Náhodné setkání

°Kde jsou?°

"Vstávej.. už je osm. Usnuli jsme oba. Musíme jít k vám." Zatřásla jsem s Ryanem.

Zatímco se Rye začal vyhrabovat z postele, šla jsem se převléct a upravit do koupelny. Vyčistila jsem si zuby, dala vlasy do neposedného drdolu a na sebe si vzala roztrhané džíny s červenou kostičkovanou košilí. 

Za chvíli už jsme šli ruku v ruce k Ryanovi domů, kde byli nic netušící kluci a Ann. 

Zaklepali jsme na dveře, ale po dlouhém čekání nám nikdo nešel otevřít. "Tak kde jsou? Vždyť přece měli být doma." Řekla jsem Ryanovi  začala pochodovat před dveřmi. "Také by mě to zajímalo." Odpověděl mi a šel zkusit zadní vchod, jestli není odemčeno. Možná se divíte, proč si neodemkneme, jenže my jsme si v tom spěchu, když jsme jeli za mojí maminkou zapomněli klíče.

Zadní dveře byli také zamčené a v celém baráku tma. "Zkusím Ann zavolat." S těmito slovy jsem přiložila telefon k uchu a doufala, že to zvedne. Nic a nic a nic. "Ryane.. Co budeme dělat?" Obejmula jsem ho. "Půjdeme zpátky k vám Car, však oni se přece mohli jít někam podívat. Ani přeci nevěděli, že dnes přiletíme." Dal mi pusu na tvář. "Máš pravdu," odpověděla jsem "mohli jít třeba do kina a tak." 

Cestou jsme se rozhodli nakonec, že i my se můžeme jít někam podívat. "Tak kam půjdeme? Kino?" Zeptal se Rye. "Kino neee. koukali jsme přeci nedávno, co v kině dávají s vůbec nic se nám nelíbilo. Chce to vymyslet něco lepšího." Pohlédla jsem na něj, že ale nevím co. 

Chvilku jsme oba jen tak stáli uprostřed nějaké ulice a přemýšleli. "Já už vím," rozzářil se Rye. Chytnul mě za ruku a začal táhnout pryč z přemýšlivého se místa. "Kam jdeme?" Zvědavě jsem pozvedla obočí. "Nech se překvapit. Nechápu, proč mě to nenapadlo dřív." Dal mi letmou pusu na tvář a sám pro sebe se usmál. Z ničeho nic byl tak naplněn štěstím. Zbožňuji, když je takhle šťastný. 

Brzy už jsem začala tuto cestu poznávat. Věděla jsem přesně kam jdeme. Na to naše nejúžasnější, nejzamilovanější místo. Naše tajné místo o kterém nikdo jiný nevěděl. "Už víš kam jdeme?" zeptal se po momentu Ryan a já se zastavila, "samozřejmě, že vím. Tuto cestu si nejde nepamatovat, vždyť je to tvoje nejoblíbenější místo." Políbila jsem ho a věnovala mu dlouhé obejmutí. "Spletla jsi se lásko. Je to naše nejoblíbenější místo. já totiž vím, jak to tu máš také ráda. Dokázala bys tu být hodiny, tak jako já." Věnoval mi úsměv a pokračovali v cestě do nádherné zahrady. 

Otevřeli jsme vrátka a mně se poskytl ten nádherný pohled na zahradu. Ihned se mi vybavili krásné chvíle, které jsme zde s Ryanem zažili, ale bohužel i ty smutné, kdy jsem utekla pryč. Při této vzpomínce mi stekla slza po tváři. "Cary.. Vím na co sis vzpomněla, ale prosím, zapomeň na to. Už to je pryč." Utřel mi slzu ze tváře a políbil. "Počkej tady chviličku." Ihned jak tuto větu Rye dodal zmizel a já v zahradě zůstala sama. Po chvíli můj pohled spadl na zavěšenou houpačku a mně hned hlavou prolítla vzpomínka, jak mě Rye houpal, že jsem málem spadla. Samozřejmě jsem neodolala a šla se zhoupnout. 

"Pořádně se drž, ať nespadneš." Slyšela jsem najednou křičet Ryana. Když jsem se ohlédla, už běžel ke mně a začal mě houpat jako kdysi. "Zlato prosím neee.. To stačí." Smála jsem se. "Přestanu tě houpat jedině, když mi slíbíš, že mě večer namasíruješ. Nějak mě hrozně začali bolet záda." "Platí ty trdlo" Řekla jsem a začala cítit jak houpačka zpomaluje. Když jsem slezla z houpačky, Rye mě ihned přitáhl k sobě do obrovského objetí a zašeptal, "doufám, že ta masáž buse stát za to, protože jinak další tři dny nedostaneš pusu." Škodolibě se pousmál. "Miláčku, miláčku.. Jen mi klidně vyhrožuj, že nedostanu pusu. Přece jenom.. Oba dobře víme, že bys to nezvládl, takže to zas moc strach nemám." Vyplázla jsem na něj jazyk. "Hele jo. No jak myslíš."

"Kam jsi vlastně předtím šel?" Zeptala jsem se. "Jenom pro deku k těm starším lidem, jak jim ta zahrada patří, abychom si mohli lehnout." Rozložil s těmito slovy deku. Lehli jsme si a začali pozorovat krásně modře zbarvené nebe. 

"Je mi s tebou tak krásně. Víš to?" Lehla jsem si na bok a pohlédla s těmito slovy Ryanovi do očí. "A víš, že já tě šíleně moc miluju a že jsi pro mě to nejúžasnější usměvavé sluníčko? Že bych tě nikdy nikomu nedal? A že za tebe budu bojovat furt a je mi úplně jedno jak to budeme mít těžké, protože naše láska všechno zvládne a překoná." Při dokončení této věty jsem mu věnovala neskutečně dlouhý polibek. "Miluju tě opravdu tak šíleně moc." Znovu jsem ho políbila. 

"Cary?" 

"Ano lásko?" 

"Víš nikdy bych do sebe neřekl, že jsem takový romantik. Tohle všechno se mnou udělala láska k tobě. Celkem mě to popravdě i děsí, přece jenom napohled vypadám určitě jak drsňák." Snažil se zatvářit jako důležitý. "Ty můj blázínku," zasmála jsem se, "V tom případě jsi ten nejroztomilejší a nejúžasnější drsňák, kterého znám. A hlavně jenom můj." Usmála jsem se.

Po chvíli mi zacinkal mobil a rozsvítila se obrazovka s příchozí zprávou od Angee.