Náhodné setkání

°Zvládneme to°

Věnováno skvělé holčině Petraaanubis <3 Jsem nesmírně šťastná, že jsem měla tu možnost tě poznat.

_______________________________________

"Car, já to nechápu.. Proč mi nejdřív říkáš, že mě nemiluješ a pak mě tady objímáš?" Nevěděla jsem, co mu na to mám odpovědět a tak jsem tam jen hloupě stála. "Řekni něco." Prosil mě. "Jsem nejhloupější člověk na světě.." Pověděla jsem. "Car, já tě miluju a vidím, že i ty ke mě stále něco cítíš.. Znám důvod, proč jsi mě nechala. Vím, že to bude těžké, jak jsi mi v zahradě vysvětlovala, ale mohla jsi dát aspoň i mě možnost se vyjádřit. Vím, že nás čas časem rozdělí, ale tak to přece být nemusí. My to přece nemusíme dovolit, aby to tak bylo. Může to být jak chceme my a nemusí nám to zkazit vzdálenost." Jen tak jsem tam stála a poslouchala ho. Po chvíli si mě, ale přitáhl k sobě do náruče, protože mi opět tekly slzy. 

"Ryane.. Vždycky tě budu milovat. Věř mi, že to všechno, co jsem ti řekla bylo to nejtěžší a nejbolestivější co jsem kdy udělala. Byla jsem hloupá, máš pravdu, že jsem tě měla nechat vyjádřit, ale já si opravdu myslela, že to tak všechno bude lehčí. Hned potom, ale co jsem odešla z té zahrady jsem si uvědomila, že jsem udělala největší chybu svého života, ale bohužel jsem si to nechtěla úplně připustit i když jsem to věděla. Já-já, nedokážu si bez tebe život představit. Ty sice říkáš, že nám to nemusí zkazit vzdálenost, ale jak to chceš udělat.. Já chodím do školy a ty zde máš taky určitě nějaké povinnosti. A nejsem na tom finančně tak dobře, abychom za sebou mohli létat každou chvíli." Pohlédla jsem mu do očí.

"Car.." Vtiskl mi polibek, "Neřeš, jak to uděláme.. Neřeš jak to bude vypadat za 2 týdny až budeš odjíždět. Mysli na to jak nám je teď spolu a že si ty chvíle musíme spolu užít co nejvíce. Vím, že to je těžké, ale přece si to zkazit nechceme. Miluju tě jako nikdy nikoho jiného. Ty dny bez tebe.. Ani na to už nechci pomyslet.." Znovu mě políbil a já mu polibek opětovala. 

Sedli jsme si tam spolu na kámen, na kterém jsem nejdříve seděla sama a posléze, kdy jsem se schovávala, tak i on. Teď jsme tu seděli spolu v objetí a já si připadla, že teď můj život je opět takový jaký by měl být. Udělala jsem tu největší chybu na světě, teď už konečně vidím, jak to bylo hloupé rozhodnutí.. Říkali mi to všichni a já jim nevěřila, všichni viděli, jak se kvůli mě oba trápíme a nemohli s tím nic dělat. Ale osud asi chtěl abysme se opět sešli, protože by jsme se na takovém odlehlé místě asi nikdy jinak nepotkali. Miluju ho tak moc a už ho nikdy neopustím.

"Nad čím přemýšlíš?" Vytrhl mě Rye z myšlenek a přitom mě pohladil po vlasech. "Nad tím, že jsem hrozně ráda, že jsem tu s tebou." Dala jsem mu pusu na tvář. "To já také, ani nevíš jak moc." Objali jsme se.

"Car, neměli bychom jít pomalu zpátky domů? Už se začíná pomalu stmívat." V tu chvíli jsem si uvědomila, že vlastně Ann vůbec neví kde jsem, protože jsem jí nic neřekla. Vyrazili jsme pomalu zpátky. Rye mě doprovodil až domů. Než jsem otevřela dveře,tak jsme se ještě políbili, když v tom se otevřeli dveře od bytu a tam stál Jack. "Myslím, že už ani jednoho hledat nemusíme." Jack zakřičel a zachvíli už přiběhli všichni ostatní. Andy, Brook, Jack, Mikey a moje milovaná kámoška Ann stáli ve dveřích a všichni na nás koukali jak kdyby jsme byli zjevení.

"Jste v pohodě?" Promluvil po chvíli Rye. "My? My jestli jsem v pohodě? My každopádně, ale co vy?" Promluvil Brook. "My na 100%.  A budeme tady mezi dveřmi stát ještě dlouho a nebo můžeme jít taky dovnitř?" Zasmáli jsme se všichni.

Všech sedm nás naskákalo na malý gauč s rozhodnutím, že si pustíme nějaký film. "Počkat, počkat.. Připravím ještě něco k pití a k jídlu." Začala jsem se vyhrabávat z gauče, což byl opravdu nadměrný úkol. "Já ti pomůžu." Prohlásil Andy a šel se mnou do kuchyně.

"Cary?" Přitáhnul si mě Andy v kuchyni do objetí a já nevěděla, co se děje. "Děkuju" Zašeptal ještě po chvíli. "Za co děkuješ Andy?" Nechápala jsem. "Vím, že ses Ryanem rozešla a vím důvod a kdybych já byl tebou asi bych udělal to samé. Nechtěla jsi mu pak ublížit ještě víc než teď." "To jsi první, kdo semnou souhlasí." Stále jsem ale nechápala. "Rye je jako můj bratr a nikdy by mě nenapadlo, že by ho to takhle vzalo. Byl jako tělo bez duše. A teď? Teď když jsme vás viděli mezi dveřmi, to byl zase ten Rye, kterého zbožňuju.. Ten člověk, který se furt usmívá, dělá blbosti a špatná nálada u něj není znát. A to jen díky tobě Car." Ještě jednou mě obejmul. "Pro oba z nás to bylo těžký, hlavní je, že teď už jsme opět oba šťastní.. Andy? já vlastně nechápu, proč jsme se nikdy tak nebavili i před tím, já vlastně tebe, Jacka a Brooka ani moc neznám.." "Taky nevím, proč jsme se tak nebavili, ale věř, že to se rozhodně dneska změní." Vzali jsme připravené jídlo a pití a vraceli se zpátky do obýváku.

Odložili jsme jídlo a pití na stůl.. V ten okamžik jsme spolu s Andym na sebe mrkli, "ZAČÍNÁ FILMOVÁ NOC!! Rozběhli jsme se a skočili spolu mezi ostatní na gauč.