Náhodné setkání

°Zatím den jako každý jiný°

Ráno mě vzbudil pocit samoty, vzbudila jsem se, protože se mi zdálo, že zde něco chybí a jen, co jsem otevřela oči mi to bylo jasné. Byl to Rye. V posteli jsem ležela sama a po něm ani stopy. Vzala jsem si tedy věci na převlečení a chystala se jít do koupelny.

"Lásko? Kde jsi?" Ozval se najednou z pokoje hlas, když jsem akorát dělala ranní hygienu.

"V koupelně, už jdu" utřela jsem si obličej a vrátila se zpátky do pokoje.

Rye tam stál s tácem v ruce na kterém byla ohromná snídaně.

"Vstal jsem dřív, abych ti přichystal snídani do postele, ale jak vidím, tak mi to nevyšlo." posmutněl mu výraz.

Ani chvilku jsem neváhala, rozběhla jsem se a skočila zpátky do postele, "však já stále ještě spím." usmála jsem se a zavřela oči.

Po chvílí jsem cítila Ryanovo rty na těch mích, "vstávej zlatíčko, něco pro tebe mám" pošeptal mi do ucha a položil na mě tác s kupou jídla. Otevřela jsem oči a věnovala mu úsměv. Poklepala jsem na místo vedle sebe a Rye hned vlezl ke mě pod deku.

"Děkuju" pověděla jsem, když jsem brala do ruky můj nejoblíbenější croissant s máslem.

Poté, co jsme spolu snědli obrovskou snídani jsme si pustili film a užívali si chvíle jeden druhého. Rozhodli jsme se, že dneska nebudeme dělat vůbec nic a jenom se budeme těšit na dnešní večer.

"Dále" zavolal Rye, když někdo zaklepal na dveře.

Do dveří vstoupila Ann v nádherných šatech, které dostala včera k narozeninám od kluků.

"Nechci vás nějak rušit, jen jsem se chtěla zeptat, jestli takhle můžu dneska jít?"

"Moc ti to sluší" řekl Rye

"Ty takhle musíš jít!! Jsi překrásná" zvedla jsem se z postele a šla Ann obejmout, "strašně ti to sluší."

"Děkuji! Už vás dál nebudu rušit, musím se jít ještě dochystat" Usmála se a odběhla pryč.

Vrátila jsem se k Ryanovi do postele a dala mu dlouhý polibek, který se prohluboval čím dál víc a víc, když v tom opět zaklepal někdo na dveře. Tentokrát do dveří vstoupil Mikey s otázkou, jestli nevypadá hloupě, když půjde v saku.

"Sekne ti to brácho" zakřičel na něj Rye z postele a Mikeymu to očividně tak stačilo, že už mě jenom objal a zas odešel.

"Proč vůbec chodí oba za námi? Však jsou tu i kluci přece" vracela jsem se už opět k Ryanovi do postele. Sevřel mě v pevném objetí s rozhodnutím, že teď už se nikam nehneme.

*Ťuk, ťuk, ťuk..*

"Prosím řekni mi, že se mi jenom zdá, že zas někdo klepe" Zabořil Rye hlavu do polštáře.

"No?" zavolala jsem a dovnitř vstoupili kluci.

"Hale rozhodli jsme se, že půjdeme na jídlo. Dneska se opravdu nikomu nechce vařit a navíc Mikey s Ann už za chvíli vyráží, tak je můžeme kousek doprovodit. Půjdete s námi?" Zeptal se Brook.

"Za deset minut jsme dole." Usmála jsem se na kluky. Kluci hned zas odešli a po dlouhém přemlouvání, aby se Rye zvedl jsme se šli přichystat.

"Já myslel, že dneska máme jenom den pro sebe." Pohlédl na mě, když si bral tričko.

"Lásko, však budeme spolu celý den. A navíc přece nechceš do večera umřít hlady ne?" Rozesmála jsem se a bouchla ho ze srandy do ramene.

"Když jsem se tebou, tak hlady umřít nemůžu" Přitáhl si mě k sobě do objetí a začal mě líbat.

"Miluju tě" Pověděla jsem.

"Já tebe víc"

******

"Užijte si to!" Řekli jsme všichni Ann s Mikeym, když jsme se s nimi loučili. Strašně jim to sluší. Jsem za ně opravdu strašně moc ráda.

Všichni ostatní jsme pokračovali v cestě na jídlo. Po dlouhém dohadování kam vlastně půjdeme, tak zvítězila pizzerie. V jednu chvíli už jsem myslela, že se nikdo neshodneme. Jeden z nás chtěl na čínské nudle, druhý na špagety, pak někdo na smažený sýr, další na hamburger a takhle dále furt pokračovalo dohadování. Nakonec rozhodl nestranný soudce a to zrovna pizza. Šli jsme, když najednou jsme všichni zacítili tu vůni pizzy, která nešla odolat.

Všichni jsme se totálně přejedli. Dohromady jsme snědli tři pizzy a nechápu, kam jsme to všichni nacpali.

Po chvíli jsme vyrazili zase zpátky domů. Při pohledu na hodinky bylo něco málo po druhé hodině.

Doma jsme byli skoro ve tři a tak jsem se rozhodla, že se začnu pomalu připravovat na večer. Plavbu máme na půl šestou.

Jako první jsem se rozhodla, že se půjdu vykoupat a všechno okolo, co se týče koupelny. Když jsem se vykoupala, tak jsem hned zamířila ke kufru, kde je balíček od Ryana, který mi přibalil.

Po rozbalení se mi snad zastavil dech. 'Ten kluk mě snad nikdy nepřestane překvapovat' řekla jsem si v tu chvíli nahlas a nemohla stále uvěřit očím. V rukách jsem teď držela nádherné šaty ve vínové barvě. Byli zcela jednoduché, vůbec ne přeplácané a to tomu dodávalo tu krásu. Když jsem se do nich oblékla, tak mi padly jak ulité. Byly šité tak, že vzadu padaly až na zem a ve předu jsem je měla krátké nad kolena.

Šaty už jsem si nechala na sobě a začala si dělat něco s vlasy. Zvolila jsem drdol z kterého jsem nechala vypadnout pár neposedných pramínků. Pak už jsem si udělala jenom jednoduché líčení, vzala boty na podpatku a vyrazila jsem dolů do kuchyně. Hodiny už totiž ukazovali třičtvrtě na pět.

"Páááni! jsi dokonalá sluníčko" Pohlédl na mě Andy, který jediný seděl v kuchyni.

"Děkuju Andy" Došla jsem ho obejmout, "Nevíš, kde je Rye?"

"Je u Jacka v pokoji za chvilku by už měl přijít."

Jen co to Andy do řekl, tak jsem zaslechla "Nikdo nemá nádhernější přítelkyni než já". Otočila jsem se a ve dveřích stál Rye v modrém obleku. Věnovala jsem mu obrovský úsměv a začala jsem se červenat, "Jsi ten nejlepší" natáhla jsem ruku a Rye ke mě dokráčel a propletl naše prsty.

"Můžeme?" zeptal se.

"Můžeme" Otevřeli jsme dveře od domu a tam na nás čekal kočár s dvěma bílými koňmi. V tu chvíli jsem si začala připadat jako princezna, která jede na ples se svým princem.

Pohlédla jsem na Ryana a byl hrozně překvapený. Ani jeden jsme tohle nečekali.

Nastoupili jsme společně do kočáru a vyrazili na naší plavbu lodí.

____________________________

Strašně moc se omlouvám, že dlouho nic nevyšlo. Snažila jsem se napsat něco dřív, ale bohužel mi to vůbec nešlo. Teď už ale budu přidávat častěji a doufám, že se vám dnešní kapitola líbí.

Vaše Cary <3