moc mě těšilo."

"Taky nás moc těšilo a určitě se někdy ozveme. Moc rádi jsme Vás potkali. Nashledanou" Pověděli jsme s Ryanem úplně nastejno až nás to rozesmálo a i starší lidé se museli zasmát. Pak už jenom pomalu pokračovali ve své cestě.

"Hrozně moc milí lidé"

"To ano.. Nepodíváme se teď na ty fotky?" Zeptal se Rye

"Podíváme se až doma na počítači, teď už bysme měli asi pomalu jít, nemyslíš?" Pohlédla jsem na hodinky a byly 4 hodiny odpoledne. Ani nevím, jak jsme tady dokázali být takovou dobu. Na tomhle místě letí čas hrozně rychle, dokázala bych to tu pozorovat celé dny.

"Dobře, tak půjdeme a nezastavíme se cestou ještě někde na jídlo? Mám hrozný hlad." Pohladil se po břiše.

"Zastavili bychom se i kdyby ses nezeptal, taky umírám úplně hlady." pomalu jsme se vydali zpět do centra města.