Náhodné setkání

°Ty mě chceš zabít?°

Cestou jsme se tedy stavěli v nějakém rychlém fastfoodu a společně doufali, že bude nějaké výtečné jídlo u Jacka doma. 

"I když tyhle jídla moc nemusím, tak musím uznat, že tohle je fakt dobrý." pochutnávala jsem si.

"Myslím, že když má člověk hlad, tak, že mu chutná fakt všechno."

"Všechno? doufám, že to nemám brát doslova." Rozesmála jsem se a ze srandy bouchla Ryana do ramene.

"Vtipálku.. Zavolám Andymu jestli už jsou doma, nebo ne." Začal hledat číslo v seznamu.

Po asi 5 minutovém hovoru jsem pochopila, že už jsou doma dávno a ať si pospíšíme, protože jinak nám prý vystydne jídlo.

"Tak co povídal Andy?" Otázala jsem se.

"Že už jsou dávno doma a ať si pospíšíme, jinak prý bude jídlo úplně studený."

Musela jsem se sama pro sebe pousmát. Neříkala jsem vám to snad? Na to jídlo se ale strašně moc těším. Mám hlad jako vlk i když už jsem měla to nezdravé jídlo, tak hlad stále přetrvává. 

Dál už jsme se s Ryanem nikde nezdržovali a ruku v ruce jsme vyrazili domů. Cestou jsme snad 5x zabloudili.

"Láskooo.. Však jsi říkal, že to tady znáš a že trefíš k Jackovi domů i poslepu." 

"Neměj obavy.. Teď už jdeme na 100% správnou cestou." 

"Snad máš pravdu.. Jsem už opravdu unavená. Jdeme domů už asi 2 hodiny. A proč vůbec nezavoláš klukům, aby nám poradili?" 

"Volat klukům? No ani náhodou.. zbytečně by se mi jenom vysmáli a to já nemám zapotřebí. Navíc neboj už tam budeme." Sám se začal smát, "Hale koukej!! jsme tady." 

Na poslední znějící větu jsem třikrát zavýskala a vydala se rychlostí blesku dovnitř. Né jenom, že jsem  měla hlad, jak kdybych měsíc nejedla, ale taky se mi chtělo hrozně na záchod. 

"No kde jste takovou dobu?" Vyhrkl na mě Andy, jen co jsem otevřela dveře.

"No my jsme-" "Se ještě šli někam podívat." Dořekl moji větu Rye slovy, která vůbec nebyla pravda. Vůbec u něj nepřipadalo v úvahu, že by řekl, že jsme zabloudili.

"Ahaa, tak si pojďte sednou.. Já vám ohřeju jídlo." Odešel Andy do kuchyně a začal připravovat jídlo na talíř.

"Hned jsem zpátky." Jen co jsem tuto větu dořekla, vystřelila jsem jako střela do koupelny. Tak moc se mi chtělo na záchod, že jsem myslela, že už to nevydržím. 

Po umytí rukou jsem se vrátila zpět do kuchyně, kde už na mě čekala velká porce francouzkých brambor. 

"Voní to výtečně." Řekla jsem.

"Děkuji drahoušku, doufám, že ti to bude i chutnat, tak jako ti to voní." Objevila se najednou v kuchyni Jackovo mamka a vypadalo, že se někam chystá.

"Jedu něco zařídit.. Vyřiďte to prosím i ostatním, nemám už moc času. Vrátím se za 2 dny. Práce volá." Mluvila Jackovo máma hrozně rychle, "jo a žádné blbosti, jinak si mě nepřejte. Věřím, že to tady zvládnete. Tak zatím Ahoj." Při poslední větě už zavírala dveře a najednou byla pryč. Ani jsme nestihli nic odpovědět. Rozhodně jela na poslední chvíli.

"Takže celý dům jenom pro nás? Tak to si nechám líbit" Byla Brooklynovo první reakce, který akorát vcházel do kuchyně. 

Všichni jsme se zasmáli a já se dál začala věnovat svému jídlu.  

"Kde je vůbec Ann, Mikey a Jack?" Zeptal se Rye, když dával prázdný talíř do myčky.

"Jack je u sebe v pokoji, koukal jaký bude zítra počasí, když jsem odcházel a Mikey s Angee, tak ty od té doby, co jsme přišli, tak jsou zalezlý u sebe v pokoji. Od té doby, co jsme doma, tak jsme je viděli jedině, když je Andy zavolal na jídlo." Odpověděl Brook. 

"Ahaa. To jsou fakt lenoši." Zasmáli jsme se všichni. 

Šla jsem uklidit i já svůj talíř a s Ryanem jsme se vydali do svého pokoje převléct. Jen, co jsem vyměnila své oblečení, padla jsem do postele jako zabitá. Jsem totálně KO. 

"Cary.. Nechceš mi tím naznačit, že hodláš zbytek dne proležet, že ne?" Zeptal se mě Rye a v hlavě mi začala kolovat myšlenka 'Proč, bych sakra nemohla?'

"Proč? Máš snad něco lepšího v plánu?" Představa, že bych měla teď někam ještě jít, nebo dělat mě úplně děsila. Od rána celý den jsem byla na nohách a navíc už je 8 hodin večer. To už snad mám právo naležení. Usmála jsem se pro sebe.

 "No koukni, jak je venku skvělý počasí... Ani moc zima a ani moc teplo. Nenapadne tě náhodou to co mě?" Začal se mu na tváři rýsovat široký úsměv od ucha k uchu a já věděla, co tím má na mysli. 

"Že ty mě chceš dneska zabít?" Začala jsem se zvedat z postele.

"Já? Rozhodně ne! To bych si nikdy nedovolil, ale připrav se dneska na porážku." 

"Já? To spíš ty!" Ani jsme neváhali a šli se oba převléct do věcí na běhání.

Jak jsem vám před chvíli psala, že už mě dneska nezvedne nic z postele, tak teď mi došlo, že to byla lež. Miluju běhání a i když jsem úplně mrtvá, tak jít si zaběhat nikdy neodmítnu. S Ryanem tuto zálibu sdílíme spolu a navzájem se předbíháme, kdo to z nás vzdá dřív. Jsme úplní blázni, běháme úplně do vyčerpání sil, jen aby náhodou nevyhrál ten druhej. 

Za chvíli už jsme byli oba připraveni před Jackovo domem a vybírali jakou trasou poběžíme. Nakonec jsme se dohodli, že to je stejně jedno, protože moc nevíme, kam jaká cesta vede.

"Poběžíme stále rovně, ať každý neběžíme jinudy." Prohlásil Rye a už jsme stáli vedle sebe, jak na startovní čáře. 

"Ať vyhraje ten lepší" Prohlásili jsme s Ryanem nastejno a věnovali si polibek.

"Tři, dva, jedna... Teď!" Odpočítala jsem start a naráz jsme oba vyběhli do neznáma.