Náhodné setkání

°Špatná sranda°

"Ahoj mami!" řekla jsem, když jsem přišla k nemocničnímu lůžku a políbila jí na tvář, "jak se cítíš?"

"Car? Co tady děláš? Však máš být v Anglii" Vytřeštila na mě moje mamka oči, "A kdo to přijel s tebou?" pohlédla na Ryana a zpět na mě.

"Přece si nemyslíš, že zůstanu v Anglii, když mi zavolají, že moje mamka měla autonehodu" natáhla jsem ruku k Ryanovi, aby ke mě přišel blíže,"mami tohle je můj přítel Rye, potkali jsme se v Londýně." Při těchto slovech jsem pohlédla na Rye a usmála se. Sice mi vůbec nerozuměl, ale rozhodně mu došlo, co jsem právě pověděla. Usmíval se od ucha k uchu.

"Je to fešák" pověděla máma a už se také usmívala jako sluníčko, "jen škoda, že si spolu moc nepokecáme" svraštila obočí při pohledu na mě.

"Jo to mě mrzí, ale třeba časem se jeden z vás naučí druhý jazyk" pyšně jsem řekla. Rye tam jenom stále stál a došlo mi, že mu to vlastně moc příjemné být nemůže. Zaprvé nám nerozumí a zadruhé si ho vlastně vůbec nevšímám.

"Mami nevadilo, by ti kdybychom už s Ryanem šli? Já s ním půjdu k nám domů a pak se za tebou ještě stavím." Zeptala jsem se nervózně. Strávila jsem tam sotva půl hodinu a už jsem chtěla zase jít.

V tom vstoupila na pokoj sestřička"omlouvám se, že vyrušuji, ale právě končí návštěvní hodiny."

Mamka věnovala jenom přikývnutí a chápající pohled. Rozloučili jsme se spolu a když jsem stála ve dveřích, tak na mě zavolala, ať na ní nezapomenu. "Neboj mami, přísahám, že přijdu. Zítra jsem tu, co nejdřív, jak to jen půjde"

***

"Mohla jsi tam klidně ještě být, mě to nevadilo. Šel bych se klidně někam podívat." Rye si propletl jeho prsty s mými a pokračovali jsme v cestě domů.

"Lásko" neudržela jsem se lehkého pousmání, "Né, že bych ti nevěřila, ale nevím, jak bychom se pak našli, když bys Bůh ví kam odešel. Taky nejsem znalec každých ulic. A navíc, já se za mamkou ještě zítra stavím. Nevadí ti to? Dneska už totiž končili návštěvní hodiny."

"Děláš si srandu? Ty si jako myslíš, že bych se ztratil? Že jsem tak neschopnej?" Vytrhl svou ruku a zkřížil si ruce na hrudníku, "A samozřejmě, že mi vadí, že se půjdeš podívat ještě za tvou mámou.. Nejel jsem sem, abych pak seděl jenom u tebe doma" Zastavil se a hrubým pohledem na mě zíral.

Dělá si srandu? Co se stalo? Myslí to vážně? Jenom jsem přihlouple stála a koukala, jak na blázna.

"Já.." chtěla jsem něco říct, ale Rye v tu chvíli dostal záchvat smíchu a já byla mimo ještě víc, než před chvílí.

"Cary, samozřejmě, že mi to nevadí. Nejel jsem sem s tebou na dovolenou, ale abych ti pomohl." Usmívá se stále a mě začíná docházet, že si ze mě jenom střílel, "chtěl jsem jenom vidět, jak zareaguješ. Nikdy bych si jinak nedovolil být takhle zlý." přitáhl si mě k sobě a sevřel v pevném objetí, "ale vystrašil jsem tě co?" Zašeptal mi do ucha. V tu chvíli jsem se od něj odtáhla a ze srandy ho bouchla do ramene.

"Jak myslíš.. Dneska spíš na zemi." Vyplázla jsem na něj ještě jazyk a hrála na uraženou.

"Ale notak láskooo, tohle mi přece nemůžeš udělat" začal se ke mě přibližovat a koukat jako to nejroztomilejší štěně na světe, "však to nedokážu ani oči zamhouřit" začal se přibližovat k mým rtům a políbil mě.

"Uvidíme" Odpověděla jsem mu jednoslovnou odpovědí, "a teď už přidej trochu.. Za chvíli už jsme doma." Vzala jsem ho za ruku a přidala na tempu.

"Stejně vím, že mě na matraci spát nenecháš, protože bys to sama nezvládla" Pohlédl na mě pohledem, že ví, že má prostě pravdu.

Na tohle už jsem mu nedokázala nic odpovědět a tak jsem jenom pozdvihla obočí s otázkou: Opravdu? Jsi si tím tak jistý?

Ale měl pravdu.. Opravdu bych to nedokázala.

Za chvilku už stojíme před mým domem a stojíme trochu déle, než je zvykem. "Vím, že jsem si ty klíče brala. Někde tu musí být." prohledávala jsem už po několikáté kabelku a to stále bez úspěchu. "Ty klíče tu být přece musí!!!" Zakřičela jsem, že se otočil i kolemjdoucí.

"Zlato, uklidni se. A nemáte tady někde náhradní klíč?"

Vrhla jsem se na něj a věnovala mu vášnivý polibek, "Ty jsi prostě skvělý!! Proč mě to nenapadlo dřív. Však tady bydlím kolik let." pověděla jsem, když jsme se od sebe odtáhli.

"Cary, Cary.. To já přece už dávno vím, že jsem skvělý. Právě jsi mi nepověděla žádnou novinku."

"Ryane Leonarde Beaumonte! Spíš na zemi!" Rozčílila jsem se a vstoupila konečně domů, protože jsem našla náhradní klíč ukrytý na naší zahradě.