Small Teen

°6°

Dojeli jsme domů. Tam na mě čekola nepříjemné překvapení... Selena mi přeupravila celý pokoj! „Co jsi to udělala!?" „Taky tě zdravím, Dio. Trochu jsem ti poupravila pokojíček." vidím vše rudě kdybych neměla ty spropadený berle tak bych jí nejradši jednu vlepila. „Proč jsi to udělala?" ptala jsem se jí naštvaně „Chtělo to změnu zlato." „Jenže já nechci žádnou změnu!" „Notak nerozčiluj se, já ti to dám vše zpátky. Ano?" aspoň že táta má rozum! „Děkuju tati to bys byl hodný." usmála jsem se děkovně. Taťka se hned pustil do práce. Rovnal, dával na své místo vše jak to bylo před odjezdem. Když byl hotový tak ještě namontoval nové dveře a bylo hotovo. „Děkuju tatí." „Nemáš zač Dio." po jedné noze jsem doskákala k posteli a sedla si. Měla bych si něco zjistit o tom Calltovi. No teda. Je tady toho o něm dost. Má v celku zajímavý životopis. Zažhavím youtube a pustím si nějaké jeho písničky. První mi vyjel song s názvem Jeden team. "Lítáme v tom, jen spolu ty a já..." zajímavá melodie. Zkusím si najít nějaké akordy. Našla jsem si akordy k tomu Jednomu teamu, popadla kytaru a začala hrát. Pání! Jeho písničky se hrají skoro samy! Takhle jsem pokračovala písničku po písničce až jsem si je přehrála všechny. „Ten Pavel nebude zas tak špatnej." pomyslela jsem si. „Musím zavolat Sabin!" vypískla jsem radostně.

„Ahoj Sabi!"
„Ahoj Dio. Co potřebuješ?"
„No...víš jak jsme se bavili o Calltovi?"
„Co s ním? Našla sis o něm něco?"
„Jo našla a...." Sabina netrpělivě čekala na mou realci. „Je super! Jeho písničky se hrají úplně sami!"
„Jako vážně!?"
„Jo! Už chápu proč ho máš tak moc ráda."
„Vidíš já ti to říkala Dio." smála se Sab.
„Hele Dio budu muset jít. Mamka chce s něčím pomoct, tak zítra v sedm před školou?"
„Že váháš Sab!"

„Večeře!" volá mě Selena. „Jo už jdu!" přisedla jsem si ke stolu a začal hovor. „Dio chceš zítra jít na ten sportovní den ikdyž máš zlomenou nohu?" „Jo chci a moc!" „Ani náhodou! Petere tohle jí nemůžeš dovolit. Co by tam asi jako dělala?" vložila se do toho ta můra. „Víš Seleno pomáhala bych učitelům s organizací. A na víc Sabina taky necvičí." propalovala jsem Selenu pohledem, ale ona mě ignorovala a koukala na tátu pohledem "jako tohle ani náhodou." „Nevidím důvod proč by jsi zítra nemohla jít, jestli jde i Sabina..." „Díky tati! Jo a už půjdu asi spát, zítra toho je moc. Tak dobrou!" „Dobrou Dio." doskála jsem si pro pyžamo a pak do koupelny vyčistit zuby, umýt se a hurá do postele. Lehla jsem si a blaženě si oddychla. „Ne ještě ortéza. Sakra." tak jsem se ještě zvedla a sundala ji. Rovnou jsem sáhla i po mobilu. „Zkusím si pustit ještě nějaký rozhovor s Pavlem ať trochu poznám jaký je..." zkoukla jsem asi deset rozhovorů, ale to už mě stáhl spánek do říše snů...

„Kde to jsem?" „Jsi u mě doma Dio." „Pavle? Odkud znáš moje jméno?" ptala jsem se ho zaraženě. „Prostě ho znám. Jsi moc krásná, víš to?" „Ou...tak to děkuji Pavle." odpověděla jsem rozpačitě. „Koukni se do té skříně!" rozkřikl se z ničeho nic a ukazoval na moderní šedou skříň. Věnovala jsem mu překvapený výraz. Nic. Neměl žádnou reakci. Tak jsem opatrně přistoupila se strachem ke skříni a otevřela ji. To, co jsem v ní zpatřila bylo mechutné a děsivé. „Pane bože! Co to je!?" „Nepoznáváš ji? To je přece tvoje nejlepší kamarádka Sabina." usmál se zlověstně. Ano, byla to Sabina. Celá rozřezaná a....mrtvá potřísněná krví. „Jsi psichopat Pavle!" zakřičela jsem na něj. Do očí se mi řinuly slzy. Sabina je mrtvá a zabil ji....Pavel, člověk o kterém jsem si myslela že toho není schopen. Mýlila jsem se, je toho schopen. „Proč jsi to udělal?" ptala jsem se po tom co jsem se trochu vzpamatovala. „Tobě se to nelíbí? Vždyť se koukni jak precizně jsem jí zabil." „Ne nelíbí! Jsi zrůda! „Myslíš? No...já myslel že se ti to bude líbit a že tě ušetřím. Tak ne. Jsi na řadě Dio." zasmál se dábelsky. „Ani omylem!" utíkala jsem temnou chodbou pryč, pryč od té zrůdy. Bylo mi celkem jedno kam hlavně že to bude někde daleko od Pavla a mrtvé Sabiny...

„Pane bože!" vyjekla jsem a prudce se z toho odporného snu probrala. Nemohla jsem popadnout dech. „To nic Dio. " utěšoval mě táta. „Já...zdál se mi strašný sen, promiňte že jsem vás vzbudila." opáčila jsem. „To nevadí stejně už je šest ráno. Tak pojď, prober se a vztávej." vstala jsem  rozhodovala co na sebe. Na konec to vyhrál červený overal a bílé "nazouvačky" ještě culík, nasadit ortézu, vyčistit zuby a můžu za Sabinou ke škole, protože to jen tak tak stíhám. „Tati odvezeš mě prosím?" volala jsem na něj mezi tím co jsem si dávala věci co budu dneska potřebovat do svého černého batohu. „Jasně Dio, ale nechceš se ještě nasnídat?" „Ne, vezmu si něco s sebou." „Dobře tak si vezmi berle a pojď k autu." „Ok!" odpověděla jsem. Popadla jsem berle dala je do podpaží a belhala jsem si to k autu. Nasedla jsem a jelo se. U školy jsem byla za pět minut sedm, takže Sabča tam zatím nebyla. Rozloučila jsem se s tátou a sedla si na lavičku před školou. „Čau Dio!" pozdravila mě Sabina s úsměvem na rtu. „Ahoj Sabi." opětovala jsem jí její pozdrav. „Tak co zjistila sis něco o Pavlovi?" „Jo, koukla jsem na všechny jeho songy a pustila si i pár rozhovorů. „A co na něj říkáš?" „Že je strašně super asi mám nového nejoblíbenějšího zpěváka!" usmála jsem se. „To ráda slyším Dio. Co ty víš, třeba nás obě vybere. Tebe aby jsi s ním hrála a mě abych tancovala." „Třeba jo, všechno je možný." „Ahoooj holky!" zdravila nás už z dálky naše kamarádka Terry. „Čau Terry!" pozdravili jsme jí se Sabin na ráz. „Tak co jak se těšíte na Pavla?" „Úplně nejvíc jak to jen jde Terry. " odpověděla jsem. Terry se na mě tak překvapeně koukala. Tak jsem se jí zeptala „Ehm, co je Terry?" „Nic, já jen že jsi Pavla nikdy neposlouchala." zašklebila se na mě Terry a já jí to oplatila. „Od včerejška." usmála jsem se. „Co? A to sis ho stihla oblíbyt?" „No jasně!" „Zdravím holky." „Dobrý den paní ředitelko. Pozdravili jsme jednohlasně všechny tři. „Nemohla jsem přeslechnouz že pana Calltu všechny posloucháte a máte rády." „To je pravda." přitakali jsme. „Třeba vás vybere aby jste s ním vystupovali všechny tři. Terry a Sabina moc krásně tančí. Určitě vás vybere holky." usmála se paní ředitelka. „A tebe určitě taky Dio, úchvatně hraješ na kytaru." „Děkuju paní ředitelko." ředitelka odešla a my zůstali sami. „Slyšeli jste to holky!? Říkala že nás Pavel určitě vybere!" „Slyšeli, skvělý určitě máme naději..."