Náhodné setkání

°Nekonečný pláč°

Jak jsem měla zavázané oči, připadalo mi, že jdeme hroznou dálku, ale nemůžeme jít nikam daleko. Rozhodně jsme stále v zahradě, poznala bych kdyby už ne.

"Tak jsme tady." Pověděl mi Rye, ale šátek mi nechával stále na očích. "Stůj tady a nikam nechoď! Až ti řeknu, tak si ten šátek budeš moc sundat." Najednou pustil moji ruku a já tam stála jak Y.

Pohled Ryana:

Nechal jsem jim tam stát a šel jsem dochystat poslední maličkosti. Rychlostí blesku jsem se převlíknul do obleku, zapálil jsem svíčku a pustil lehce znějící hudbu. Když začala hudba hrát, všimnul jsem si, že Car úplně zbystřila, co se to děje. Byla tak roztomilá, jak tam stála s šátkem okolo očí a tvářila se tak nervózně. "Nepodváděj" Křikl jsem na ní a spatřil jsem jak se usmála. Vzal jsem si bílou růži do rukou, kterou jsem měl připravenou a stoupl jsem si kousek od Cary.

"Až řeknu 'teď' tak začneš počítat do deseti a pak si sundáš ten šátek, ano?" Kývla mi na náznak že chápe.

"Tak se připrav.. Jooo a počítej nahlas." Těšil jsem se až si šátek sundá. Nemůžu se dočkat její reakce.

"TEĎ!!"

Pohled Car:

"TEĎ!!" Uslyšela jsem Ryena, jak mi řekl toto slovo a já rázem začala nahlas počítat.

"jedna"
"Dva"
"Tři"
"čtyři"
"pět"
"šest"
"sedm"
"osm"
"devět"
"deset"

Začala jsem si rozvazovat pomalu šátek. Poté, co jsem ho sundala jsem zůstala stát jak smyslů zbavená. Stál tam Rye v modrém saku s bílou růží v ruce. Věnoval mi ten nejkrásnější úsměv a já se vydala pomalu k němu. Políbila jsem ho a on mi vzápětí podal růži a polibek mi opětoval. "Děkuju" Poděkovala jsem mu a dala mu pusu na tvář. "prosím tě, za co děkuješ? Však jsi stále nic neviděla" začal se smát. Zatvářila jsem se zmateně. Najednou mě chytl okolo pasu a vyzdvihl do vzduchu. Otočil se se mnou o 180°.

Jak jsem před tím psala, že jsem byla jak smyslů zbavená, tak to beru zpět a říkám to o sobě teď, protože tohle snad není možný.

V tu chvíli jsem nevěděla co mám říct. Věřila bych tomu, že jsem tam jen tak stála a nic neříkala. "Jsi v pohodě?" Zeptal se mě Rye a tímto učiněním mě dostal ze současného šoku. "Ryane.. Já-á nevím co mám říct. J-ee to ná-nádher-né." Hrnuly se mi do očí slzy. Cítila jsem jak mě Rye objal okolo pasu a chvilku jsme tam jen tak stály a nic neříkali.

Rye pro nás dva přichystal malé útulné místečko. Na krásném rozrostlém stromu byla pověšena dvě světla, která svítila na tu dokonalost. Pod světly byla rozprostřena deka s velkým množstvím polštářků. Uprostřed byl postavený stoleček na kterém plápolala svíčka a zde se svíčkou na stole leželi dva talíře se sklenkami vína. Hudba znějící v pozadí tomu dodávala romantickou atmosféru a já si teď připadám, že na tomto světě, jsme v tenhle okamžik jenom my dva.

"Tak už si pojď sednout" Vyrušil mě z myšlenek Rye a táhl mě za ruku ke stolku. "Doufám, že máš ráda bílé víno." Vytáhl odněkud flašku a už nám nalíval do skleniček. "Jiné víno nepiju než bílé." Usmála jsem se a poslala mu vzdušný polibek.

Na talířích už byl přichystaný dortík, který vypadal opravdu skvěle. Nemůžu se dočkat až ho ochutnám, pousmála jsem se sama pro sebe.

"Tak na co si připijeme?" zeptala jsem se Rye, zatímco jsme brali sklenky do ruky. "Tak co třeba.. Ať jsme spolu stále šťastní a ať nás nikdy nic nerozdělí?"

Zopakovala jsem jeho slova na připití a následně jsme si připili. Nemohla jsem ale na tuto větu přestat myslet, protože jsem právě v tuto chvíli uvědomila, že tu jsem jenom na dovolené a že všechno jednou končí. Mám už tu poslední jenom dva týdny a nedokážu si představit, že bych  měla odjet a nechat tu Ryana. Nechci ho opouštět, ale nakonec mi stejně nic jiného nezbyde. S tímhle nedokážu žít.

Mezitím, co jsem o tomhle přemýšlela jsme každý snědl svůj zákusek a Rye dal posléze stolek z deky pryč, aby jsme si mohli lehnout a pozorovat nebe. Nejdříve ale zhasl světla, která nad námi svítila a posunul deku, aby jsme neleželi pod stromem, ale abychom viděli na nebe.

Lehli jsme si vedle sebe a já se k němu tak přitiskla, že Rye poznal, že se něco děje. "Car.. Děje se něco?" Pohladil mě po vlasech. "Ne ne, nic se neděje.. Mělo by? " Nechci mu to říkat, tedy aspoň né teď, protože bych všechno pokazila.

Leželi jsme tam spolu dlouho až za chvíli byla tma a na nebi se začali objevovat první hvězdy. Stále jsme si měli o čem povídat a když jsme zrovna nic neříkali, tak i tak jsme věděli, že jsme šťastní v přítomnosti toho druhého. 

Jsem v tuhle chvíli tak šťastná, ale musím mu nakonec říct co mě trápí. Nedokážu to dusit v sobě.

"Ryane..?" "Ano, zlato?" Naklonil se nade mě, aby mi viděl do očí.

"Víš.. Jsem s tebou v poslední době nejšťastnější člověk na světě.. " "To já přece s tebou taky." Vtiskl mi polibek.

"Prosím teď mě nepřerušuj.. Jsem s tebou v poslední době nejšťastnější člověk na světě. To, co jsi pro mě udělal nedokážu ani slovy popsat, snad jen to, že jsi dokonalý a nechápu jak někdo tak krásný, dokonalý, neodolatelný může chtít trávit čas zrovna se mnou. Já chci být s tebou každý den. Každý den vidět tvé krásné oči, tvůj dokonalý úsměv. Chci slyšet tvůj neodolatelný hlas. Chci cítit tvé rty na těch mích a vědět, že jsi zde stále se mnou. Chci každý den cítit tvou neodolatelnou vůni, která je jako moje droga, pod kterou se mi podlamují kolena. Opravdu tohle chci každý den. Jenže to nejde.. Já jsem tady dva týdny a to znamená, že tak za dva týdny odjíždím. Já tě miluju každý den čím dál víc a nedokážu si bez tebe představit svět a právě tohle je to špatné a zároveň dokonalé. Ač si to přejeme nebo ne, tak naše cesty se za chvíli rozdělí a já tě budu muset opustit... Proto bude asi nejlepší, když už se radši nebudeme vídat, aby to pro nás nebylo tak těžké." Tuto poslední větu, když jsem dořekla, jsem se cítila jak kdybych si právě zlomila všechny kosti v těle naráz. Tekly mi slzy proudy, ale já jsem musela odejít. Nemohla jsem to teď dělat ještě těžší než to je.

Zvedla jsem se a podívala jsem se na Rye.. Tekly mu slzy stejně jako mě, ale na žádná slova se nezmohl. Já se mu popravdě ani nedivím, protože bych také nedokázala nic říct.

Dala jsem mu polibek, který mi opětoval. Já jsem se po chvíli od něj odtáhla, zvedla jsem se a chystala se jít pryč. "Bude to pro nás pro oba lepší." Řekla jsem mu ještě. Zalhala jsem.. Sama jsem moc dobře věděla, že to ani pro jednoho lepší nebude, ale nemám na výběr.

Už jsem byla skoro u vrátek od zahrady.. "Car!!" Zavolal na mě Rye a já se na něj otočila. "Prosím.." Pověděl.. V jeho hlase bylo slyšet takové zoufalství jako v nikom jiném ne. Chtěla jsem za ním běžet. Chtěla jsem mu skočit do náruče, obejmout a nepustit. Chci mu věnovat ten nejdelší polibek, který dokážu.. 

Rozběhla jsem se.. Ale k východu. Cítila jsem na svých zádech Ryanovo pohled a celou cestu jsem každým momentem brečela čím dál víc. Nikdy nebudu milovat nikoho tak jako jeho.

*****

Přiběhla jsem domů a rovnou jsem spadla do postele. Ann ještě nebyla doma, za což jsem byla velice ráda, protože teď nechci nic vysvětlovat, proč jsem tak ubrečená.. Chci být hlavně sama.

Slyšela jsem jak mi zazvonil telefon. Podívala jsem se a měla jsem 3 SMS od Ann

Ann: Přijdu později 

Ann: Car.. Jakto, že jsi mi ještě neodepsala? No nevadí.. Vím, že jsi s Ryanem, takže nemá strach. Jo a dneska domů nedorazím, nakonec přespím u kluků

Ann: Cary!!! Můžeš se mi laskavě ozvat a taky říct, co jsi provedla Ryanovi? Teď se vrátil ke klukům a je jako tělo bez duše

Při přečtení poslední SMSky jsem odhodila telefon. Nemohla jsem přestat brečet. Vím, že jsem nám oboum ublížila, ale prostě to jinak nejde. Za chvíli přišla další zpráva.

Ann: Až se zítra vrátím, tak si mě nepřej.. Rye s námi vůbec nemluví a brečí jako želva. Kluci ho prý takhle nikdy neviděli. Nechápu nic...

Neodepsala jsem jí, protože jsem neměla vůbec náladu. Zvedla jsem se a šla se podívat mezi léky, jestli tam nejsou nějaké na spaní. Po chvíli jsem našla jeden poslední a tak jsem ani neváhala a rovnou si ho vzala. Svlékla jsem se, lehla si a za chvíli jsem cítila jak upadám do hlubokého spánku.