Náhodné setkání

°Jako v pohádce°

Vystoupila jsem s Ryanem ruku v ruce a ostatní nás hned následovali. Po převzetí našich kufrů na nás už čekala Jackovo rodina, která nás ihned přátelsky přivítala. Bylo to jako by nás všichni znali od malička.

Museli pro nás přijet dvěma auty, protože představte si, jak se do malého auta nasouká osm lidí.. Je to nemožné, ale zas bylo by to hrozně vtipné.

Za malou chvíli jsme už všichni stáli před Jackovo domem a každý v ruce držel svůj kufr plný věcí. Při pomyšlení na kufr se mi dělalo ouzko.. Stále totiž nevím, co v něm na mě čeká.

Je až neuvěřitelné, jak jeho domov je obrovský. Jeho mamka nám připravila dva volné pokoje. V jednom mám spát já a Ann a v těch ostatních je to prý na klucích. Dva spí u Jacka a pak už jenom je na klucích, kteří budou spát v druhém volném pokoji.

Podívali jsme se s Ryem na sebe s tím, že ani jeden nehodláme spát v jiné místnosti. I tak jsme se ale všichni sebrali a Jack nám postupně ukázal, kde kdo bude spát. S Ann jsme měli pokoj na druhé straně baráku než kluci. Nechápu to. 

Ani jsme si s Angee nevybalovali věci a rovnou jsme skočili do postele. Jsem totálně vyčerpaná a nechápu proč. Asi po čtvrt hodině mi přišla SMSka od Mikeyho.

M: Hejj je mi jasný, že právě ležíš

'Jak sakra tohle ví?' Projela my myšlenka hlavou. Po chvíli přišla, ale další SMSka

M: A teď určitě právě přemýšlíš, jak tohle vím :D Otevři dveře.

Začala jsem se smát. Vstala jsem a šla teda otevřít.. Za dveřmi stál Mikey se svým kufrem a aniž by něco řekl tak vstoupil dovnitř. "Mikey co to..?" "Car, Car, Car.. Já nehodlám celý dny na dovolené poslouchat, jak si Rye stěžuje, že spíte odděleně." Zatvářil se pobaveně a bylo vidět, že ta představa jak si Rye stěžuje ho vážně děsí. "On už si stěžoval co?" Rozesmála jsem se. "Jo stěžoval a těch deset minut mi to už opravdu stačilo." Zamířil směrem k mé bývalé posteli.

Pohlédla jsem na Ann, která hned jak si lehla tak usla. Opravdu tohle nechápu.. Kdykoliv někam přijedem a ona si na chvíli lehne, tak hned spí. Lépe řečeno ona pořád spí. 

"Tak ta bude koukat, až se vzbudí." Poukázala jsem na Ann a pomalu jsem si začínala brát svoje věci a chystala se k odchodu. "Ale myslím si, že jí to moc vadit nebude," Usmál se a trochu zčervenal. Byli tak roztomilý, když vždycky mluvili o sobě. Bylo vidět, že se mají navzájem hodně rádi, ale stejně se ještě dohromady nedali. Byli by dokonalý pár.

"Mikey? A kde vlastně přesně máte pokoj?"

"Půjdeš furt rovně a na konci chodby to jsou dveře napravo." 

"Děkuju" Usmála jsem se a se svým kufrem jsem už byla na odchodu do jiného pokoje. Jsem šťastná, že Mikey tohle učinil, protože Ann bych taky furt otravovala a nakonec bychom se stejně asi prohodili. 

Vstoupila jsem do pokoje a viděla Ryana jak usnul. Kufr jsem si dala ke své posteli a také jsem si na chvíli lehla. Nechtěla jsem ho teď budit. Vzala jsem si knihu, kterou jsem našla ve zdejším pokoji a začala číst. Po prvních třech stránkách jsem se už nemohla odtrhnout. Byl to příběh o dvou lidech, kteří se do sebe zamilovali, ale osud jim nepřál být spolu. Ach jak mi tahle kniha něco připomínala. Když už jsem byla asi na padesáté stránce, tak se Rye začal pomalu probouzet a nevěděl vůbec co se děje.

"Tak jak si se vyspal?" Vstala jsem a šla ho políbit.

"Cary.. Kde jsi se tu vzala?" 

"Ale, ale.. Snad tady někomu nevadí, že tady jsem.." Zahrála jsem si na uraženou, zvedla jsem se od něj z postele a šla zpátky. Chytl mě ale okolo pasu a vtáhl si mě zpátky k sobě.

"Kampak jsi myslíš, že chceš jít? Teď nepůjdeš už nikam." Sevřel mě v objetí a byli jsme šťastný za přítomnost toho druhého. "Popravdě.. Stejně bych si pro tebe došel. Ničilo mě pomyšlení, že jsi ode mě tak blízko, ale přitom tak daleko." Dodal a vtiskl mi polibek do vlasů.

"Mikey mě přímo z toho pokoje vyhodil, protože ho pomyšlení na to, že tě bude věčně poslouchat, jak nemůžeme být spolu úplně děsilo." Rozesmála jsem se, "a myslím, že Angee by to po chvíli taky přestalo bavit, z toho jak bych si stále stěžovala já." Začala jsem ho líbat a opět jsme se ocitali ve vlastním světě ve kterém jsme spolu jen my dva. 

Náhle někdo zaklepal na dveře a jen zakřičel, že je sraz u Jacka v pokoji za pět minut. Nedobrovolně jsme se s Ryanem od sebe odtrhli.. "Panebože, co teď mohli vymyslet? Však už je jedenáct večer." Zastěžoval si. Pochvilce jsme se ale donutili zvednout z postele a šli jsme k Jackovi do pokoje. 

Když jsme vešli tak už tak všichni seděli a ze všech pohledů jsem pochopila, že se čeká jenom na nás. 

"Když říkám za pět minut, tak to neznamená za patnáct minut" Prohlásil Andy.

"Myslím, že vám pořídíme hodinky" Dodal Brooklyn a všichni se začali naráz smát.

"Vtipálci" Řekli jsem naráz s Ryanem a sedli si k nim. 

Jelikož Jack zná Irsko nejlépe, tak hned na zítra vymyslel první výlet. Proto nás takhle všechny svolali, aby zjistili jestli souhlasíme. Dohodli jsme se, že zítra se půjdeme podívat do centra města a že až další den se dohodneme na něčem dalším. 

Byla přesně půlnoc a my šli zpátky do svých pokojů. Vešla jsem s Ryanem do pokoje a Rye se zastavil mezi dveřmi. 

"Zlato, co to děláš?" Zeptala jsem se.

"Nezdá se ti, že ty postele jsou moc daleko od sebe?" 

"Lásko.. Snad ty postele teď nechceš stěhovat k sobě.." Vyděsila jsem se. Těším se až budu spát a nemám už sílu teď šoupat nějakou postel k té druhé. 

"A víš, že chci? Klidně si lehni a já už se o zbytek postarám. Nehodlám spát takovou dálku od tebe.." Zamířil směrem k posteli, že se do toho pustí.

"Ryane.. Nic nestěhuj" Zastavila jsem ho.

"Proč?" 

"Protože nač stěhovat postele, když můžeme spát spolu v jedné?" Řekla jsem a vtáhla ho k sobě do postele. 

"Lásko, já tě miluju! Proč mě tohle nenapadlo dřív?" 

"Protože jsi můj truhlík" Políbila jsem ho.

Po chvíli jsme se šli spolu vykoupat a když jsme opět ulehli do postele, tak jsme ve společném objetí upadli do říše snů.