Náhodné setkání

°Odlet°

"Máš všechno zabaleno?"

"Jo mami, neboj se."

Trička, tepláky, kalhoty, spodní prádlo, kosmetika, kraťasy... Snad mám všechno, dneska je totiž nejlepší den v mém životě. A proč? Protože letím na tu nejúžasnější dovolenou. A kam? To se nechte překvapit.

Mé jméno je Carol, ale všichni mi většinou říkají Car nebo Cary. Je mi 18 let a jsem naprostý šílenec, blázen.. No popravdě jsem přímo magor. Do všeho jdu po hlavě a zkouším každou hloupost, která jde.

Ale teď už se vraťme k tomu, proč tu vůbec jsme.

"Car, tak kde jsi? Pospěš si, nebo nestihneme letadlo.. Víš, že se přece ještě musíme stavit pro Angee."

"Joooo.. mami už běžím. Stíháme všechno v pohodě. Však letadlo letí za 3 hodiny."

"Dobře, jak myslíš, ale už si prosím tě sedni do toho auta a jedeme!"

"Ty už se mě chceš zbavit?" Zasmála jsem se, ale na mamce bylo vidět, že jí ten měsíc, co budu pryč budu moc chybět. Ano opravdu jedu na celý měsíc a nemůžu se dočkat, až vystoupím na místě z letadla. "Taky mi budeš mami chybět, ale než se naděješ, tak už mě budeš vyzvedávat zas na letišti."

"Mám tě ráda, zlato. Tak už jedeme, Angee už určitě čeká."

Celou cestu až k Ann jsme si s mamkou zpívali písničky v autě. Ježdění s mamkou v autě miluju úplně nejvíc, vždy když hrají naší oblíbenou píseň, zpíváme si nahlas, co nejvíc to jde a neustále se smějeme.

Tak jsme tady, u baráku Angee. Ann je moje nejlepší kamarádka. Beru jí spíš jako sestru, protože spolu trávíme všechen čas už od malička a proto není divu, že jedu na nejúžasnější dovolenou právě s ní.

"Ahoooooj Ann!!"

"Ahoooooj Cary! Já se tak moc těším! Dobrý den paní Sheen."

"Ahoj Angee. Hoď věci do kufru a naskoč. Vyrážíme směr letiště."

Všichni už jsme seděli v autě a byla před námi tak půlhodinová cesta. Opět hráli naše oblíbené písničky, ale teď už jsem nezpívala jen já s mamkou, ale zpívala s námi už i Ann.

Stalo se to, co jsem vůbec nechtěla.. Pět minut před letištěm jsme se zasekli v neskutečné koloně a vypadá, že dál se ani nehneme.

"Mami to snad nee! Co, když nestihneme letadlo? Musíme to stihnout! Musíme!

"Cary! Uklidni se a nepanikař. Stihnete to! Jsem si na 100% jistá. Takhle to tady vypadá, každý den, však tudy jezdím do práce. Za chvíli se to rozjede. Myslím si, že za 15 minut už budeme na letišti."

"Dobře mami, věřím ti."

Sice mamce věřím, ale jsem neskutečně nervózní. Nedokážu si představit, co bych dělala, kdybychom to letadlo nestihli.

Mamka měla ale pravdu, nebylo to snad ani 15 minut a už jsme parkovali před letištěm. Do odletu zbývalo ještě hodinu a půl, ale chtěli jsme v terminálu být už aspoň hodinu předem. Vyndali jsme si s Ann kufry z auta. A šli jsme dovnitř. Když jsme stály u turniketů, mamka nám řekla, že dál už s námi nemůže a že se tady rozloučíme.

"Mám vás hrozně ráda holky, nemůžu se dočkat až tady na vás za měsíc budu čekat. Nemůžu se dočkat až se mi obě vrátíte." Mamce se začali kutálet po tváři hromady slz a my jsme jí s Ann šli rychle obejmout a ani jedna jsme jí nechtěli pustit.

"Mami nebreč, uteče to jako voda. Budeme si každý den volat a pošlu ti hromady pohledů." Utřela jsem mamce slzy z tváře.

"Miluju vás holky, hlavně, ať se vám nic nestane. Mějte se krásně. Tak Ahooj."

"Taky tě milujeme mami."

"Nashledanou paní Sheen."

Mamka brala Ann skoro jako vlastní dceru a Angee jí taky milovala. Ann to nikdy neměla doma jednoduché. Má hrozně problémů doma s rodiči, protože táta je alkoholik, ale k tomuhle tématu se dostaneme až později.

"Máš připravenou letenku Ann?"

"To si piš, že mám!" Objali jsme se a vstoupili jsme do našeho terminálu.

Zbývalo tak 45 minut, než naše letadlo bude odlétat a tak jsme se rozhodli, že si půjdeme koupit ještě něco k pití. To nám ale moc času nezabralo. Šli jsme si tedy stoupnou do fronty, která už začínala být pomalu dost dlouhá.

5 minut

10 minut

15minut

Konečně přišla letuška, která kontrolovala letenky a cestující si pomalu chodili sednout do letadla. Postupovali jsem ve frontě sice pomalu, ale přece jenom ano.

Ukázali jsme s Ann letenku a šli si sednout.

Bylo to pro mě jako Vánoce, protože letím poprvé v životě a celé mi to od rána připadá jako sen.

Už sedíme a najednou se ozve: "Žádám, aby všichni cestující seděli na svých místech a připoutali se. Letadlo právě startuje a vzlétá. Přejeme Vám příjemný let."

Opravdu to musí být pouhý sen...